Tak jako loňský rok, tak i ten nový by měl být ve znamení celé škály činností, jejichž výsledky – v tom kladném slova smyslu - by měly pocítit všechny vrstvy obyvatel: od těch nejmladších až po seniory.

Zastupitelstvo města na svém 28. zasedání (12. 12. 2005) schválilo rozpočtové provizorium na rok 2006 ve výši 38,8 mil. Kč, podle něhož bude rada dohlížet na hospodaření města do konečného schválení rozpočtu. Již tento návrh obsahuje kromě financí na zajištění řádného chodu města s téměř 4 tisíci obyvateli i prostředky na řadu investičních a neinvestičních akcí.

Plán akcí obsahuje i přípravné práce (včetně inženýrských činností) pro finančně náročné projekty, jako je nový nájemní bytový dům pro příjmově vymezené skupiny obyvatel (24 malometrážních bytů převážně 1+1, popř. 2+1) a nový dům s pečovatelskou službou, který vznikne rekonstrukcí DPS v Krumlovské ulici s novou přístavbou (celkem 20 bytů pro seniory), příprava pro sportovně rekreační areál s bazénem, rekonstrukce bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba na informační centrum s galériemi a další. Samotnou realizaci můžeme však uskutečnit v součinnosti se státními institucemi či s dotacemi Evropské unie nebo s granty Jihočeského kraje a za spolupráce bankovních institucí. Protože řadu jednání jsme již absolvovali, mohu konstatovat, že je vše na dobré cestě. Pokud dotace město obdrží, upraví se i příslušné kapitoly rozpočtu. Konečnou verzi městského rozpočtu na rok 2006 by mělo zastupitelstvo schválit na svém únorovém zasedání.

- kabelizace Kaplická 500 tis.

- kabelizace Budějovická 230 tis.

- přísp. MŠ 1600 tis.

- přísp. ZŠ (+vzduchotechnika) 3280 + 500 tis.Kč na investici

- přísp. KIC 2100 tis.

- městská knihovna 1000 tis. Kč

- bezdrátový rozhlas 800 tis.

- veřejné osvětlení Budějovická 150 tis.

- kolumbárium 100 tis.

- teplovody 806 tis. (500 tis.v r.2006 + 306 tis. v r. 2007)

- územní plán 600 tis.

- projekt koupaliště 300 tis.

- projekt kostel sv.Filipa a Jakuba 150 tis.

- přelož. VN Nad Cihelnou 670 tis.

- kabelizace Ke Kozákům 185 tis.

- techn.dok. Dům s pečovatel. službou 200 tis.

- připoj. el. DPS 345 tis.

- připoj. el. bytový dům U Hřiště 80 tis.

- výkup pozemků 2 300 tis.

- projekt metropolitní síť internet 50 tis.

- dovybavení dětského hřiště 100 tis.

- digit. informační systém 100 tis.

- přísp. spolkům 700 tis.

- výpoč.technika 100 tis.

- software (program) 100 tis.

- oprava kostela a radnice 1800 tis.

- oprava sochy sv.J.Nepomuckého (Holkov) 60 tis.

- výběrová řízení 150 tis.

Další akce ve spolupráci s VaK Jižní Čechy, a.s.: projekt a výběrové řízení na kanalizaci a vodovod Holkov, kanalizace U Lesa, projekt kanalizace Skřidla, vodovod a kanalizace Ke Kozákům.

J. Klíma, starosta

Do nového roku si mnozí z nás dávají různá předsevzetí. Mezi ty nejznámější patří samozřejmě že zhubnu, že budu víc šetřit, že tenhle rok už určitě začnu chodit na tu angličtinu atd. Všichni to dobře známe. Ale co třeba předsevzetí, že si budu více všímat svého okolí a že něco pro své okolí nezištně udělám? Takové předsevzetí totiž většina z nás bere jako samozřejmost. Ale je to opravdu tak? Opravdu vidíme to, že někteří lidé se snaží dělat pro své okolí daleko více, než je jejich povinnost a dokonce za to nečekají žádnou odměnu ?

To je v dnešní společnosti něco tak vzácného a nečekaného,že považuji za nutné vás upozornit na to, že já se s tím při své práci občas setkám. Jako konkrétní příklad uvedu Vánoční promítání o řece Malši, které určitě mnohé z vás potěšilo. A představte si, že autoři snímků za to téměř nic nechtějí. Přitom na této práci strávili hodiny svého volného času a vložili do tohoto projektu dost finančních prostředků. Nebo lektorky a studentky orientálních tanců, které tady ve Velešíně fungují už dva roky, děvčata z aerobiku, oddíl Taekwon-da , pěvecké sbory ze ZŠ ve Velešíně nebo Chrámový sbor. Všichni vystupují na různých akcích, např. předtančení na Plese při svíčkách, na závěrečném Věnečku nebo dětském dni. A proč to dělají ?

