Asi se mnou budete všichni souhlasit,že letošní zima se mimořádně povedla.Protože jsem si přečetl názory některých občanů našeho města,že vedení města nic nedělá s úklidem sněhu na komunikacích a chodnících,pokusím se napsat pár faktů o úklidu. O úklid našeho města se stará městská četa pěti chlapů vedená panem Šmídem a pan Persán mladší a starší. Po celou dobu kdy trvala sněhová kalamita bylo naše město průjezdné. Není mi znám případ, že by se někdo kvůli sněhu v našem městě nedostal do zaměstnání.Vedení města vynaložilo nemalé finanční prostředky na odvoz sněhu z některých parkovišť a ulic. Dále bych se chtěl vyjádřit k nynějšímu stavu komunikací. Když nemůžeme solit, t ěžko odstraňujeme led, který se vytvořil na komunikacích. Měl jsem zde i těžkou techniku, ale s ledem jsme trhali i povrch silnice.

Obrátil jsem se na příslušný odbor životního prostředí do Kaplice, zda bychom v takové extrémní zimě nemohli použít k posypu sůl. Dostal jsem kladnou odpověď podmíněnou souhlasem Povodí Vltavy. Zde jsem opět nedostal souhlas, ale s ujištěním, že v letošním roce se projednává na krajském úřadě hospodářský plán Povodí Vltava, kde bychom mohli tento náš problém do budoucna kladně vyřešit. Mohu Vám slíbit, že jsme odhodláni tento letitý problém našeho města vyřešit a prosaditsouhlas se solením u nás ve městě.V letošním roce koupíme jednu sněhovou frézu na zkoušku na úklid chodníků. Na závěr bych chtěl poděkovat všem spoluobčanům, kteří udržovali chodníky v této mimořádně povedené zimě u svých domů schůdné. Dále bych chtěl poděkovat městské četě vedené panem Šmídem,pánům Persánům za sobotní,nedělní,noční úklidy sněhu v našem městě. Nám všem bych chtěl popřát brzký příchod jara a vzájemného pochopení,aby se nám zde dobře žilo.

Mikeš

Městský úřad Velešín oznamuje držitelům psů, že do 30.4.2006 je splatný místní poplatek. Úhradu je možno provést na městském úřadě, nebo jej zaslat na účet číslo 650720-544/0600, který je veden v GE Money Bank ve Velešíně, jako variabilní symbol uvádějte evidenční číslo známky a koncové číslo dvojku (2).

Dále upozorňujeme, že každý držitel psa je povinen při pohybu po veřejném prostranství opatřit psa evidenční známkou a je povinen vodit psa na vodítku. Není dovoleno vodit psy na veřejně přístupná sportoviště, květinové výsadby, na hřbitov, do prostoru dětských hřišť a pískovišť. Porušování bude posuzováno podle zákona č.200/1990 Sb. O přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Sledováním dodržování je pověřena Městská policie a Městský úřad (dle vyhlášky Města Velešín č.2/2002 o čistotě veřejných prostranství).

EO

Když v devatenáctém století vyšel šestý díl monumentálního díla Čechy, tak na straně 21 si každý mohl přečíst: “Východně od Velešína, za řekou Malší zdvihá se rozlehlá a širému vůkolí vévodící hora Ločenická, nazvaná od veliké vesnice Ločenice, jež rozkládá se na východním jejím svahu. Na samém hřbetu horském, ve výši 624 m. tyčí se daleko na vše strany viditelný kostel sv. Jana uprostřed osady téhož jména. Osada Svatý Jan, jinak také Svatojanské Hory nazvaná, není stará, povstala teprve ve století minulém..“

Nad návrším Ločenické hory prý viděl velešínský farář Jan Bernard Rierenschopl jednoho večera roku 1732 pět hvězd, které považoval za znamení, že zde má postavit svatostánek, zasvěcený svatému Janu Nepomuckému. Světec, svatořečený roku 1729, byl v té době “módní“ a nebylo místa, kde by se nenalézal jeho obrázek či nestavěla jeho socha. A tak velešínský farář Rierenschopl začal na návrší Ločenické hory stavětv roce 1732 barokní poutní kapli. Dostavěnou kapli však posvětil až Rierenschopfův nástupce Theofil Ignác Hostounský 16. května 1735. V kapli se nacházel obraz svatého Jana Nepomuckého a prý “sem přicházelo mnoho lidí“. Kolem kapličky vzniklo postupně třináct usedlostí.

“Císařským rozkazem Josefa II. roku 1786 proměněna kaple ve chrámec lokální a kostelík nestačoval záhy zbožným návštěvníkům“. Rozšíření kaple na kostel měl na starosti velešínský kaplan Vojtěch Metla. Na stavbu kostela přispěla kromě velešínských obyvatel také hraběcí rodina Buquoyů. Krátce po dostavbě kostela, již v roce 1786, zde byla zřízena lokálie, která patřila k velešínské faře. Zajímavý architektonický komplex tvoří dlouhý jednolodní kostel uprostřed a tři ramena chodeb v čele a po stranách. Na plochostropé ambity, otevřené do prostranství u kostela arkádami, navazuje obydlí kněze, od roku 1856 fara, škola a v přízemí hostinec pro poutníky. Součástí poutního komplexu jsou i kamenné schody a kostelní věž, která byla přistavěna v letech 1823 až 1824. Věžní hodiny byly vsazeny na konci 19. století a “byly koupeny z Velešína“. Ze svatojánských památek se v kostele zachoval na hlavním rokokovém oltáři obraz sv. Jana Nepomuckého z roku 1852 a pacifikál s ostatky tohoto světce, které roku 1908 kostelu daroval místní farář A. Stropek. Za prvé světové války, 17. února 1917, byly pro válečné účely odebrány dva zvony. Nové zvony byly do věže poutního kostela sv. Jana Nepomuckého ve Svatém Jánu nad Malší osazeny 8. července 1923.

Kostel sv. Jana Nepomuckého se stal nejen nejmladším poutním místem v Čechách, ale dal obci, ve které v roce 1890 žilo 787 obyvatel, i své jméno. Obcí se stal Svatý Jan nad Malší ale až v roce 1923. Do té doby byl osadou obce Ločenice. Náves byla “mírně srovnána v roce 1886 a bylo na ní vysazeno pět kaštanů“. Každoroční pouť se zde koná vždy 16. května, na svátek svatého Jana Nepomuckého. Zpravidla byly slouženy dvě mše svaté, První sloužil místní farář a druhou, slavnostní zpívanou a s kázáním, měl vždy některý z hostujících kněží. Zvláště slavná byla pouť v roce 1920 a 1947, kdy byla spojena s misií. Požehnání se odehrávalo u sochy sv. Jana Nepomuckého na návsi. Sochu nechal postavit v roce 1873 místní rodák Jan Nepomuk Vrzal-Šimek a sochu vytesal samouk Jan Kadlec z Trhových Svinů.

