1.února 2006 bude Velešín slavit své desetileté jubileum. K tomuto jubileu vyjde během měsíce února knížka Velešín a Pomalší v dávné a nedávné minulosti. Dočtete se zde nejen o historii Velešína a okolních hradů a hrádků, ale i mnoho o velešínských řemeslnících, hospodách a kulturních a sportovních spolcích.

Jako důstojné připomenutí tohoto jubilea by měl proběhnout 2. března 2006 v sále kina ve Velešíně kulturní večer. O podrobnostech a přesném termínu vás budeme včas informovat.

A ještě se k těmto oslavám připojí děti ze ZŠ ve Velešíně, z jejichž výtvarných prací sestavíme výstavu , která bude k shlédnutí ve vestibulu kina ve Velešíně

od 13. února do 3. března vždy v pondělí a ve středu od 8 do 17 hodin.

Hana Růžičková - ředitelka KIC města Velešín

Chtěla bych touto cestou poděkovat panu Martinu Mokovi a paní Hermanové z cukrárny za pomoc při úklidu sněhu z chodníku 3. ledna 2006. Dopoledne jsem sníh uklidila, pak spadly s poloviny střechy metráky sněhu, sama bych to tak rychle nezvládla zase zprůchodnit. Hodní sousedé sami přiběhli a za chvíli bylo uklizeno. Z druhé poloviny střechy visela půlmetrová vrstva sněhu nad chodníkem, dala jsem proto tyčku, aby tam lidé nechodili. Úředník z MěÚ mi vynadal, že to tam nemá co dělat. Asi by se divil, kdyby mu spadl za krk metrák sněhu. Večer druhá polovina sněhu spadla. Ve 22.00 hodin jsem se vypravila uklízet těžký napěchovaný sníh. Byla bych tam snad déle než do půlnoci, kdyby mi nepomohl jeden mladík, který se odpojil od party mladých hochů jdoucích kolem, vzal hrablo a lopatu a chodník zprůchodnil. Ptala jsem se, čí je, řekl, že je z vesnice. Byla jsem mile překvapena, že jsou i mezi mládeží tak hodní kluci. Měl kapucu, tak ani nevím jak vypadal. Odvedl práci, řekl “Talířů”, slušně pozdravil “nashledanou” a odešel s kamarády domů. Nevím, zda bude číst tyto řádky, ještě jednou mu moc děkuji, měla jsem dobrý pocit po téměř celodenní práci se sněhem.

Někteří velešínští mladíci vybíjejí svou energii jinak, např. rozbíjením oken, boucháním petard na plastovém okenním parapetu, kousek od zdroje plynu, kde je zákaz manipulace s ohněm, šlapáním po lavičkách a stolech v parčíku a jiným ničením veřejného i soukromého majetku.

Machová D.

Děkuji zástupcům Městského úřadu a zástupcům Vincencského společenství sv. Václava ve Velešíně za milé blahopřání a dárky k mému životnímu jubileu.

Anežka Tošilová

Dne 9.12.2005 se konala valná hromada sboru, kde byla zhodnocena celoroční činnost sboru. V roce 2005 se konala okrsková soutěž na parkovišti Jihostroje – 14. května – děti byly jediné družstvo z okrsku. Dosažené časy: 1) Věžovatá Pláň 42 sec., 2) Skřidla 43 sec., 3) Velešín A mladší družstvo 54,30 sec., starší družstvo muži B 32,52 sec. se zúčastnilo mimo přihlášení – jen pro zkoušku kondice.

Počet zásahů u požáru bylo 5, dopravní nehoda 1, sanace nebezpečné látky při úniku 1, taktické cvičení 1 a prověřovací cvičení také 1..

Ve zbrojnici bylo odpracováno při bílení a nátěru podlahy 325 hodin, na údržbě výzbroje a výstroje 150 hodin, 1 ples, na čištění hasební nádrže 48 hodin, asistence na raylle Šumava 12 hodin, příprava odbornosti a výcvik členů 24 hod.