Třeba jenom proto, že mají potřebu udělat něco pro druhé a potěšit lidi kolem sebe. Mnohokrát už jsem se setkala s názorem, že tito lidé nejsou “normální”. Vždyť z toho nic nemají. Ale já říkám:” Zaplať pánbu, že je ve Velešíně máme, protože finanční rozpočet na kulturní akce je omezený a neměli byste možnost vidět své děti, vnoučata ani jiné rodinné příslušníky.

Tady si ovšem neodpustím malou poznámku k postoji některých návštěvníků těchto akcí. Velice mne zarazí, pokud vystupují v sále kina ve Velešíně dětské sbory, jako vstupné požadujeme 20,- Kč a některé maminky se cítí dotčené, proč musí platit, když tady zpívá jejich ratolest. Takže milé maminky, tato symbolická dvacetikoruna je na pokrytí provozních nákladů na budovu ( el. energie, teplo,voda a samozřejmě nejnutnější personál ). Věřte, že na nic jiného už z této částky nezbude. Tak se nad tím příště zamyslete a uvědomte si, že dnes jsou tyto náklady veliké a nemáme žádného sponzora, který by to za nás zaplatil. Mějte radost z toho, že vaše dítě může vystoupit v příjemném, pěkném prostředí. A že Kulturní a informační centrum vám všem zase na oplátku umožní zdarma shlédnout bohatý program na dětském dnu a na Velešínské pouti.

A na závěr mi dovolte uvést jeden krásný příklad lidského vděku. Poslala nám na KIC přání k vánocům obyvatelka Velešína, která ale už tráví své stáří v Domě s pečovatelskou službou v Českém Krumlově, paní Jechová. Každý měsíc zasíláme na všechny domy s peč. službou, kde žijí velešínští občané, Velešínský zpravodaj ve zvětšené podobě. A tato paní Jechová cítila potřebu nám za to nejen poděkovat, ale dokonce poslala 100,- Kč na poštovní známky.

Cituji: “Přeji Vám a kolektivu pracovníků, kteří pracují na přípravě Zpravodaje, který sem do domova důchodců v Č.Krumlově zasíláte, krásné a spokojené vánoční svátky a do příštího nového roku hodně úspěchů, spokojenosti, ale hlavně zdraví.“

To je myslím nádherný příklad toho, že člověk nemyslí pouze na sebe. Paní Jechová je ze “staré školy“ a my bychom si měli z ní vzít příklad.

Takže Vám milá paní Jechová, ale i všem dalším čtenářům Velešínského zpravodaje přeji do nového roku 2006 hodně zdraví, štěstí a vnitřního klidu a více tolerance vůči svému okolí.

Hana Růžičková, ředitelka KIC města Velešín

Proč by na náměstí nemohl být park?? Samozřejmě odborně udržovaný. A pokud podle zmíněného článku na náměstí vadí pomník padlým ve světových válkách, je to, podle mého názoru výrazem hrubé neúcty k obětem obou světových válek.

Znám mnoho měst a městeček, kde je na náměstí nejen park, ale i různé pomníky a nikomu nepřekáží v tom, aby se tam lidé scházeli a pořádali nejrůznější občanské i náboženské akce. Pokud někdo nevěří a nechce hledat příklady u nás, stačí aby vyjel nedaleko za hranice s Rakouskem. Vřele doporučuji.

Chápu-li správně význam slova náměstí, znamená to podle mého názoru, že tato plocha je “na městě”, tedy v centru dění v tomto kterém místě. Prochází (nebo procházely) tudy silniční spoje s okolními městy a obcemi. Dále na náměstí bývají soustředěny významné veřejné i historické budovy – radnice, banky, školy, muzea, církevní stavby a podobně. Prostě už tím se tam soustřeďuje společenský život města či městečka.

Velešínské náměstí má bohužel obrovskou a dodatečně prakticky neodstranitelnou vadu, zaviněnou před stovkami a desítkami let velešínskými měšťany: Přes zdejší náměstí sotva kdy vedly nějaké významné dopravní trasy. Kromě silnice z Č. Budějovic do Kaplice, která však náměstí vlastně jen míjela.

Nestojí na něm jediná významná veřejná budova. Vždyť i radnice je postavena tak, že je k náměstí “otočená zády”. S historickými budovami je to stejné. Pokud vůbec jsou, neinformovaný návštěvník je nepozná. I ten kostel sv. Václava je schovaný za domky nevalné architektonické hodnoty a prakticky (kromě věže) není ani pořádně vidět.