Pod pojmem pouť rozumíme putování se zbožným úmyslem na památné místo. Je tedy třeba odlišit duchovní pouť od poutí zábavných s kolotočovými a jinými atrakcemi, které se v současnosti konají jako součást původních církevních poutí. Jako poutní místo římskokatolická církev označuje místa, kam putuje větší počet věřících z jiných farností. Pouť je vždy spojena s podniknutím cesty na posvátné místo, s překonáním vzdálenosti. Jak napsal Jiří Černý “zjednodušeně bychom mohli přirovnat poutní místa k duchovním lázním“. V současné době se koná pouť za účasti několika set návštěvníků. Po roce 1989 sem přijel sloužit poutní mši svatou kanovník Mons. Josef Kavale.

V roce 1919 byly před kostelem zasazeny dvě lípy, pojmenované Masaryk a Libuše. Šestého dubna 2000 obec navštívil president republiky Václav Havel a se svou manželkou Dagmar společně zde zasadili lípu. V roce 2001 žilo v obci Svatý Jan nad Malší 375 obyvatel a z toho 146 obyvatel se hlásilo ke katolické víře.

... pokračování

Všechen tábor nabýval v šeru v záři přemnohých ohňů nového rázu. Dým jejich stoupal u sloupích ke tmícímu se nebi, nebo táhl se místy jako pruh mlhy mezi stany, a s ním šířil se zápach páleného roští a slámy.

Z odlehlého konce táboru ozvalo se troubení, u některého ohně píšťala nebo dudy zaječely.

Panicové v táboře dlouho se neomeškali. Vytrhliť s houfem starého Hodětínského, a to ne jako posledně na východ, nýbrž na poledne. Oba se z toho těšili, nadějíce se, že tímto směrem spíše vrazí někde na rožmberské. Dychtiliť oba po takovém setkání. Pojížďky a hlídky polem počínaly již jmenovitě mladšího, Jaroslava, unavovati. Jan pak pro jinou příčinu dychtil po boji. Jemu neběželo tak o čest, aby svou statečnost mohl prokázati, jako více o to, aby mohl pomoci ztrestati zpupného pána, jež se směle králi opřel a jenž ve své panské pýše jej, zemana, potupil.

Kudy táhl, všude viděli stopy holdův a drancování. Zastavili se teprve u rožmberského hradu Velešína, aby zesílili tu vojsko před ním už ležící. Jaroslava to hrubě netěšilo. Byl by raději v širém poli s nepřítelem se utkal, nežli aby ležel tu třeba několik neděl. Za to Jan, hned jak přibyli, měl se chutě k dílu. Hned prošel táborem a prohlížel si zvláště všechny přípravy obléhací, zejména praky a totachy veliké, provázeje starého Hodětínského, jež všechno zkoumal znaleckým okem.

Kníry sobě pohlazuje, hledě starý válečník vážně na neveliký, ale pevný hrad na skalnatém, vysokém ostrohu, jejž oblékala Malše, vinoucí se tu mezi lesnatými stráněmi.

Jen stranou západní mírněji se ten ostroh svažoval; tu také leželi královští táborem, počavše pevné hnízdo vysoké, mohutné věže obléhati.

Starý Hodětínský, převzal vrchní velení, nemínil nikterak hrad vyležeti, nýbrž co možno nejdříve ho stéci. První bylo, co poručil, aby sehnalo se více selských vozův, aby hodně žernovův a jiného kamení a balvanův i trámů před hrad do tábora sváželi.

Nebylo to bez velikých nesnází, neboť sedláci z nejbližšího okolí namnoze prchli i s potahy svými. Pak bídné cesty vadily; místem bylo je nutno upraviti, jmenovitě před hradem samým. Než starý Hodětínský ničeho se nelekal. Povozy sehnány i lid z okolí, a ten donucen kopati a cestu spravovati i znova zřizovati.

Před hradem na straně, kde královští táborem leželi, bylo jako na mraveništi. Sta venkovanů, mužských i ženských, z donucení tu pracovalo za dozoru i pomoci samých žoldnéřů. Směs hlasův od rána do večera a i dlouho do noci se tu ozývala: volání, pokřiky, rozkazy i dotazy, v to hlučné pobízení koní, táhnoucích stěží vozy, plné kamení a balvanů. Biče svištěly, rány padaly; koně se napínali, až se jim hřbety ohýbaly, až div, že se řemení na nich a provazy nespřetrhaly.

Kamení a balvany skládány u veliké hromady. Z nich žoldnéři největší vybravše, donášeli je ku prakům a totachům, nebo je tam váleli nebo strkali, začasté tři, čtyři mužové jediný balvan. Jinde příhodné kamení v koule přitesávali, onde zase poráželi stromy nebo kmeny vlekli do tábora.

Tu oklestivše je, ostrve (žebříky) z nich robili, aby je měli do příkopův a ku hradbám, tam z nich hrubé střely trámové útoku mohli naplniti hradní příkop, nebo je na ohně přikládali.

Ač bylo koncem července, hořelo v táboře obléhajících a za dne několik ohňů. Na těch smůlu a síru rozpalovali, v ní hrubé plátno namáčeli, aby jím pak ovinuli těžké střely na zapálení hradu určené. Přípravy ty usilovně konány ustavičně od rána do večera i v noci. Starý Hodětínský byl neúmorný; všude dohlížel, pořád nabádal a pobízel. Tu klel a se zlobil i hrozil, tam pochvalou chuti dodával.

Starší panic trocnovský meškal stále, neměl-li jiné povinnosti, po jeho boku, přihlížeje s velikou horlivostí ke všem těm přípravám, vše pozoruje i sobě prohlížeje. Při tom však nezmeškal také prvního drobného boje, stavě se rád v první řady střelcův a pračat, kteří, jak v pozadí v táboře a blízko něho přípravy konány, pilně již na hrad, na jeho obhájce stříleli a loučeli, kryjíce se, jak bylo možno. Především na srub měli spadeno, jenž v té straně proti táboru obléhajících byl nejpřednějším velešínského hradu opevněním.

Purkrabí velešínský, Vintíř z Houžné, sám tu velel svým střelcům. Začasté bylo vidět jeho vysokou, hubenou postavu, jak se z podsebití směle vychyloval. Činil to na rozhled, i aby nepříteli směle ukázal, že se nebojí jeho střel, často jako mrak se na něj sypajících.

Ale pak už nepršely jen střely, ale také kamení větší, menší počalo dopadati ke srubu a již také na něj. Královští, zřídivše si praky, okopali je a počali s hrubou střelbou. Střecha hradního srubu a podsebití jeho praskalo, otřásalo se v hrozném tom dešti; kusy prken, trámcův a trámů odletovaly, nebo přeražené trčely plny na konci třísek.

Hrozný ten déšť počal třetího dne odpoledne a nepřestal ani večer. Ano v noci praky a stroje neustaly. Provazy na nich napjaté jen svištěly, řetězy řinčely, trámce i čepy vrzaly. Kolem strojů rozléhaly se rozkazy, křik útočníků, jejich jásání, kdykoli posetřehli, že balvan nebo trám dobře dopadl.

Srub a ještě více vlastní hrad za ním, dále po ostrožně skalnatých boků rozložených, halily se v noční šero. Z tábora však obléhajících vystupovaly do tmy sloupy záře i sloupy dýmu, již počal také odtud lítati živý oheň setmělým vzduchem.