Na úseku práce s mládeží:

1. soutěž absolvovali v Brloze 23.dubna – obsadili 6. místo z 11 družstev. 7.května byli v Hubenově s časem 22,41 sec., obsadili 4. místo. V jarním kole hry Plamen 21.května v Brloze obsadili 3. místo. Další pohárovou soutěž 25.června v Malontech byli na 6. místě s časem 23,2 sec. Dne 24.září v Plešovicích uspěli na 3. místo s 20,69 sec. Poslední pohárová soutěž proběhla 8.října ve Frymburku, kde skončili na 4. místě. Dle výsledků všech absolvovaných soutěží v rámci okresu bylo skvělé umístění na 3. místě. Při úklidu v has. zbrojnice a okolí odpracovali 95 hodin. Z uvedeného výčtu činnosti je vidět značná část zásluhy členů činných ve sboru a zásahového družstva.

Zprávu podává Jiří Pašek – starosta sboru

Ferdinand Codl se narodil ve Velešíně a byl jedním ze čtyř synů Václava Codla, který byl sice také hamerníkem, ale “potulným,” který býval nazýván “Schwarzkünstler,” tedy “černý umělec”. Ferdinand o svém otci vyprávěl Karlu Hlubučkovi, který nám naštěstí vzpomínku zaznamenal: “Černí umělci byli kočovníci, kteří všecko své zařízení vozili na vozíku jako cikáni od vsi ke vsi. Jejich jedinou výbavou byl velký špičatý měch, který se dal odnést pod paždím, malá kovadlina do padesáti liber (25 kg), kladiva, sekáče, kleště a trochu nářadí. Zprvu se zapřahal do vozíku sám, teprve později si již mohl koupit a živit koníka. V každé vsi, kde našel větší zásobu starého železa, kovu tenkrát velmi vzácného, usadil se na čas, než jej zpracoval na kladiva, jiné hospodářské nářadí a na řetízky k přivazování dobytka. Ty byly tenkrát na vsích velkou novinkou. Železný řetízek vídali jen u drába, když poutal provinilce. O tom, že by tak vzácnou věc mohli snadno získat i pro dobytek, se na mnohých vesnicích lidem ještě ani nezdálo, dokud ji tito černí kočovní hamerníci nezačali přímo před jejich očima vyrábět. Dost daleko za vsí, aby se nikdo nebál, že by mu od toho mohla chytit chalupa. Příchod takových černých umělců, na jejichž práci se nemohli tenkrát ani dost vynadívat, se rozkřikl po kraji. Často pak, kde našli dobré odbytiště a stružku s dostatečným spádem vody, zřídili si první hamerníci vodní kolo a usadili se trvale”.

Ferdinand Codl se vyučil hamerníkem u svého otce Václava, který putoval z hamru na hamr jako nájemce s vlastním zařízením. Vyjma vodních kol a hlavního hřídele bucharu měl všechno své. V Sýkorově hamru, který měl pronajatý na devět let platil ročně 150 zlatek, v Rychnově nad Malší, kde byl šest let také 150 zlatek. Po vypršení nájmu chtěl majitel zvýšit roční nájem o 80 zlatek, tedy na 230 zlatých. Ferdinand Codl šel proto do Kájova, kde byl roční nájem na hamru jen 120 zlatých a potom se trvale usadil na dvanáct let na hamru ve Velešíně, který byl na Malši nedaleko Kozákova mlýna. Roční nájem na velešínském hamru byl 250 zlatých. Ani za třicet tři let těžké práce si Ferdinand Codl nenašetřil tolik, aby si postavil vlastní hamr. Před první světovou válkou měl našetřeno jen sedm set zlatých. Z pěti dětí, které mu zůstaly z celého tuctu narozených, se čtyři učili hamernictví a pátý byl obuvníkem “příštipkářem u verpánku”. Měl bolavé oči, které nesnášely žár výhně.

Za Ferdinandova mládí pálil jeho otec dřevěné uhlí ještě sám. Až padesát kubíků dřeva najednou. Z bukového, borového, olšového a březového, ale nejlepší bylo z pařezů. Dřevěné uhlí z takového padesáti kubíkového milíře vydrželo hamerníkovi na celý rok práce. Zvenku vypadal velešínský hamr jako obyčejná, trochu rozměrnější stodola s mohutným komínem, který prozrazoval kovářskou výheň a přitékající “vantroky” svědčily o tom, že nadržují vodu pro pohon vodních kol. “Vše je tu načouzeno od otevřené kovářské výhně a mimo nevelkých okének vniká sem světlo jen vraty a z vikýře střechy mezerami mezi trámy půdy. Klády hřídelů a pák připomínají v tom šerosvitu trochu středověkou mučírnu, měchy zas zaprášená chrámová zákoutí u starých varhan. Ohniště vypadá tak trochu jako tavicí pícka alchymisty, u níž chybí jen tyglíky a křivule. Jen decimálka poblíž něho dotvrzuje, že se tu neváží drahé kovy na kventlík\ a drachmy, nýbrž hrubé kusy železa. Nic se tu neblýská hlazenými hranami továrně vyrobeného náčiní, všechno ze dřeva i železa má hrubý, neleštěný povrch, jak to vyrobila lidská ruka nástrojem nejprostším a nejjednodušším”.