Jak tedy může být náměstí J.V. Kamarýta nějakou atrakcí pro turisty? Těch pár hospod – či chcete-li restaurací – ani obchůdků to nezachrání. A obávám se, že to nezachrání ani zlikvidování “křoví” ani odstranění pro někoho zřejmě nevhodného pomníku a “zplanýrování” celé plochy. Ve shora uvedeném článku není totiž zmínky o tom, jak by měla plocha být upravena a kam by měl být pomník přemístěn. Co by si SPMV na místě “křoví” a pomníku představovala? Vybetonovanou či vyasfaltovanou plochu pro parkování aut?

Netvrdím, že tato část náměstí je nějaký architektonický klenot, ale přesto si myslím, že při odborné a citlivé údržbě plochy i zeleně kolem by zase až tak špatně nevypadala. Už je to tak a nemůžeme pořád jen bourat a bourat. Navíc by případná nová úprava těchto míst stála jistě dost peněz, které by samozřejmě chyběly jinde. Stačí se podívat třeba na doslova katastrofální stav některých ulic a chodníků. A to také vytváří dojem o našem městě.

Jediným, řekl bych unikátním objektem na náměstí je bývalý kostel sv. Jakuba, který by se dal po odstranění nehezkých přístaveb, zrušení baru u Jakuba a úprav okolí velmi dobře využít pro potřeby společenského život ve Velešíně a tím i pro jeho propagaci. Píše se o tom ostatně na jiných místech Zpravodaje č. 12. Taková výstavní síň, koncertní sál či muzeum a informační středisko i další zařízení to by bylo něco, co by nám mohli časem turisté závidět.

Samozřejmě, že mi, jako obyvateli Velešína záleží na tom, jak naše město vypadá a bude vypadat. Za poslední léta se mnohé změnilo k lepšímu a budou-li všichni, instituce i občané spolupracovat, můžeme se těšit na ještě lepší výsledky a i na tu turistickou atraktivitu Velešína. Chtěl jsem jen vlastně říci, že atraktivnost Velešína jistě nestojí jen na “překopávání” náměstí a stěhování pomníků sem tam.

Břetislav Helebrant

Vážení, bylo mi velice milé, když mi p. Řihoutová s p. Kubalovou přišly jménem Městského úřadu ve Velešíně blahopřát k mému kulatému životnímu výročí.

Velmi za projevené blahopřání děkuji a současně oceňuji zájem představitelů našeho města o nás, občany dříve narozené.

Taková pozornost každého potěší. Ještě jednou srdečně děkuji a i já Vám všem přeji zdraví, pohodu a pracovní úspěchy.

Děkuji Bürgerová Božena, Velešín 387

Děkuji zástupcům Městského úřadu a zástupcům Vincencského společenství sv. Václava ve Velešíně za milé blahopřání a dárky k mému životnímu jubileu.

Milada Tutterová

Dvacátého šestého července 1360 prodává Beneš a Jan, bratří z Velešína, jak se dovídáme z archivu Novohradského, za tři tisíce kop grošů pražských celé panství Velešín Oldřichovi I. z Rožmberka a Jan odchází z Velešína do Malont a Beneš do Benešova. Oldřich I. z Rožmberka však při přebírání velešínského panství a hradu zjistil celou “řadu závad” a tak chtěl slevu. Byla z toho dlouhá tahanice, kterou řešila královská komise a tak rozhodla až druhého října 1387. To již ale byl od roku 1360 na hradu Velešín rožmberský purkrabí Bušek, “zvaný Pátek z Hřebene”.Hřeben byl poplužní dvůr mezi Velešínem a Kaplicí nedaleko Netřebic. Purkrabí Bušek byl nejen zástupce Oldřicha I. z Rožmberka na hradě Velešín, ale i správce velešínského panství. “Ze sumy trhové bylo 30. listopadu 1387 vyplaceno 1.150 kop v Praze a zbytek, 1.850 kop pak 30. prosince 1387 na hradě Příběnice”.