To z prakův a totachů vymršťovaly trámy obalené plátnem, prosáklým smolou a sírou, prudce se zaněcující a prudce hořící prudkým letem. Obrovské ty páchnoucí střely planoucí, z nichž plaménky a plameny jen šlehaly a létaly jako prskavice, dopadaly kolem srubu i na něj. Jak dopadly, spousta jisker u vířivých chomáčích se do výše rozestříkala. A černý dým se hustěji vyvalil.

Obležení se bránili, seč byli. Stříleli se srubu i z ohrady u něho, i kamení z praků loučeli na obléhající. Než škod hrubě nenadělili, zvláště teď v noci. Hodětínský byl úplně spokojen; hladě sobě kníry pozoroval srub i účinky svých strojův, a pravil několikráte jako k sobě i k Janu Trocnovskému, že do druhé noci tam ve srubu nevydrží.

Trocnovští panicové hleděli na vše s velikým účastenstvím a s pozorností. Divadla podobného, jehož dosud nikdy neviděli, nikterak se nenadáli a živě vykřikli bezděky se všemi, když postřehli, že srub chytl, že tam vypukl oheň. Než suchý, osmahlý Vintíř z Houžné na takovou nehodu už dříve nepomyslil; že měl vše přichystáno, záhy zkazil obléhajícím radost.

Tím popudil starého Hodětínského a všechny. Sivý velitel rozkřikl se na lidi u strojů. Provazy prudčeji se napjaly, řetězy jen řinčely, trámec a čepy sténaly a vrzaly. Planoucí střely i kamení a balvany novou prudkostí počaly lítati.

Bylo již po půlnoci, když srub začal znova hořet. A tu se již nepodařilo obleženým, aby oheň uhasili. Srub hořel jako veliká pochodeň, a útočníci za velikého hluku a jásavého pokřiku i troubení postupovali hned kupředu; přede všemi střelci pokročili. Se srubu v té chvíli nebylo žádného odporu ani obrany. Vyklízeliť tam hořící opevnění i ohradu.

Zatím už počalo svítati, a když se rozlilo krajinou ranní světlo, stanul starý Hodětínský s průvodem svým a se střelci poblíže zničeného srubu u samého prvního příkopu hradního. Ten byl hluboký a široký; vysoký pak val se pjal nad ním, stvrzený ještě hustým kolím. Hodětínský již před tím vyzvěděl od lidu z podhradí, že za tím prvním příkopem a náspem je příkop druhý, rovněž hluboký. Za tím pak rozkládalo se předhradí s čtverhrannou věží, za předhradím třetí příkop a za tím teprve stálo na konci ostrožny nad skalními srázy hradské hlavní stavení s kulatou, vysokou věží. Čekala tu všechny znamenitá ještě práce.

“Hnízdo je pevné,” děl Hodětínský k Janovi, “a ti tam také nejsou baby.”

I mávl rukou ke hradu, kde na valu za kolím bylo pozorovati ruch, a odkudž k nim pronikaly hlasy. Než Hodětínský ani na okamžik se bázlivě nezarazil.Na jeho rozkaz, hned jak srub počal hořeti, posouvány hrubé praky a totachy kupředu. Pošinuty až poblíže hradského příkopu a kryty jsouce střechami a náspy na rychlo nahozenými, počaly nanovo svou práci, nyní již do samého hradu.

Po ránu hned také vsedl Jan Trocnovský na koně a vzal s sebou Jaroslava a houfec jezdců, vyjel z tábora ven do krajiny na obhlídku. Došlať k ránu Hodětínského nenadálá zpráva, že se ukázal v tu stranu k Pořešínu rožmberský houf, jenž snad míří sem Velešínu na pomoc. Proto musil Žižka v tu stranu.

Panicové se vrátili až pozdě odpoledne, na nic neuhodivše. Rožmberský onen houf, jak vyzvěděli, záhy se opět vrátil. Blížíce se k táboru pozorovali, že v táboře utuchl všechen ruch a žasli, když vjíždějíce viděli, že praky a totachy stojí nehybně, že boj utuchl nadobro. Žoldnéři tu tam v hlucích stáli, jiní leželi u strojů nebo před baráky, jiní snášeli, jako by se na cestu chystali.

“Je po všem!” – “Je po vojně!”

Tak volali se všech stran na trocnovské panice, ani se ubírali ke stanu Hodětínského.

“Náhlý posel přijel! O polednách –“

“Je mír. Vladař se poddal.” – To slyšeli panicové již cestou, Hodětínský jim to pak dotvrdil. Byl mrzut.

“Krále prý již vezou do Budějovic,” děl, “to mne těší, ale když to již tak dlouho trvalo, také mohli ještě nějaký den počkati, co bychom to hnízdo zde rozbořili. A to máme nechati všeho, a hned, na ránu, a na ráz takřka se vrátiti do tábora.” Panicové, ač měli radost, že se hrdý soused rožmberský poddal a že král bude na svobodu puštěn, přece souhlasili také se starým válečníkem.

Než rozkaz byl tu, a podle něho nařídil jim Hodětínský, aby se vypravili do tábora s prvním houfem. Když z jeho stanu měli se k odchodu, děkoval jim a zvláště Janovi, jemuž, maje pravicí na jeho rameni, děl, hlavou pokyvuje a do očí mu hledě:

“Tys, Jene, dobrý školník (žák) vojanský; máš k tomu chuť a bystrou mysl, škoda, že musíš domů ke pluhu. No, je-li v tobě pravá jiskra, však ono ti nedá. Jeď s Bohem, v táboře se ještě uvidíme.”

Panicové s houfem dojeli beze všech nesnází k Budějovicům. Cestou potkávali tu větší, tu menší oddělení, jež všechna se vracela se svých stanovišť do ležení. Bylo zřejmo, že je opravdu po vojně. Mezi královskými šel jeden hlas, že to škoda, že panu Rožmberskému mělo ještě více býti zasoleno; smáli se mu, jak mu již teď bylo, že se za ten krátký čas už poddal.

Děkuji za blahopřání k mým 75. narozeninám a to Městskému úřadu ve Velešíně, Vincencskému společenství sv. Václava ve Velešíně, odborům Jihostroje, Jednotě Velešín, Obci baráčníků, místním hasičům a rodině Baštýřů.

Pražan Miroslav

ČSOP VELEŠÍN

I přes náznak jarního počasí na konci února se musíme smířit s tím. že zima stále trvá. Sněhová pokrývka dosud neumožňuje odhadnout všechny škody napáchané na zeleni, nicméně by se v průběhu měsíce března mělo provést veškeré nutné kácení stromů. To se týká pouze stromů rostoucích mimo les. Bohužel škody na lesních porostech jsou v tak velkém rozsahu, že je budou majitelé likvidovat hodně dlouho. Formulář žádosti o povolení ke kácení je k vyzvednutí na Městském Úřadě.

Aby se ale pouze nekácelo, můžete se zúčastnit vysazování nové lípy u Dlouhé. Kapličku, u které stála stará lípa, stavěl p.Pučegl ke konci 19.století. Lípu pravděpodobně zasadil ve stejné době. 11.března v 11.hodin bude zasazena lípa nová a pod ní bude uloženo pouzdro s informacemi pro budoucí generace a také seznam všech přítomných.