Velešínský hamr měl tři vodní kola. Největší a nejširší vodní kolo pohánělo hřídel bucharu a dvě menší a užší poháněly brus a měch. Nejdůležitějším zařízením hamru byl vlastní buchar. V Codlově velešínském hamru se vyrábělo, při dostatku vody na třech výhních, “až 25 ruchadel denně a seker průměrně tisíc do roka. Ferdinand Codl dělat obyčejné sekery z pérové oceli, které označoval hvězdičkou a specielní “innenberské,” z houževnatější oceli, které označoval celým svým jménem. Před první světovou válkou prodával Ferdinand Codl zejména do velkoobchodu. Obyčejnou sekeru za 45 krejcarů a innenberskou za 60 krejcarů. Na velešínském jarmarku prodával oba druhy seker za dvojnásobek a přesto “sekery šly na odbyt”. Velešínský hamr Ferdinanda Codla zanikl v roce 1918, kdy na jeho místě byla postavena elektrárna.

Když jsme jako Společnost přátel města Velešína otevřeli zrezivělý zámek bývalé družstevní žampionárny, netušili jsme, že po třech měsících vyklízení a drobných stavebních úprav budeme moci prostor nazvat galerií.

Podařilo se a zahájili jsme Vánoční výstavou lidového řezbáře pana Aloise Mareše z Kamenného Újezdu.

Poskytl soubor sedmnácti vyřezávaných plastik s biblickým námětem Křížové cesty. Zajímavý členitý prostor s velmi zdařilými řezbami, doprovázený varhaní hudbou myslím mnohé z návštěvníků mile překvapil, musím přiznat, že překvapeni jsme byli i my, poměrně vysokou návštěvností. Velice nás to “nabudilo” a já se nemohu nepochlubit dalšími plány využití Galerie Pivovar na letošní rok.

březen – výstava k desetiletému výročí povýšení Velešína na město

“Velešín v proměnách času”

červenec – 300 let výročí založení pivovaru ve Velešíně

( v tomto případě vycházíme z údaje vytesaného do kamene spilky)

“ Pivovarnictví na jihu Čech”

podzim – výstava fotografií a prací místních umělců

prosinec - výstava betlémů

Samozřejmě, že se jedná o velmi zevrubný plán, jehož naplnění ovlivní mnoho skutečností.

A znovu bych chtěl oslovit občany, mají-li k uvedeným tématům jakékoli materiály a informace ozvěte se, zavolejte, přijďte.

Za SPMV Švarc Jaroslav

Příspěvek pana Helebranta v lednovém Zpravodaji mne nutí k tomu, abych reagovala a těm, kteří tak snadno zapomínají, připomněla, za jakých okolností vznikl “pomník” na náměstí a proč asi vadí těm, kteří “historickou” paměť na rozdíl od jiných mají.

Je velmi zavádějící a skutečnost zkreslující připomínat, která města mají v centru pomníky padlých a dokonce se odvolávat na oblast nám tak dlouho zakazovanou – za hranice s Rakouskem. Ano, pomníky jako projev úcty k padlým, ale ne jako projev zvůle mocných, kteří tento normalizační “architektonický skvost” nechali postavit jen proto, aby při pietních aktech nemuseli chodit kolem kostela (!) na hřbitov k památníku obětem pochodu smrti, jak bylo do té doby zvykem. A to ještě můžeme být rádi, že obstálo a návrhy na odstranění přežilo “Mariánské sousoší” nedaleko nově vytvořeného památníku.

Kdo tedy vlastně p. Helebrante “stěhoval pomníky sem tam?”