“Zboží panství velešínského obsahovalo hrad Velešín s městečkem a podacím, vsi Sedlec, Tolišovice, Chlum, Polšov, Kladějov, více co náleželo jednomu kaplantství Velešínskému v Malči, Lhotě, Kvítcích a Besednici, a co náleželo druhému kaplanství ve Veličce, Radčicích, Kvítcích, Jaroměřicích a Markvarticích, mimo to vsi Ločenice, Mokrý lom, Hradiště, Liběchov, Soběnov s podacím a ves Přísečná, k té faře příslušející, Benešov městečko s tvrzí a podacím, v Pivnicích, Radčice, Dluhoště, ves Skaleny Brumovy a ves Skaliny pusté, v Popelicích, Plžov, Lužce, Ropětice, Visutou, Záluží, ves Khamrytschlag k faře Benešovské slušící, ves Malonty s podacím a co držel farář Malontský v Šictnetšloku, Blanském a Bělém vsi, Mezeřice, Jaroměřice, Bělou, ves Tichou s tvrzí.” Nejisté je, zda také ves Dobochov byla v tomto obchodě zařazena.

Oldřich z Rožmberka I. byl čtvrtý syn Petra I. z Rožmberka a Kateřiny z Vamtemberka. Zemřel 4. března 1390 a je pohřben v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Jak dlouho byl na hradě Velešín purkrabím Pátek ze Hřebene nevíme, ale zřejmě až do smrti Oldřicha I. z Rožmberka. Z manželství Oldřicha I. z Rožmberka s Alžbětou z Vamberka známe jediné dítě Jindřicha III. z Rožmberka. Ten také dle listiny z 16. listopadu 1384 se stal jediným dědicem rožmberského majetku. V roce 1390, kdy zemřel jeho otec Oldřich I. z Rožmberka a kdy se postavil do čela rodu, byl nepochybně dospělý. Součástí jeho rozsáhlého majetku bylo i velešínské panství a hrad Velešín. Hrad Velešín však v roce 1390 bylo “manství královské”, ale Jindřichu III. z Rožmberka se podařilo, že “král Vácslav, k jeho prosbám roku 1391, 1. prosince hrad Velešín z manství propustil”.

Celková nestabilní politická situace vyvrcholila 8. května 1394, kdy panská jednota zajala českého krále Václava IV. Mezi čelními představiteli panské jednoty nechyběl Jindřich III. z Rožmberka. Zajatý král byl vezen do zajetí na rakouský hrad Wildsberg přes rožmberské hrady Přiběnice, Krumlov a Vítkův Hrádek. Při korunovaci druhé manželky českého krále Václava IV. však již nesl Jindřich III. z Rožmberka15. března 1400 českou královskou korunu a v té době zastával Jindřich III. z Rožmberka i úřad nejvyššího purkrabího pražského hradu. Velešínský hrad i panství se dostává na okraj zájmu Jindřicha III. z Rožmberka, který zde určuje za purkrabího Vintíře z Houšné a od roku 1406 je purkrabím na Velešíně příbuzný Vintíře z Houšně, Petr Liška z Újezda.

Na hradě Velešín se podařilo archeologovi A. Hejnému odkrýt románskou kapli, ve které za vládnutí Beneše a Jana z Velešína musel velešínský farář sloužit denně mši svatou, “začež arci mu patřily dvůr a ves Kladyny a ves Lahut.” V roce 1408 Jindřich III. z Rožmberka velešínskému faráři Jakubovi tuto povinnost zmírnil tak, že “na jaře a v létě každý týden třikráte v mši v kapli hradské sloužiti, na podzimku však a v zimě jen jednou za neděli a pokud by purkrabě jinou mši svatou chtíti chtěl, aby pro faráře s koněm poslal. Farář Jakub byl i písařem purkrabího Petra Lišky z Újezda a tak píše Jindřichu III. z Rožmberka prosbu, že v Lahuti je “práce hrubá a užitek malý”. Rožmberský vladař určil krumlovské a Velešínské purkrabí, Ondráška ze Zásmuk a Jana Lišku, aby velešínskému faráři pomohli. Ti zjistili, že kostel je daleko od fary a tak Jindřich III. z Rožmberka doporučil velešínskému faráři, aby dvůr prodal. Zda se tak stalo a velešínský farář Jakub Lahut prodal, to nemohu potvrdit.

...pokračování...

Mlynář František kozák zemřel bezdětný předčasně v roce 1916, za války na tyfus. Mlýn pak vedli spolu vdova Marie Kozáková a jejich synovec Jan Pučegl, bratr moji maminky. Za války byl mlýn přestavěn, vantroka zrušena, zřízena turbina o výkonu 100 HP a generátor na výrobu elektrického proudu. Mlýn dostal tři moderní válcové mlýnské stolice. Elektřina se rozváděl po údolí a hlavně do Velešína. Dne 21.9.1918 byla přestavba už dokončena, jak to hlásal nápis na elektrárně se jménem Jan Pučegl. Jak uvádí velešínská pamětní kniha bylo dne 20.12.1918 uvedeno ve Velešíně první slavnostní osvětlení.