Tuto akci pořádají ochranáři z Velešína ve spolupráci s obcí Netřebice.Věřím, že účast bude značná.Využijte tuto možnost k pěkné procházce.Na místě bude k dispozici oheň a tak pokud si vezmete něco na opečení, hlady nebudete. Kdo se bude chtít zapojit aktivněji, může mi kdykoliv zavolat a nebo přijít v pátek 10.března v 19.00 do vinárny Zlatá růže (u Švarců) na schůzi ochranářů a jejich příznivců.

Všem přeji krásný březen a snad i to jaro. Za ZO ČSOP Velešín Jirka Růžička 602 46 16 16

V dubnu pořádá Auto klub Velešín ve spolupráci s KIC Velešín besedu o problematice zákonů a předpisů týkajících se provozu na silnicích a dálnicích. Besedu budou řídit a na dotazy řidičů odpovídat uznávaní odborníci ing.Václav Špička a Judr.Zdeněk Svátek, kteří již u nás dvakrát v minulých letech měli velký úspěch a jejich výklad zákonů a předpisů byl vždy věcný a srozumitelný. Také tentokrát bude většina besedy věnována zodpovězení dotazů přítomných řidičů, řidiček ale i ostatních účastníků provozu na veřejných komunikacích, tedy i např.chodců, cyklistů.

Vzhledem k velkému zájmu v minulých letech uskuteční se tentokrát beseda v sále KINA ve Velešíně a to ve čtvrtek 6.dubna od  16.00 hodin

Tedy každý, koho zajímají nové předpisy, které budou platit od července tohoto roku, by se měl ve vlastním zájmu zúčastnit. Lepší je nehodě předejít, než potom řešit její následky. A nehledě na to, že znalost těchto předpisů vám ušetří peníze z vaší kapsy!

Zveme širokou veřejnost, přijďte včas, předpokládané ukončení v 18.00 hod .

Středa 15.3.2006 a každou další středu – od 10 do cca 12h v novém sportovní hale Jihostroje (vchod je kousek od ordinace dětské lékařky) – Klub maminek, tatínků, babiček, dědečků ..... prostě všech, kteří chtějí přijít s dětmi. Budeme cvičit a pak si hrát, maminky povídat a vymýšlet.

S sebou vemte karimatku nebo jinou podložku a přezůvky (pro dospělé i pro děti)!!! Klub je určen zejm. pro maminky na mateřské dovolené, dětičky od cca 3 měsíců do 6 let (cvičení a říkanky jsou i pro 3 měsíční miminka), rádi přivítáme rodiče s postiženými dětmi, i těm, které jsou starší než 6 let (je zde sociální zařízení pro vozíčkáře a bezbariérový přístup). Budeme také rádi, když přijdou paní nebo studentky, které by rády pracovaly a tvořily s dětmi. Vstupné je 10 Kč a bude použito na nákup dalšího vybavení.

Dotazy ráda zodpovím na tel: 737 535 264 Irena Vacková

Na již páté Crazy party jsme se sešli 26.ledna 2006. Se Zdeňkem Pilařem se radovali všichni. Zahráli si na blázinec, mimochodem – šlo jim to moc dobře, na háčky lovili hrnečky a zase se o sobě něco víc dozvěděli.

Hrdinou vydařeného odpoledne byl Petr Skřivánek, který výborně připravil a uváděl diskotéku. Několik odvážných jedinců se v sobotu 21.1.2006 odpoutalo od tepla domova a televizních programů a vyrazilo do mrazivého počasí a sněhových závějí. Prohlédli jsme krmelec a stopy ve sněhu, vyzkoušeli pevnost ledu na přehradě. Čaj a kulečník, byl takovou pěknou tečkou na závěr naší výpravy.

Ve středu 8.2.2006 jsme navštívili krásnou výstavu orchideí a dalších zajímavých rostlin a živočichů v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

D.G.

Březnová CRAZY PARTY proběhne 23.3.2006. Heslo: partnerství aneb princové jsou na draka. Téma: muž a žena, volba ideálního partnera, aura

MÁME PRO VÁS DVĚ UPOZORNĚNÍ:

1. ČRS pořádá dne 3.6.2006 rybářské závody v rámci oslav mezinárodního dne dětí.

Mohou se přihlásit všichni jimž je mezi 7 až 15 lety.

Přihlásit se a získat bližší informace můžete na tel: 607 853 245 nejpozději do 28.5.2006.

Pro děti, které se přijdou jen podívat, budou připraveny soutěže o drobné ceny.

(příběh očisťující Velešíňany)

Prvního února 2006 kolem 14 h se mým očím během procházky směrem do Kladin před vkročením na naši zamrzlou přehradu naskytl nezvyklý a dosud nevídaný výjev. Tam, kde poloostrov, na němž se dříve rozkládalo slovanské hradiště a ještě dnes jsou na něm patrné valy, zabíhá svou špicí do přehradních vod, a odkud je krásně vidět na celou vodní plochu dozadu (na slepé rameno), dopředu (na hráz) i doprava (směrem k Plaňákům), stály přímo na ledu u srázného břehu dva automobily (Škoda Felicia a terénní vůz). Kousek od nich, nad otvory prosekanými v ledu, postávali s rybářskými pruty tři muži středního či mladšího věku.

Bohužel jsem zrovna neměl u sebe mobil, abych přivolal někoho, kdo by těm frajerům jasně a hlavně s uložením pořádně mastné pokuty vysvětlil, že v ochranném pásmu a vůbec přímo na vodě nemají co dělat. To kdyby si to čirou náhodou nestačili uvědomit. Ale co když šlo např. o (v “extrémních” podmínkách provozované) “testování nových továrních pneumatik” a o “rybolov za výzkumnými účely”?

Při přechodu na druhý břeh, když jsem na sněhu pozoroval četné stopy od pneumatik jejich automobilů, které si tam předtím očividně slušně zarejdily, jsem si ale uvědomil, že jediný přístup na přehradní jezero byl v tu chvíli možný právě od hráze. Takže bych se místo překvapených obličejů oněch pánů při setkání s hráznými možná dočkal spíše jejich přátelského přivítání či dokonce ještě ochotné pomoci při jistě dokonalejším a rychlejším prosekávání ledu, resp. prořezávání např. motorovou pilou, kterou tihle patrně zapomněli. Ostatně jen slepý (a nikoli ten, kdo je za hlídání přehrady zodpovědný a placený) může od hráze přehlédnout, jak se po přehradě prohánějí automobily.

Ponechám-li stranou takové podezření, musím stejně konstatovat, že pracovníci přehrady jsou příslovečně čilí a činní zřejmě jen v parném létě, když s neobyčejnou pravidelností a úctyhodnou aktivitou kontrolují pořádek na přehradě. Tehdy vyhánějí nás, pokojné občany (zvl. ty nejpokornější), pravda, nepochybně výrazně znečišťující průzračnou vodu, do nejbližších křovisek či přímo domů. Jistě to není jen proto, abychom se náhodou nestávali nechtěnými svědky jejich občasných vyjížděk na motorovém člunu s přáteli. Naše přítomnost v zakázané zóně by přece mohla vážené hosty oprávněně pohoršovat. Mimochodem, je opravdu velká škoda, že tito tak šlechetní a zapálení ochránci naší přehrady nepoužívají na ledu a sněhu alespoň motorky. Vyšlo by to sice nastejno, ale aspoň by se protáhli i v zimě a dali by tak průchod svému neutuchajícímu elánu. Takhle po nich není ani vidu, ani slechu. Jako by se vypařili.