A odborná a citlivá údržba plochy? To by v první řadě to zmiňované “křoví” muselo pryč neboť je z dřevin do našich končin nepatřících, cizorodých, na český venkov na takováto prostranství se nehodících.

Celý článek je typickou ukázkou, jak lze manipulovat s fakty a snad i lidmi, kteří nemají dostatek informací – třeba jen proto, že jsou příliš mladí, aby si pamatovali........

Takže ne neúcta k padlým, ba naopak..... Právě úcta k nim a historii, která se nedá přepisovat, vede jistě členy sp. “Přátel Velešína” k návrhu na odstranění památníku zvůle minulého režimu.

J. Lieslerová

V minulých dvou číslech Zpravodaje jsem si se zájmem přečetl příspěvky ke stavu a budoucnosti náměstí J.V. Kamarýta.

Můj vztah k přírodě je veskrze kladný, jak potvrdí každý, kdo mne zná. Přesto nelituji (a ani jsem se nesetkal s odsouzením u jiných) vykácení křovin pod bývalou hasičskou zbrojnicí. Tato místa více než k ozdobě sloužila jako náhrada za dosud chybějící veřejné záchody, zčásti pak jako útočiště začínajících konzumentů nikotinu, etanolu a ne-li ještě dalších “dobrot”.

Zdůrazňuji – nejsem nepřítelem zeleně na náměstí. Krásné kaštany u baru Jakub (toho též nejsem nepřítelem) a park, tak jak vznikl po zasypání rybníka někdy v polovině 19. století, jistě zůstanou zachovány. Tenkrát si sice radní stěžovali, že “kramáři” ke stromům koně uvazují a tyto ničí (stromy- samozřejmě). To dnes již tolik nehrozí, takže ani plot nebude třeba obnovovat i když byl docela pěkný. Kramáři o poutích by se tu ale měli zase objevit, stejně jako kejklíři a jiní kumštýří. S radostí pozoruji, jak se na obnovených poutích vrací mezi lidi družnost, po léta ničená špiclováním, udavačstvím a vůbec blbostí.

Při stavbě modelu starého Velešína (tedy náměstí a Latránu – víc toho tu nebylo) o nějž se pokouším, jsem nashromáždil dostatek podkladů. Pokusím se tedy opravit některé nepřesnosti uvedené v minulém čísle zpravodaje.

Náměstím neprocházela nějaká stezka z Budějc do Kaplice. Šlo o nejvýznamnější komunikaci v regionu: císařskou silnici Budějovice – Linz.

Radnice není otočena k náměstí zády. To, že dnes chodíme do Městského úřadu bývalou boční brankou není vina dávných velešínských měšťanů. Z řádných radničních vrat zbylo dnes jen polokruhové okno.

Nevím jaké veřejné budovy na náměstí jsou postrádány. Doufám, že ne ty, které zdobí návsi obcí od Netřebic dále ke hranicím. Ale teď vážně. Za mého raného mládí byla na náměstí spořitelna, pojišťovna, dvě zdravotní zařízení a téměř v každém domě horního náměstí obchůdek či hospoda. To vše se časem (v důsledku nepřízně vrchnosti) vytratilo. Není snadné se k tomu vracet.

Nemám dostatek drzosti, abych posuzoval architektonické hodnoty. To je ostatně věc velmi relativní. Ještě před sedmdesáti lety, jak dokazují fotografie, se mnoho domů “pyšnilo” zdobnými fasádami. I když se později oděly šedým brizolitem, starobylé zdivo, klenby a sklepy za ním dále zůstávají. Hodnotu těch stavení vidím víc v tom, jací lidé v nich žili a pracovali, než v tom jak je který “machr” ocení. Každopádně mám radost z toho, že se nepodařilo na slovo vzatým odborníkům prosadit zbourání starého Velešína a místo něj vystavět řady architektonicky zdařilých panelových domů.

I o úctě, čí neúctě k obětem válek lze polemizovat. Původní umístění pamětních desek bylo na zdech radnice, tedy “na očích” všem kolemjdoucím (či kolemjedoucím). Považoval bych toto řešení za větší projev úcty než jejich ukrytí do betonového monstra mezi křoví.. Ostatně – věnce lze klást i u zdi, dělají to i jinde.