Turbina proháněla mlýn, elektrárnu a pilu. S přibývajícími léty se počet odběratelů proudu ve Velešíně už tak zvyšoval, začaly přibývat spotřebiče jak světelného, tak motorového proudu, že turbina již nestačila. Kolem roku 25-26 byla postavena strojovna pod mlýnem na místě bývalého hamru, byl tam zabudován velký jednoválcový diesel o výkonu 100 HP a ten pomáhal otáčet zatížený generátor, hlavně pak v době, kdy bylo málo vody v Malši.

Později ale ani to nestačilo, zvláště, když byla elektřina zavedena za řeku na Svachov, do Sedlce a ke SV. Jánu. Za strojovnou byl přistavěn prostor a postaven parní stroj o síle 120 HP. Ten byl určen ke spalování dováženého uhlí a taky pilin a odpadů z pily, zůstalo však jen u uhlí. Ano to ale nepomohlo. Kdekdo měl motory a různé stroje, továrna se rozšiřovala, docházelo ke krizi. Elektrárna z Kozákova mlýna nestačila zásobovat Velešín.

V roce 1940 se celá síť napojila na Jihočeský elektrárenský svaz, elektrárna v Kozově mlýně byla zrušena a zařízení elektrárny odkoupeno svazem za 150 000,- Kčs, generátor byl odvezen. Strýček Pučegl pak požádal mého bratra, aby vypočítal vhodnou náhradu pro dolinu Kozákova mlýna a pověřil ho, aby ve Škodovce v Plzni koupil generátor potřebných parametrů. Tak se taky stalo.

Dřívější hamr pod mlýnem obsluhoval Codl, velmi zručný řemeslník, měl tři syny a jeden z nich se odstěhoval s otcem do Domků ve Velešíně. Hamr musel skončit provoz za prvé světové války, když se mlýn přestěhoval, vantroka se zrušila a postavila turbina.

Těsně vedle stavení hospodářstvní mlýna procházela cesta při korytu řeky se šikmými zábranami proti ledovým krám. Vozovka už byla darebná, trámky odcházely shnilé a rozježděné. Tento most byl postaven v roce 1852 za finančního přispění obcí Velešín, Sedlce a Chlum.

V roce 1888 velká voda most strhla a ten se musel opravit.

V roce 1924 až 25 byl postaven nový železobetonový most asi 40 m proti proudu řeky od starého mostu. Ten stál 200 000,- Kčs. Most byl slavnostně uveden do provozu 28. října 1925.

Tento železobetonový most podle původního záměru měl vést od horní stodoly Pučegla po hranici mezi polem Pučegla a sadem hospůdkáře Ryneše, pak kolmo přes mlýnskou stoku, pak přes louku a dále kolmo přes řeku na skalnatý pravý břeh řeky. Strýček se bál, že přijde o spojení na pole za řekou od kapličky po louku Panskou a začal vyjednávat. A prý ho stálo dost peněz, aby příslušná místa přemluvil, aby most postavili tam, kde pak stál, totiž vedle mlýna. Údajně o tom psal Toninger ze Zahrádek v kronice.

V létě 1988 mě Mirek zavezl autem do Dlouhé. Chtěl jsem navštívit Jana Pučegla, po stavení nazývaném Panáček. Byl to bratranec mé první maminky rozené Purschöglové. Její otec pocházel z Dlouhé z téhož stavení. Chtěl jsem, aby mi tento můj “strýc” jako jediný ze starších příbuzných ještě žijících řekl lecos, co jsem chtěl o příbuzenstvu a okolí vědět. A opravdu mi toho hodně řekl. Teď už nežije.

Panáček mi mimo jiné řekl, že u řeky Malše na levém břehu stával u louky, ještě před zatopením nazývané “Panáčkova louka” vodní mlýn. Byl to plovoucí mlýn připoutaný ke břehu houžvemi. Zřejmě na louce stálo nějaké stavení tohoto mlýna neboť když svého času Putschögl-Panáček kopal rýhy pro drenáže, narazil v zemi na stará dřeva po snad někdejším mlýnu.

Vodní mlýn plaval na voru, zvedal se či klesal podle výšky vody v řece. Mlýnské kolo otáčel proud vody. Ten mlýn prý odnesla velká voda.