Zajímavé také je, že ještě v polovině ledna byl led v místech u hráze (kde přehrada zamrzá vždy naposled) až k onomu ostrohu tak slabý (do 10 cm), že bruslit bylo riskantní. Zmínění muži tedy asi měli dobré informace. Nebo že by byli kaskadéři a auta kradená, takže jim na tom nesešlo?

Titíž hrázní nás ale vždy obviňovali, že se k vodě dopravujeme v/na motorových vozidlech. Je to samozřejmě poněkud jinak. V létě minulého i předminulého roku byly jednou jakási dodávka, podruhé Škoda Felicia zaparkovány těsně nad pláží U Plaňáků, a to tak, aby nebyly od vody vidět. Všechny tři zmíněné případy (zimní i letní), které jsem pozoroval čistě náhodně, mají však jedno společné: vždy se s největší pravděpodobností jednalo o cizí městské příslušníky, jak napovídaly SPZ s písmenem A.

Po dopsání tohoto článku jsem se shodou okolností dozvěděl související informaci. Téhož dne odpoledne, kdy jsem na přehradě pozoroval zmíněné mimovelešínské občany se svými automobily a rybářskými pruty, se prý zimním radovánkám na ledě cele a nerušeně věnoval se svým terénním vozem osobně i jeden z hrázných, vlastně ten nejpovolanější z povolaných, jmenovitě p. Stach, po celé léto jinak mimořádně agilní na motorovém člunu. Inu, asi vášeň pro silné motory … Chci věřit, že mi jaksi unikla informace o tom, že již existují motory nejen vodu a ovzduší neznečišťující, ale naopak čistící, takže o jejich užitku nemůže být nejmenších pochyb.

Můžeme si tedy ulehčeně oddechnout a těšit se na další plaveckou sezónu: vždyť námi placení ochránci přehrady jsou přes všechny obavy nanejvýš zodpovědní a kompetentní, stále bdělí a v nejvyšší pohotovosti!

Jan Gregor

Původně jsem nechtěl na příspěvky ve Zpravodaji č.2, vztahující se k mému článku Velešínské náměstí reagovat. Ne, že bych se bál diskuse, ale proto, že v rovině dané oběma články se nedá diskutovat.

Jestliže jsem se k tomu rozhodl, tak z důvodu, že oba pisatelé se snažili dát mému článku jiný smysl. Pokud je moje veřejné vyslovení názoru na zlepšení vzhledu náměstí tím, že se přemístí (či spíše zruší) pomník padlým a vykácí keře v jeho okolí “manipulováním s fakty, drzostí posuzovat architektonické hodnoty náměstí a machrováním”, tak chci podotknout, že jsem necítil žádnou potřebu psaním do Zpravodaje “dělat machra”. Nemám to zapotřebí.

Kdo četl můj článek, dočetl se také, které veřejné budovy (nezaměňovat, prosím, s veřejnými domy = nevěstinci) mi na náměstí scházejí. Také nikdo nemohl v mém článku najít formulaci o “nějaké stezce z Budějc do Kaplice”, ale přečetl si o silnici z Č. Budějovic do Kaplice, náměstí jen míjející. Každého snad napadlo, že silnice v Kaplici nekončila, ale vedla až od toho Lince a dále na jih. Zda je radnice otočena k náměstí “zády” či vzhledem k původnímu vchodu jen “bokem”, je otázka typu zda bylo dřív vejce nebo slepice. Jestli jsou keře na náměstí ( dnes už z větší části vykácené) dřevinami do našeho prostředí nepatřící, ponechme k posouzení botanikům.

Budu možná opět nařčen z “machrování”, ale stojím si za svým názorem, že velešínskému náměstí chybí už z minulosti atributy, které dělají náměstí Náměstím. Pominu-li otázku úcty či neúcty k padlým, jsem i nadále přesvědčen, že přemístění či odstranění pomníku a vykácení dřevin kolem rostoucích, nepřispěje samo o sobě k přitažlivosti Velešína pro jeho návštěvníky. K tomu je toho třeba udělat víc a nejen na náměstí. O tom by bylo užitečné vést věcnou diskusi.

Řeknu-li to trochu nadneseně, tak velešínské náměstí patří všem zdejším občanům. Nejen těm, kteří by ho asi nejraději viděli v podobě před válkou, či těm, kteří své skutečné důvody ke změnám na náměstí zakrývají voláním po estetickém řešení tohoto prostoru.

V této souvislosti by bylo jistě zajímavé uspořádat mezi občany Velešína anketu, v níž by odpověděli na jednu ze tří otázek:

- jste pro přemístění či odstranění pomníku a pro odstranění keřů v jeho okolí?

- jste pro jeho zachování?

- je vám to lhostejné?

Anketa by dala odpověď na to, jaký je postoj obyvatel k této záležitosti, protože jednak není zatím známo, co by vlastně na místě pomníku vzniklo a kolik by to stálo. Jistě nejméně statisíce korun, které by chyběly jinde, protože rozpočet města není nafukovací. Také je možná dost občanů velešínských, kteří by tyto peníze raději viděli investované do jiných akcí.

Břetislav Helebrant

V textu rozebírám některé své návrhy a myšlenky, které by podle mého názoru mohly přispět k dalšímu rozvoji našeho města a okolí a ke spokojenosti jeho obyvatel. Většina níže uvedených podnětů má spíše koncepční a dlouhodobý charakter a některé návrhy jsou více či méně náročné jak na investice, tak i na organizaci. Přesto snad stojí za povšimnutí, neboť odrážejí dosud neřešené či pouze neuspokojivě vyřešené problémy.

1. Protihluková bariéra. Podélně v těsné blízkosti ul. Sídliště a dalších obytných částí Velešína prochází, jak známo, velmi frekventovaná mezinárodní silnice E 55. Sta obyvatel jsou zejména v létě (při oknech nutně otevřených i v noci kvůli parnu) vystaveny téměř nepřetržitému hluku projíždějících vozidel (zejména nákladních), jakož i prachu. Jak k tomu přijdou? V létě tedy zvl. v noci v době ticha aby člověk raději nevětral. Budoucí dálnice opodál sice za zhruba 15 let část provozu převezme, nicméně ten pochopitelně nikterak nezanikne. Podobné bariéry jsou zcela běžné, viz např. Třeboň (silnice E 551). Vnitřní stranu bariéry (tj. směrem k Velešínu) navrhuji osadit stromy a keři.

2. Chodníky. Mám nyní na mysli velmi exponované (vytížené) chodníky v Sídlišti, kde bydlí nejvíce obyvatel. Jejich stav je žalostný, což dokládají např. četné prohlubně, měnící se např. po dešti v nevyzpytatelné kaluže. Navrhuji je rekonstruovat za použití povětrnostními podmínkami nedeformovatelných, nezničitelných a vyjímatelných, esteticky přijatelnějších barevných kostek, nikoli asfaltu.