O jednotlivých domech starého Velešína existují podrobné záznamy zhruba od roku 1600. Bylo by možné, pokud by byl zájem, o nich (ve zkrácené podobě) pohovořit ve Zpravodaji. Nevím ale zda bych se nestřetával s “kapkami” pana profesora Schussera, jehož mikrohistorii velmi oceňuji. Tak snad někdy....

Korbela Zdeněk

Díky letošní zimě, tak bohaté na sníh, se množí dotazy občanů Velešína na osud stromů a keřů poškozených nebo ohnutých pod tíhou sněhové nadílky. Lidé se ptají, jestli se tyto stromy dají ještě zachránit.

Vzal jsem si na pomoc Metodiku Českého svazu ochránců přírody, která radí jak pečovat o stromy rostoucí mimo les. Sníh je v této literatuře uváděn jako nejvýznamnější zdroj mechanického poškození stromů. Mokrý sníh má hmotnost 300 – 500kg/m3. Jako kritická je uváděna vrstva 25 – 40cm sněhu v koruně stromu (to bylo letos o dost překročeno). Vlivem tohoto zatížení došlo buď k odlomení vrcholové partie stromu nebo k dlouhodobému ohnutí kmene. U listnatých stromů můžeme na jaře provést začištění a ošetření zlomu. Je tady dost velká šance na ,,uzdravení” stromu.Jehličnany nejsou k takovému ošetření vhodné.

Horší případ je dlouhodobé ohnutí kmene u okrasných dřevin. Působením nízkých teplot dochází ke změně mechanických vlastností dřeva a tím většinou k trvalému poškození kmene.Obávám se, že tyto stromy a keře se nepodaří zachránit.Nikdo se ale nemusí obávat nějakého masívního kácení ,,bez rozumu”. Většina zeleně je na pozemcích města a i pro ně platí povinnost vydat předem na každé kácení povolení. Pevně věřím, že všechny případy budou konzultovány s Komisí pro životní prostředí a v případě odstranění zeleně bude realizována náhradní výsadba vhodných druhů pro dané místo.

Dalším opakujícím se tématem dotazů je reakce na článek v Českokrumlovských listech, kde si náš místostarosta p.Mikeš posteskl:,,Voda v Malši už také zdaleka není tak čistá jak bývala a lidé jsou dnes mnohem choulostivější”.

Hodně místních se ptá, proč tomu tak je. Největší vliv na letní kvalitu vody mají vodní řasy ,,sinice”. Nám to připadá, že voda kvete. Odbornější popis je takový: “Při silném rozvoji vodních květů vytvářejí některé druhy sinic látky složité bílkovinné povahy ze skupin cytotoxinů a neurotoxinů, které jsou v přírodě těžce odbouratelné.Při koupání tyto látky způsobují alergické kožní reakce a záněty spojivek (to se nás díky zákazu vstupu naštěstí netýká). Přítomnost sinic a produktů jejich látkové výměny značně komplikuje úpravu vody na pitnou (to se nás týká)”.

Není to problém pouze Římovské přehrady, zasaženy jsou i nádrže Brněnská, Vírská a Želivka.

Příčinou tohoto znečištění je především zvýšený obsah fosforu v povrchových vodách.

Hlavním zdrojem fosforu v našich řekách jsou odpadní vody.Zemědělství se podílí na zvyšování koncentrace fosforu méně, protože pokud nedojde ke splachu půdy do vody erozní činností, většina fosforu zůstává v půdě.

Největší podíl fosforu ve splaškových vodách pochází z lidských exkrementů a hlavně z pracích prostředků.Problém s ,,kvetením” se totiž nápadně shoduje s dobou zavedení ,,výkonnějších” pracích prostředků s fosfáty na náš trh.

Pokud se má situace zlepšit, musí se realizovat několik opatření.Preferovat používání bezfosfátových pracích prostředků, dobudovat systém čištění odpadních vod v celém povodí tak, aby nechyběl i stupeň pro odstranění fosforu a dusíku a rozumně využívat zemědělskou půdu okolo toků řek tak, aby nedocházelo k jejímu přehnojování a erozi.

Asi nikdo z nás neovlivní výstavbu nových čistíren odpadních vod, ale můžeme přispět alespoň používáním bezfosfátových prostředků do praček a myček.Zatím ještě totiž neplatí vyhláška, zakazující v naší republice prodej fosfátových prostředků, jako v jiných státech Evropy. Často u nás proto končí prostředky stažené ze zahraničních obchodních řetězců. Máme možnost se rozhodnout a je to jenom na nás.