Díl XXVIII. - První děti ve mlýně

Po našem příchodu do mlýna strýček a teta neměli děti. Teprve na podzim 1924 se narodil Fanouš a za další dva roky pak Miluška. Fanouše jako nemluvně jsem často choval v peřince. Peřinka byla čtvercová, do ní se nastlaly plínky, do toho se uložilo dítě a to hlavičkou do rohu peřinky. Postranní cípy a dolní cíp se zahrnuly dovnitř na dítě a vše se ovázalo ozdobným povianem. Když dítě křičelo, bylo třeba vyměnit plínky, byly buď mokré nebo zabarvené. To vše jsem se naučil.

Vozil jsem také Fanouše v kočárku po pavlači, po betonu u česlic, ale nejvíc po práchovně. Tam byl pravidelná uspávací hluk mlýnských stolic. Taky jsem Fanoušovi zpíval a potřásal kočárkem, aby usnul. Práchovna měla u mlýnských stolic o dva schody snížené podlaží. Jednou jsem se s kočárkem tak přiblížil ke schodům, že se mi vysmekl z rukou, udělal přemet a obsah kočárku se vysypal na podlahu i s dítětem. Na štěstí bylo dítě obaleno peřinkami a nic se mu nestalo. Asi bylo moc překvapeno, protože ani nezabrečelo. Všecko jsem zas naskládal do kočárku a Fanouše vozil dál po práchovně – jako by se nic nestalo. Samozřejmě, že jsem se nikomu o té příhodě nepochlubil – až nyní!

Milušku jsem později také choval, ale to už se tatínek znova oženil a držel jsem se doma v rodině. Bydleli jsme nad stokou v malé místnosti, z níž vedly schody na sýpku.

Už dávno jsem pozoroval se zájmem všelijaké stavení práce ve mlýně, jako opravy mlýnské stoky, přestavbu starého hamru pod mlýnem na strojovnu pro diesel, stavbu mostů. Stavbu domku pro nájemce pily v místě dřívější stodoly. Při stavbě jsem také pozorně sledoval omítání a když mi zedník půjčil nářadí, zkusil jsem to a ono to šlo. Můj sen stát se stavitelem vyléčila teta Cipínová, když mi řekla, že budu stavět malé děti na hrnec. Cítil jsem se hrozně ponížený a uražený.

Tatínek však rozhodl jinak. Do mlýna vždy po delší době zavítala z Prahy teta Božena Kolářová, sestra nebožtíka Františka Kozáka a sestra mé babičky. Byla velmi pobožná, nesplnil se jí sen, aby její syn se stal knězem. Tetě jsem se velmi líbil, usmyslela si, že by ze mne byl pěkný velebníček. V té době byla ve světě velká krize a ta zasáhla citelně Československo. Koruna měla velkou cenu, ale nebyla k dostání, nebyla vidět.

Maminka mne přemlouvala: podívej se, vždy nemusíš gymnasium dokončit, kdybys alespoň čtyři třídy udělal, pak už se snáze někde uchytíš. Já jsem nechtěl za žádnou cenu, bránil jsem se. Tatínek bouchl do stolu a řekl: My se ho ptát nebudeme, jestli chce nebo ne, půjde do Prahy a basta. Tak také bylo rozhodnuto.

...pokračování...

V noci 15. prosince se nad naším krajem přehnala větrná bouře, která místy dosahovala síly orkánu. Její řádění nezůstalo bohužel bez následků. Většina z vás, kteří alespoň občas vyrazíte na procházku po okolí Velešína, zná kapličku pod mohutnou lípou u obce Dlouhá.

Vzrostlá lípa, která byla zařazena v celostátní evidenci jako ,,památný strom”,nevydržela nápor větru a praskla těsně pod rozvětvením koruny.Při pádu naštěstí jenom mírně poškodila střechu kapličky.Tento strom, který tvořil nepřehlédnutelnou dominantu v krajině, byl již v minulosti opravován. Asi před 16ti lety jsme provedli zpevnění koruny stromu pomocí řetězů a ocelových táhel.Toto opatření mělo chránit korunu stromu před rozštípnutím a také ji skutečně ochránilo.V červnu 2004 jsme opravovali velkou ránu na kmeni po vylomené větvi.

Už při této opravě jsme si dělali starost o zdravotní stav stromu.Dutina kmene byla napadena dřevokaznou houbou a ta se rozšiřovala po kmeni stále výš.Po poradě s odborníkem jsme na jaro 2006 připravovali sanační zásah a chemické ošetření dutiny. To nyní bohužel odpadá.

Jenom ze zvědavosti jsem zkoušel vypátrat něco z minulosti tohoto památného stromu.