3. Podzemní či nadzemní poschoďové garáže. Velešín stejně jako některá jiná města trpí nedostatkem parkovacích míst. Automobily jsou všude, kvůli nim se asfaltují stále nové a nové plochy, často na úkor již tak vzácné zeleně a prostoru vůbec. Četná nikoli jezdící, ale kdekoliv postávající či dlouhodobě odstavená vozidla komplikují a omezují plynulost dopravy i dopravní obslužnost řady míst (obchody, garáže, místa pro vjezd vozidel záchranné služby apod.). Navíc vozidel různého druhu neustále přibývá. Navrhuji proto vybudovat rozsáhlé garáže (nejlépe v podzemí) s hlídací službou. Projekt by se zpětně financoval z roční částky za parkování placenou uživateli. Automobily by navíc byly chráněny před poškozením, odcizením a povětrnostními vlivy, což by pro mnohé občany mimoto představovalo zvýšený komfort bydlení v našem městě. Akutní nedostatek parkovacích míst by byl vyřešen a ještě by byla rezerva do budoucna. Podobné garáže jsou rovněž ve městech obvyklé, viz např. Tábor, Olomouc.

4. Relaxační využití přehrady. Voda v nádrži a její okolí nejsou podstatně dotčeny okolní civilizací díky relativně přísné ochraně. Nicméně zákaz jak vstupu do lesů u přehrady, tak i zákaz koupání v ní považuji za naprosto nesmyslné. Tuto tezi je třeba vysvětlit. Snad postačí několik řečnických otázek. Můžeme zakázat vstup do vody v nádrži volně žijícím živočichům, např. prasatům divokým? Nepadaly po stovky a zvl. minulé desítky let saze a popílek z okolních kouřících komínů domů či např. Jihostroje přímo do Malše a nádrže? Neodvodňuje dodnes Malše a potažmo přehrada široké území prostřednictvím četných potoků a potůčků, jimiž se do její vody dostávají nejrůznější splašky (mají snad všude čističky?) či “pouhé” olejové skvrny smyté po dešti do těchto potoků z mnoha silnic? Jak to, že vadí koupání v nádrži a nevadí o pár kilometrů výše proti proudu na řece? Proč pouhou naší přítomností trpí jen naše přehrada a ne všechny ostatní přehrady nejen u nás, kde jsou nadto přítomny veškeré civilizační výdobytky? Navíc voda z Novohradských hor je jistě již předem mnohem čistší než Vltava před/za Prahou a jinde. Absurdnost zákazu je snad dostatečně doložena. Přispěla však k zachování přírody a břehů nádrže bez asfaltových cest, chat a dalších příznaků vyspělé civilizace, proto buďme za dosavadní, byť přemrštěnou, ochranu přehrady rádi. Paradoxně je tak okolí přehrady doslova přístupné (podobně jako Šumava za totality a po ní), pro volný pohyb totiž nevznikají problémy s majiteli soukromých pozemků u břehů jako jinde (nejen) na Malši.

Vítám proto každé efektivní a smysluplné počínání (již dříve zde popsané některými spoluobčany, kteří mají mé vřelé sympatie a plnou podporu) směřující ke zrušení diskriminačních opatření, tzn. k definitivnímu zpřístupnění nádrže a povolení neomezeného koupání. Vzhledem ke zkušenostem z povodní 2002 a jejich neustálé reálné hrozbě např. Č. Budějovicím a mnoha dalším městům a obcím dále na Vltavě a Labi již zřejmě napořád bude v přehradě udržován nižší stav hladiny. Navrhuji proto vybudovat písečné pláže na několika vybraných místech. Nelze-li povolit koupání pro všechny, pak vydat průkazy jen pro občany Velešína a okolních obcí a pověřit některé občany (jistý typ samosprávy) striktním uplatňování opatření, zajištujících dodržování čistoty a ticha na březích nádrže v našem vlastním zájmu. Zachovat přístup jen pro pěší a kolaře a jen v nutných případech pro majitele lesů. O celé věci uspořádat místní referendum, ať konečně jednou můžeme my, občané Velešína a okolí, jichž se záležitost bezprostředně dotýká, jednou provždy o využití přehrady osobně rozhodnout a ukončit spory (o živém zájmu o své okolí, nikoli o lhostejnosti, svědčí např. vyprodaná promítání o řece Malši).

Nebránil bych se ani současnému vyhlášení celého pásma za přírodní park (PP Pomalší). To by mj. přispělo i k větší turistické atraktivitě regionu, po které tak voláme. Opět odkazuji na zkušenosti ostatních krajů.

5. Ozelenění města. V našem městě (samozřejmě s patřičným povolením, o tom nepochybuji, avšak s rozmyslem?), jakož i mnohde jinde se v posledních letech hojně kácí (nejen) vzrostlé stromy (zdaleka nejde jen o lípy u silnic) na soukromých i obecních pozemcích, o devastování a stavu některých okolních lesů chamtivými jednotlivci ani nemluvě. Výjimečně jsou v lepším případě nahrazeny novými. Nahradí však usmrcení např. zdravého dospělého člověka instalování jedno- či dvouletého dítěte na jeho místo? Jak rychle začne nový “ministrom” zabezpečovat i pro nás důležité funkce stromů? Produkují přece kyslík, čistí námi zkažený vzduch, pohled na jejich zelenou barvu uklidňuje, poskytují stín i obydlí pro nejrůznější živočichy, mají estetickou funkci a mnoho jiných kladů.

Přesto se všude najde dost občanů téměř jásajících a křepčících nad každým poraženým stromem, vzrušených pohledem na zbylý pařez. Chápu obavy před potenciálním pádem stromu. Usmrcujeme však preventivně některé problémové či dokonce podle našeho mínění jen potenciálně problémové, zjevně však bezproblémové spoluobčany? Neúcta a lhostejnost k okolnímu prostředí, nikoli však k vlastnímu obydlí, je zkrátka všeobecně rozšířeným fenoménem.

S ohledem na nás i na všechny příchozí (turisty aj.) by zelené, a nikoli šedé, asfaltové, město mělo být pro nás prioritou. Navrhuji plánovitě sázet více stromů, mnoho stromů, jehličnatých i listnatých, kde je to jen možné. Ctím však kompromis v podobě stromů pro města vhodných (nikoli “nebezpečných”) regulovaného (regulovatelného) růstu. Zelené město bude zároveň výborným relaxačním, v dnešním světě atraktivním místem.

6. Park. Za účelem zatraktivnění našeho města a okolí pro stávající i nové budoucí obyvatele, náhodné návštěvníky a turisty navrhuji vybudovat příměstský parkový komplex na způsob arboreta (stručně: místo pro volných čas i vědecké využití, prostor pro výsadbu a pěstování rostlin, jejichž soubor je tvořen kombinací našich i cizokrajných běžných, zvl. však okrasných dřevin, křovin i bylin s odbornou údržbou a popisem (vlastní definice)). Město by současně časem získalo tolik potřebné turistické lákadlo i praktické místo pro volný čas dětí i dospělých. Snad by takový park mohl být vhodně a systematicky propojen např. s novými lokalitami určenými k zástavbě. Vždyť bydlet na tzv. zelených adresách bývá dnes jednou z priorit nejen nových obyvatel. Na údržbě parku by se za menší peníz mohli podílet vybraní zájemci např. z řad našich starších či nezaměstnaných spoluobčanů.