Pro informaci ještě připomínám. Na omezení ochranného pásma Římovské přehrady se pilně pracuje. Všechny zvu na sázení lípy u Dlouhé 11.března od 11.hodin.

Za ČSOP Velešín Jirka Růžička

Střední odborná škola strojní a elektrotechnická Velešín se zapojila do mezinárodního projektu Certificate,který je koncipován speciálně pro oblast vzdělávání.Tento program organizuje a řídí International Education Society(IES).Jedná se o nezávislou českou společnost,registrovanou na Ministerstvu vnitra České republiky.

Naše škola prošla výběrovým řízením,kde expertní komise hodnotila jednotlivé vzdělávací programy(studijní a učební obory)vzhledem k jejich délce,obsahu a zaměření.Předmětem hodnocení byl i způsob ukončení jednotlivých studijních programů a jejich úroveň,počet absolventů a uplatnění v praxi.

Naše škola úspěšně splnila všechny požadavky a hodnotící kritéria.Velmi pozitivně byla hodnocena stále se rozšiřující spolupráce s mnoha firmami našeho regionu.

Na základě hodnotících kritérií přiznala expertní komise IES naší škole rating CCC, tzn.”Neustále se zlepšující instituce s pevným postavením na vzdělávacím trhu”.Do tohoto projektu jsme zapojeni jako jediná škola z jihočeského regionu. Pro naše absolventy to znamená možnost získat k maturitnímu vysvědčení nebo výučnímu listu Certifikát IES,který společně se získaným vzděláním zařazuje naše

studenty mezi srovnatelně kvalifikované odborníky především na mezinárodním trhu práce v rámci EU.

SOŠ

Na Vrších dne 12.1.2006 se uskutečnil 1.ročník závodu v běhu na lyžích pořádaný SKY CLUBEM VELEŠÍN.

Trať byla dobře upravena. Byla projeta skútrem, což si všichni účastníci pochvalovali. Na startu se sešlo 28 závodníků místních i přespolních. Nejstarším účastníkem byl Sláva Ciboch z Včelné a nejmladší Renata Švecová z Velešína.

V hlavním závodě na 7,5 km byl nejrychlejší Milan Souček z Plavska časem 28:20 min. Všichni účastníci byli odměněni drobnou sladkostí a vítězové ve svých kategoriích dostali medaili.

Za SKI CLUB VELEŠÍN děkuji všem zúčastněným a sponzorům: MÚ Velešín, panu Pavlu Bláhovi a Studiu Papilio(-Bořivoj Havlíček, Nadia Plítková)

Jan Petrou

Výsledková listina běhu na lyžích - 1. ročník Velešínské stopy

Děti ročník 99 – 97 1. - 3. tř.

1. Renata Švecová 1.B Velešín 1,5 km 10:44:00

Děti ročník 96 – 94 4. - 6. tř.

1. Aleš Kysela 4.B Velešín 3 km 16:17:00

2. Jaroslav Švec 4.B Velešín 3 km 16:34:00

3. Marek Voráček 5.B Velešín 3 km 16:47:00

4. Vojtěch Šípek 6.B Velešín 3 km 16:49:05.

5. Petr Benda 4.A Velešín 3 km 17:44:00

Děti ročník 93 – 91 7. - 9. tř.