Podle informací dloužského rodáka p.Bobra sázel strom pan Pučejgl z Dlouhé, kterému se přezdívalo Paňáček. Netroufám si odhadnout přesně věk stromu. Bylo by docela zajímavé dát dohromady informace z více pramenů a na torzo stromu umístit informační tabulku pro kolemjdoucí. Této lípy je samozřejmě obrovská škoda. Nemůžeme ale sedět s rukama v klíně a říkat si coby – kdyby.Na jaře se ve spolupráci s obcí Netřebice pustíme do opravy kapličky (krytina,omítka,odvodnění základů a výzdoba). Každý dobrovolník nebo sponzor je vítán. Naše ochranářská organizace dodá novou vzrostlou lípu, kterou budeme společně sázet 11.března 2006. Tento termín byl zvolen podle speciálního kalendáře, který určuje vhodné ,,výsevní”dny pro různé druhy dřevin a rostlin. Tuto událost připomenu ještě v únorovém čísle zpravodaje. ale už teď jste všichni srdečně zváni. Přemýšlejte také o možnosti využití torza kmene (informační tabule, dřevořezba, místo pro odpočinek apod.). A jako vzpomínku přikládám dvě fotografie.První je z 12.12.2006 a druhá ze 16.12.2006.

Připomínky a nápady můžete volat na tel:602 46 16 16 , psát na: ruzicka@kostecka.net,

nebo doručit do kanceláře KIC.

Za ZO ČSOP Velešín - Jirka Růžička

Prosincová Crazy party 8,9 se nesla v duchu hesla ZKUS UDĚLAT ZÁZRAK. Dobrá zpráva: máme skvělé děti!!! Mnozí z účastníků se dokázali rozloučit se svými hračkami a věnovat je do sbírky pro děti, které neměly takové štěstí vyrůstat v náruči milujících rodičů. Posbírala se hromada plyšáků, mončičáků a hraček, které jistě udělají radost.

Tentokrát se nás sešlo přes padesát, což je prozatím rekord! Naše řady posílila i paní učitelka Bednářová, která tak dodala odvahu zúčastnit se i některým nesmělým žáčkům ze své třídy 8.B.

Děti ve skupinách společně vytvořily z nejrůznějších materiálů “krásná, velká díla”, naučili se tančit letkis. Hudbu tentokrát výborně namixovali a uváděli žáci z devítek. Jenom pro příště – aby bylo více ploužáků.

Méně “dobrá” zpráva: vzhledem k tomu, že byl pro příští rok snížen rozpočet pro KIC, jsme nuceni zvýšit vstupné na Klub 8,9 na 40,- Kč a omezit víkendové aktivity. Přesto doufám, že to nebude překážkou pro pokračování našich setkání.

Příští Crazy party proběhne 26. ledna 2006 od 16 hod. Heslo: PŘEMÝŠLEJ A PROVÁDĚJ ! JEN BLÁZNI SE RADUJOU? Hudbu vybírají a uvádějí žáci z osmých tříd.

Těší se D.G.

Přelomové období končícího starého a začínajícího nového kalendářního roku bývá spojeno s různým bilancováním,hodnocením či prezentací činnosti.Do této atmosféry zapadá i konání Dnů otevřených dveří na naší škole.
Dny otevřených dveří jsou organizovány především proto,aby naše škola nabídla zájemcům z řad veřejnosti i rodičům žáků 9.tříd prohlídku všech objektů (školy,dílen, internátu i jídelny a sportovišť), ale i prezentaci jejich zařízení a ukázky činnosti v odborných učebnách i prakticky vybavených dílnách.
První kolo Dnů otevřených dveří,které se konalo koncem listopadu,se setkalo s velkým zájmem veřejnosti. Největší zájem jsme zaznamenali o prohlídky učeben počítačové techniky a dílen vybavených simulátory NC a CNC strojů. Se zájmem se setkaly i ukázky oprav televizních a radiových přijímačů včetně satelitních zařízení. Pokud patříte k lidem,které by prohlídka školy také zajímala, máte možnost přijít se podívat a informovat ještě ve druhém kole,které se bude konat ve dnech 16.-18.1.2006.

Na Vaši návštěvu se těší všichni zaměstnanci školy.

Během letošního roku ISŠ a U Velešín zakoupil NC stroj od rakouské firmy EMCO v hodnotě 1 300 000 Kč. Jelikož v naší republice se takovýto stroj nevyrábí, musel být zakoupen v Rakousku.
Výhodou tohoto stroje je nastavitelnost řídících systémů,kterých může být až deset. Výměna systému se provádí pouze změnou vloženého řídícího modulu. Výuka se týká studentů třetích a čtvrtých ročníků,kteří se učí pracovat s programy HEIDENHAIN-436 a SINUMERIK 840-D. Jedná se o nejrozšířenější programy ve strojírenských podnicích. S tímto strojem se studenti učí pracovat v hodinách praktického vyučování. Zakoupením tohoto stroje naše škola reagovala na požadavky
různých firem, aby absolventi byli kvalitně připraveni do praxe. Z.C.