7. Podnikatelský rejstřík. Pro větší informovanost obyvatel Velešína, turistů a okolních měst a obcí o možnostech prodeje zboží a poskytování služeb v našem městě a pro větší propagaci našich podnikatelů a jejich podporu navrhuji vytvoření jednotného podrobného seznamu obchodních provozoven a institucí. Kromě názvu provozovny či instituce by v něm byl stručně a detailně specifikován také druh zboží či služby (nevyplývá-li z názvu), dále uvedena adresa, tel. a e-mailové kontakty, jakož i otevírací doba, příp. další údaje a poznámky. Rejstřík by byl jednou ročně aktualizován a distribuován do všech domácností, zveřejněn na internetu i informačních panelech na vhodných místech (autobusové nádraží a zastávky, náměstí u radnice aj.) ve městě a okolí.

8. Údržba města. Apeluji na výrazné zlepšení neutěšené údržby našeho města zvl. v zimních měsících, a to jak ze strany MÚ, tak i od všech (čest výjimkám!) spoluobčanů. Mám za to, že je opakovaně velmi nedostatečná a stav našich chodníků a silnic je alarmující. “Zlé” (pro mě pravdivé) jazyky tvrdí, že tato údržba se provádí nejprve a dokonale před MÚ a v jistých ulicích, v nichž sídlí naši volení zástupci.

Nevím, zda se někdo z nás může dmout pýchou, že naše město kvalitou této údržby nechvalně proslulo v rámci celého regionu. A nepovažuji za ne zcela opodstatněný omluvný argument poukazující na nemožnost solení v našem městě.

Např. v době, kdy na silnicích a chodnících ve městě byla několik dní hustá hluboká břečka, se nikdo nepokusil o její odklizení. Víra v další tání a možná i v (super)brzký příchod jara se ukázala jako bezmezná, leč lichá. Následkem je mnohotýdenní námraza, zmrazky, výmoly, zledovatělé koleje apod. A co je nejhorší – více či méně komplikované úrazy našich i ostatních spoluobčanů, časté drobné i závažné dopravní nehody s různými následky. A, jak už to bývá, k odpovědnosti se nikdo nehlásí a trpíme tím všichni do jednoho.

Pozn.: Pokud by si všechny ostatní obce v ČR (a že je jich přes 6000) chtěly vzít příklad z našeho přístupu, stoupla by úrazovost a nehodovost po celé zemi v desítkách procent. O rozšíření na celou EU raději pomlčme; nadšení pro tento druh “zábavy” (klouzání kde se dá, nikoli jen na k tomu vyhrazených místech (např. zimní stadiony, bobové dráhy)) bychom asi nevzbudili, a tak se tento “vynález” bohužel exportovat nedá. Na druhou stranu by se vysoké haldy sněhu jistě staly kýženou, levnou a velmi vyhledávanou, byť jen dočasnou atrakcí pro děti a turisty (a při rychlém tání pohromou pro místní obyvatele) na náměstí Přemysla Otakara II., na Václavském náměstí, na Trafalgar Square, Alexanderplatz a všude jinde.

Některé další návrhy:

§ jistě více občanů by uvítalo, kdyby se pravidelné hlášení městského rozhlasu opět jako dříve (a jako všude jinde) začínalo nějakou hudebně kultivovanou, ustálenou znělkou (nemusí jít nutně o momentální rádiové hity). Za situace, kdy o hlášení ví jen ten, kdo se chystá důležité informace sdělit, nelze zachytit část hlášení. Poté, zaslechne-li člověk v zimě přes zavřené okno přece jen čísi hlas, má už zpravidla jen jeden pokus na to, aby se dozvěděl, co se dozvědět měl již napoprvé;

§ vzhledem k tomu, že do tohoto zpravodaje píše zhruba stejný okruh lidí, nebylo by od věci umisťovat k jednotlivým větším, tematicky zaměřeným článkům i fotografie autorů, neboť mnoho z nás často neví, kdo k nim vlastně promlouvá, ubylo by anonymnosti a naše místní periodikum by to jistě zpestřilo;

§ opět v tomto zpravodaji by mohla být umisťována pravidelná stručná upoutávka na vybrané (nikoli konkurenční) nastávající kulturní a jiné akce v blízkém okolí (Č.K., Č.B. aj.), což by zvýšilo informovanost místních občanů, tak jako jinde leckdy poněkud izolovaných od okolního kulturního dění;

§ pro možnost zužitkování zpětné vazby (instituce - občan) a pro shromažďování případných podnětů a připomínek by nebylo od věci mít na MÚ či jinde jakousi (všeobecně známou) knihu přání a stížností pro (např. anonymní) vzkazy našim voleným i jiným zástupcům na MÚ i jinde;

§ rád bych též posílil využití našeho kina. Po tristní zkušenosti s návštěvností jednoho filmu (celých 12 návštěvníků; film mě však svou “kvalitou” zklamal, měl jsem špatné doporučení) bych rád navrhl vysílání starších osvědčených českých i zahraničních filmů (je-li to vůbec možné např. z hlediska autorských práv, dostupnosti nahrávek apod.), neboť za současné situace převahy amerických filmů nejnižší možné kvality si nelze často vybrat celé měsíce jediný film. Uvědomuji si ovšem, že opět, tak jako v celém tomto příspěvku, mluvím (zatím) pouze za sebe, nedělal jsem si žádný průzkum, takže pochopitelně mohu narazit “na vlnu nesouhlasu” spokojených spoluobčanů. Faktem však zůstává, že dobrých filmů (uměleckých, dobrodružných, dokumentárních apod.), nejen oskarových, je pomálu a ani televize jimi nijak neoplývá (až na některé notoricky známé, či méně frekventované, zato však nejednou vysílané hluboko v noci). Kino by se stalo místem, kam kultivovaný člověk rád zavítá na dobrý film.

Budu rád, budou-li se příslušní pracovníci MÚ a další zainteresovaní jednotlivci posouzením jednotlivých návrhů a jejich případným alespoň dílčím uskutečněním vážně zabývat. Úspěchem bude již jen to, vzbudí-li tento text zájem a rozvine-li se širší věcná diskuse k popsaným tématům. Osobně považuji nastolené otázky za přinejmenším inspirativní a vcelku závažné.

Věřím v upřímnou a nezištnou snahu dotyčných kompetentních pracovníků, tj. našich veřejných zástupců a v aktivní spoluúčast a podporu schopných spoluobčanů. Budou-li ovšem, jak se to někdy stává, uvedené návrhy kompletně oslyšeny, tedy ponechány bez nejmenší, byť záporné, odezvy, nečiní mi samozřejmě žádné potíže tak jako každému řadovému a nespícímu občanovi města a státu vyjádřit svůj názor na tuto i jiné věci náležitým způsobem v listopadových komunálních volbách.

Naše zástupce přece volíme podle vykonané práce a volebního programu (konkrétních záměrů co nejlépe uspokojujících potřeby občanů), nikoli z pouhé lásky k nim nebo ze zrádné úcty k neměnné tradici pramenící z lhostejnosti. Jen přivítám, složí-li nám zastupitelé, členové komisí a ostatní vůdčí i dosud nenápadné osobnosti města všichni do jednoho své účty, pochlubí-li se alespoň před volbami soupisem toho, co prosazovali (výsledky) a prosazovat hodlají (záměry).