1. Michal Kysela 8.B Velešín 4,5 km 20:00:00

2. Jiří Petrou 7.B Velešín 4,5 km 20:11:00

3. Lukáš Vránek 7.B Velešín 4,5 km 29:07:00

4. Jakub Řihout 7.B Velešín 4,5 km 29:12:00

Dorostenci ročník 90 – 87 16 – 19 let

1. Jan Petrou Velešín 7,5 km 32:35:00

2. Martin Staněk Velešín 7,5 km 33:13:00

Ženy bez omezení

1. Renata Švecová st. Velešín 3 km 14:27:00

2. Marie Korbelová Velešín 3 km 17:27:00

3. Jana Janáková Velešín 3 km 18:20:00

4. Hana Petrouová Velešín 3 km 18:47:00

Muži do 50 let

1. Jan Petrou st. Velešín 7,5 km 28:26:00

2. Ladislav Olšiak Velešín 7,5 km 30:20:00

3. Jiří Turek Velešín 7,5 km 32:00:00

4. Michal Kysela st. Velešín 7,5 km 32:30:00

5. Bohumil Stejskal Velešín 7,5 km 42:10:00

6. Martin Šimek Velešín 7,5 km 45:30:00

Muži nad 50 let

1. Milan Souček Plavsko 7,5 km 28:20:00

2. Sláva Ciboch Včelná 7,5 km 30:30:00

3. Jiří Růžička ČB 7,5 km 33:00:00

4. Karel Růžička Velešín 7,5 km 33:30:00

5. Jiří Janás Velešín 7,5 km 34:30:00

6. Jaroslav Efmert ČB 7,5 km 34:50:00

7. Šoustar Luboš ČB 7,5 km 42:15:00

Z.C.

Trialová sezóna roku 2005 se skládala ze 14ti závodů MČR a jednoho závodu ME, který se konal v Kramolíně u Nepomuka. A byla to sezóna počertech těžká, neboť proti našemu úmyslu, přejít pro sezónu do kategorie “A”, páni funkcionáři spojili tuto kategorii s kategorií “ELITE” a tím pádem jsme se rázem ocitli mezi absolutní špičkou tohoto sportu v ČR.

Rozhodli jsme se, že i přes nedostatečné zázemí proti ostatním ze špičky mistrovství ČR uděláme vše abychom obstáli.

První soutěž se jela v polovině května v Břežanech u Horažďovic. Skály spíše vhodné pro “volné lezení”, seskoky, výskoky, někdy i přes 3metry výšky, prostě “nářez”. V sobotu 10. místo v neděli deváté.

Seriál soutěží pokračoval první červnový víkend v Kramolíně u Nepomuka. Zde pořadatelé postavili trať velice těžkou, protože za měsíc se zde konal závod ME v trialu. Takže tato soutěž byla takový test.

Na této skoro “evropské trati” jsem obsadil v sobotu 9. místo a v neděli 10. místo.

Za dalších čtrnáct dní jsme odjížděli na soutěž do Jablonce/Jizerou, kde jsem po oba dny skončil na 9. místě. Další víkend jsem se zúčastnil Trialové exhibice v Plzni, která byla součástí “promoteon ME”. A kde za účasti na této akci byla možnosti účastnit se závodu ME v Kramolíně bez vysokého startovného.

Bohužel i přes solidní naději na umístění v tomto závodě zradila technika, při seskoku ze skaliska mi praskla vahadla odpružení zadního kola a bylo po soutěži. Přesto vše to byl nevšední zážitek.

Další soutěže MČR pokračovaly posledním červencovým víkendem v Tanvaldu, kam s námi jel opět celý náš Fan klub.

Závody v Tanvaldu jsem jel jen v sobotu, vydřené 8. místo. V neděli jsem se nezúčastnil pro prasklý rám motocyklu – důsledek předešlých těžkých soutěží. Po nezbytných opravách – naštěstí bylo dost času, jsme vyrazili do Tehova u Říčan. V sobotu jsem skončil 8. a v neděli na 7. místě. Trialový areál x násobného mistra Petra Hůly má co nabídnout.

Jen jsme se otočili a už tu bylo září a sním poslední dva podniky sezóny, nejdřív už po druhé Břežany a nakonec Jinín.

V Břežanech na zase o něco těžší trati, v sobotu na pneumatikách, které volaly po výměně zvláště v závěru dne, za strašné průtrži mračen jsem skončil 8. a druhý den 7.

Za další týden jsme jeli do Jinína u Strakonic, kde v okolí známé motokrosové trati se v sobotu jela poslední soutěž jednotlivců a v neděli závod družstev.

Pršelo už skoro týden a Jinínské bláto je jako cihlářská hlína, klouže a drží, takže po prvním kole jsme byli všichni k nepoznání. Na překážku bylo skoro nemožné najet a když už, tak vinou bláta, byl problém se na ní udržet. Přesto jsem i se zraněným kolenem z Břežan obsadil 7. místo.

V konečném účtování sezóny 2005 jsem obsadil myslím velice pěkné 8. místo v MČR kategorie “A” i přesto, a nebo právě proto že bylo letos dost technických problémů a fůra trestných bodů jako daň nováčkovská mezi “matadory”, hodnotím sezónu jako úspěšnou a poučnou.