28.10.2005 se běžel na trati Velešín, Zubčická Lhotka, Zubčice, Kaplické Nádraží a zpět již 9. ročník závodu “Velešínský 1/2 maraton”.

Za slunečného počasí se akce zúčastnilo, včetně vloženého dětského běhu, celkem 41 běžců.

Při absenci české běžecké špičky v podání Jana Bláhy a Jana Kreisingera, v minulých ročnících tradičních účastníků tohoto běhu, se prosadil Bohuslav Rodina se Sokolu Písek, běžící ve veteránské kategorii nad 40 let. Mezi další výsledky, které je třeba vyzdvihnout patří celkové 7. místo ženy Mileny Procházkové a překvapivě 8. místo Jiřího Turka z Velešína. Pořadatel Cyklo velešín děkuje všem, kteří pomohli při uskutečnění tohoto závodu.

Sponzoři “Velešínského půlmaratonu” a oddílu Cyklo Velešín: město Velešín, Krajský úřad Jihočeského kraje, stavební firma Vlastimil Němec, Jihostroj a.s., Stavební prodej J+K a.s. Velešín, Veel s.r.o., Navel s.r.o., Kostečka Group spol. s r.o., Studio Papilio - Grafodílna Havlíček, Dřevoum s.r.o.

Výsledky 9. ročníku “Velešínského půlmaratonu” 2005

Kategorie A: do 40 let

1. Karel Juráň TK ČK

2. Vít Malík FSC + Borovany

3. Radek Uhlíř Strnad ČT

Kategorie B: 41 – 50 let

1. Bohuslav Rodina Sokol Písek

2. Ladislav Olšjak SKP ČB

3. Pavel Bekeni Starobrno

Kategorie C: 51 – 60 let

1. Karel Fait AGP Domažlice

2. Pavel Pochobradský Nová Včelnice

Kategorie D: nad 60 let

1. Lubomír Šoustar KÚ ČB

2. Zdeněk Mikšovský SK Včelná

3. František Petrou Včelná

Ženy:

1. Milena Procházková Sokol ČB

2. Dagmar Kasalová Černá v Pošumaví

Rámcové závody dětí

7-8 let ( 300 m ) 1. Ondřej Bartl Start Třeboň

2. David Bartl Start Třeboň

9-10 let ( 600 m ) 1. Pavel Hrdý Velešín

2. Kristýna Kožíšková SK Čtyři Dvory

11-12 let ( 900 m ) 1. Vojtěch Kovařovic Praha 1

2. Marek Voráček Velešín

13-14 let ( 900 m ) 1. David Prouza Praha 9

2. Jana Voráčková Velešín

Za oddíl Cyklo Velešín Karel Růžička

V říjnu jsem v kině viděla film Příběh modré planety. Jsem velice ráda, že byl zařazen do programu velešínského kina. Autoři filmu, Claude Nuridsany a Marie Pérennouová, se proslavili svým snímkem Microcosmos. Nyní se pustili dále a v Příběhu modré planety (originální název Genesis asi lépe vystihoval) vznesli několik základních životních otázek, “Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme?” a svým způsobem se na ně snažili odpovědět. V souladu s naší dobou – i když nevnucující formou – na základě evoluční teorie.

Shodou okolností v říjnu proběhla v Praze v Kongresovém centru konference vědců z celého světa, kteří se zastávají teorie inteligentního plánu. Hlavní média to příliš nezdůrazňovala, protože jiný názor než evoluční není tak úplně “in”. Nicméně jsem ráda i za informaci o tomto kongresu, každému je volně k dispozici na internetové stránce http://www.darwinanddesign.org/index_cz.htm

Účastníky konference byli především vědci v oborech jako je molekulární biologie, biochemie, chemie nebo matematika. Ti všichni se domnívají, že inteligentní plán odpovídá výsledkům vědeckého bádání lépe než slepá evoluce. Vzhledem k nedávnému promítání mi připadá vhodné o tom informovat ostatní spoluobčany. Pokud jde o mne, rozhodně se na základě svého studia přírodních věd i Bible zastávám existence inteligentního Stvořitele.

Je dobře, že jsme i ve Velešíně měli příležitost shlédnout film o vzniku světa, smyslu života a s tolika netradičními záběry živé přírody z různých koutů světa. Chválím za to organizátory představení a doufám, že i ostatním, kteří do kina přišli, snímek něco dal.

Ing.Barbora Koutská