Nepovažuji za důležité, ke které polit. straně naši zástupci patří (či vůbec nepatří). Hlavní je míra jejich prospěšnosti pro město. Např. ze všech “mužů na radnici”, působivších či působících tam od r. 1989, mě o svých odborných i lidských kvalitách v době své práce pro město postupně plně přesvědčili dva z nich, ing. J. Valach a ing. V. Jantač. Rád si k nim opodstatněně přiřadím hrstku dalších.

Jan Gregor

Výtvarný obor ZUŠ

V pondělí 23.1.06 proběhla vernisáž výstavy výtvarného oboru ZUŠ Velešín. Název “Pozvání na Olymp” napovídá, že tématika vernisáže a následné výstavy byla zaměřena na starověké Řecko a jeho mytologii. Na vernisáži zahráli žáci hudebního oboru pod vedením paní učitelky Edity Valentové, bylo možné navštívit řeckou věštírnu a účastnit se hostiny na Olympu společně s žáky VO převlečenými za řecké bohy. Akce, na níž přišlo velké množství rodičů, se konala v nových prostorách VO, které svým umístěním v pavilonu ZŠ nacházejícím se nedaleko mateřské školy výborně vyhovují všem devadesáti třem žákům VO věkové kategorie od pěti do osmnácti let.

Iva Opekarová

Základní umělecká škola Velešín byla organizátorem okresního kola ve hře na dechové nástroje, které proběhlo v úterý 31.1.2006. Soutěžící žáci reprezentovali ZUŠ Český Krumlov, ZUŠ Velešín a ZUŠ Kaplici. Celkem se zúčastnilo 25 soutěžících a to: 5 ve hře na sopránovou zobcovou flétnu, 10 na příčnou flétnu, 2 na saxofon, 4 na klarinet, 3 na trubku a 1 na pozoun.

Žáci naší školy získali tato ocenění:

Ve hře na sopránovou zobcovou flétnu 2. místo Jaroslav Švec / IV. kategorie/

2. místo Jan Vaclík / IV. kategorie/.

Ve hře na příčnou flétnu 2. místo Tereza Bohdalová / 2. kategorie/.

3. místo Dominika Diorková /3. kategorie/

2. místo Petra Hlaváčková / IV. kategorie/

Ve hře na příčnou flétnu 1. místo Hana Bürgerová / IV. kategorie/.

Ve hře na klarinet 1. místo Tomáš Ondrášek / VIII. kategorie/.

Blahopřeji všem žákům k jejich umístění a děkuji vyučujícím a všem, kteří se na přípravě soutěže podíleli.

Mgr. Magdalena Valentová - ředitelka školy

Poslední vyučovací den před pololetními prázdninami(2.2.2006) Zažila SOŠ strojní a elektrotechnická ve Velešíně neobvyklé odpoledne. Navštívili nás studenti Townshend International School,což je Mezinárodní střední škola z Hluboké nad Vltavou.Celé setkání bylo Zahájeno společnými rozhovory a besedami. Pro prezentaci naší školy byli vybráni studenti angličtiny ze druhých a třetích ročníků a poměrně Dobře se jim dařilo konverzovat se studenty,kteří pocházejí ze zemí evropských(např.z Německa,Anglie),ale i ze zemí pro Evropana exotičtějších- např.z Mexika či Kypru. Po společném obědě bylo celé setkání završeno vzájemným fotbalovým utkáním. Výhra sice naše studenty potěšila,ale nebyla tím nejdůležitějším, co tento den získali.Cennější bezesporu bylo poznání, že to,co se učí ve škole, má i praktické využití a že jsou schopni konverzovat v cizím jazyce s lidmi pocházejícími z celého světa.

J.T

Uplynuly už skoro 4 roky od doby, kdy po Velešíně chodila jedna paní, která sbírala podpisy na podpoření myšlenky, aby bylo kde hrát pingpong a aby maminky na mateřské měly kam jít se svými dětmi, když je venku zima, bláto,déšť.

Díky Jihostroji zde vznikla krásná Sportovní hala ,ve které se hraje stolní tenis 6x týdně, 2x týdně tančí společenské tance, cvičí jóga, aerobik. Prostor zde může využívat i mateřská školka. Od 15. března se zde začne odvíjet nit života mateřského centra.

První krůčky nebudou samozřejmě jednoduché, ale jsem přesvědčena,že vznikne pěkné klubíčko vztahů maminek, které jsou 3 nebo 4 roky tak trochu izolovány od svého společenského či pracovního života, a rády by si popovídaly,nebo vyměnily zkušenosti.

Nejmenší děti se začnou včleňovat do jiného kolektivu než je jen rodina. Když se díváme na nádhernou mozaiku, nepřemýšlíme o jednotlivých kamíncích,ale obdivujeme celek, avšak ten by bez nich nevznikl! Proto bych chtěla poděkovat všem, kteří nám svým podpisem pomohli. Jejich děti jsou už mezitím o 4 roky starší, ale třeba této možnosti využije mladší dítko.

D. Javoříková

Jsi mladý a neklidný, nebo ostřílený pardál, který se ničeho nebojí a žádná výzva pro něj není dost velká ?

Máš možnost se odvázat ! Od dubna do konce června rozjíždíme “Srandamač” !

Vo co GO : Základ tvoří 4-členné družstvo a libovolný počet náhradníků (to kdyby někdo vypustil duši...). Utkáme se ve 4 disciplínách ( stolní tenis, nohejbal, fotbal, bowling). Během jednoho dne se odehraje jedna kategorie (třeba nohejbal) a přibližně po 14 dnech (podle toho jak vychází svátky) bude celý den probíhat další akce (ping pong), atd. Přesný rozpis pošleme všem přihlášeným. Přihlásit družstvo můžete do konce března vždy v úterý nebo čtvrtek od 16 °° do 18.30 ve Sportovní hale Jihostroje.

Zápisné (100 Kč za každého=to znamená i za náhradníka ) se použije na pěknou výhru, která zpříjemní začátek prázdnin. Každý “těžký pohodář” je vítaný.

Jaguár

Koncem ledna letošního roku se uskutečnila k Královéhradeckém kraji II. Zimní olympiáda dětí, které se zúčastnili zástupci všech čtrnácti krajů naší republiky. Jihočeský skončil se ziskem dvanácti medailí na pěkném pátém místě.

Senzací bylo první místo hokejistů, kteří ač nepatřili mezi favority se probojovali až do finále turnaje a v něm porazili mužstvo Moravskoslezkého kraje 3:2. Jednou za branek vítězného mužstva vstřelil ve finále i mladý zástupce našeho města Lukáš Sumerauer a mohl tak převzít zlatou olympijskou medaili. V prvním útoku nastupoval se syny známých hokejistů Horákem a Soudkem. Lukáš je členem mužstva starších žáků HC Č. Budějovice a v roce 2005 se stal v této kategorii mistrem republiky.

Je jistě přáním všech fanoušků ledního hokeje i občanů Velešína, aby ve svých úspěších pokračoval.