Závěrem musím poděkovat mému taťkovi, který se staral o motocykl a který, když viděl ty úseky a lezl po těch skalách, aby mě chytal, byl kolikrát na tom psychicky hůř než já. Dále kamarádům, kteří mi dodávali odvahu při zdolání těch nejtěžších úseků a v neposlední řadě zastupitelům města Velešín, bez jejichž přispění, by zvláště ta letošní sezóna nebyla vůbec možná a ani třeba tak úspěšná.

Za LT Team Karel Layrer ml.

V sobotu 21. ledna se opět sešli všichni tancechtiví příznivci v sále U Zlaté podkovy. K tanci hrála již tradičně skupina OBZOR a FONTANELA a soudě podle tanečníků na parketu, vůbec nehrály špatně. Tímto jim patří dík. Poděkovat bych také chtěla manželům Máčovým, kteří nám předvedli své juniorské svěřence ve dvou předtančeních. Velký dík si také zaslouží studentky orientálních tanců z Velešína, které se postaraly o zajímavé předtančení, které mělo velký ohlas.Takže snad se nám ten ples letos vyvedl a že se líbil i vám. O tom konečně svědčilo i to, že poslední z vás odcházeli kolem půl páté ráno.

A samozřejmě pár fotografií.

H. Růžičková, KIC

Vážené čtenářky,

po loňském úspěchu tohoto kurzu ve Velešíně, salon IRIS opět tento kurz snižování nadváhy otevírá. Pro ty, kteří nevědí o co jde, jenom krátké představení společnosti STOB.

Tuto společnost založila PhDr. Iva Málková a pracuje na skupinovém přístupu ke zdolávání nadváhy. Při tomto přístupu se využívá vztahů mezi členy skupiny. Jednotliví účastníci si předávají navzájem své zkušenosti. Skupina je přístupná komukoliv, bez rozdílu váhy a věku. Hmotnostní úbytekje zhruba 1 kg týdně, váhové úbytky jsou uchovávány, nedochází k negativním psychologickým jevům, nedochází k jo-jo efektům.

Tolik teorie. Loni jsem po skončení kurzu psala statistiku o úspěšnosti kurzu. Byly zde ženy a dívky od 18 do 60 let a největší váhový úbytek byl 12 kg. Myslím si ale, že více šlo o celkovou atmosféru v kurzu. Začíná se vždy intenzivním cvičením, které trvá 1,5 hodiny. Byly zde i takové účastnice, u kterých po této informaci zavládlo zděšení, protože nikdy v tělocvičně nebyly a vzhledem ke své váze to považovaly za zcela nemožné. Omyl! Na konci kurzu všechny cvičily jak o život. Po cvičení následuje vždy povídání s lektorkou, které se postupně mění v diskusní kroužek a atmosféra je zde perfektní. Dozvíte se plno nových, užitečných informací a zároveň se krásně odreagujete. A o to jde především. Protože když jste v dobré psychické pohodě, všechno zvládáte lépe.

Proto každá z vás, která má pocit, že pro sebe musí něco udělat, přijďte ! Můžete se zeptat i loňských účastnic, že jim tento kurz pomohl po všech stránkách. Celý kurz se skládá z 12 lekcí. Scházet se budeme každé úterý od 18 do 21 hodin v sálku kina ve Velešíně. Začátek je 14. března 2006. Cena kurzovného opět 1 700,- Kč. ( POZOR ! Počet účastnic je opět omezen, proto volejte včas . )

Těšíme se na vás !

Kontakt: KIC města Velešín ( budova kina ) 380 33 10 03, 33 10 16, H. Růžičková

Připravujeme VI. Klub 8,9, který se bude konat 23.února a v programu, kromě tanců s Eliškou Bednářovou, se můžete těšit na kosmetickou poradnu – pečujeme o pleť, líčení, moderní

účesy.

TANEČNÍ KLUB La-St Dance Team pořádá nábor do:

Dětského souboru TANCOVÁČEK – pro zájemce o rytmickou a pohybovou průpravu ve věku:

1) 6 – 9 let, 2) 10-13 let

Tanečního klubu La-St Dance Team – pro zájemce o společenský tanec ve věku od 6 do 18 let

Kde: v tělocvičně ZŠ Velešín, Kdy: 11. února 2006 , V kolik: 9.00 hod

Informace na tel.: 605 18 50 50