Konec roku 2005 se nezadržitelně blíží, a tak bude dobré, když se trošičku zastavíme a podíváme se zpět na to, co se ve městě podařilo vybudovat, zlepšit či opravit.

V minulém čísle zpravodaje vás místostarosta V. Mikeš informoval o řadě investic a oprav, které v souhrnné hodnotě činily 41,5 mil. Kč. Rád bych přidal k těmto penězům další.

V rámci dlouhodobých příprav na některé velké investiční akce, které vesměs nemůžeme dělat bez spoluúčasti státu, evropských fondů nebo financujících bank (popř. developerů), a pro něž je vždy podmínka vlastní pozemek, kvalitní projektová a technická dokumentace včetně platného územního rozhodnutí či stavebního povolení, jsme investovali či ještě do konce roku zaplatíme 4, 3 mil. Kč. Za tuto částku máme zpracován geometrický plán území pro koupaliště a část nového smíšeného sídliště Velešín – Jih (Nad Cihelnou), vykupujeme pozemky na areál koupaliště i pro výstavbu rodinných a bytových domů, k dispozici máme studii a projekt na novou knihovnu (celková oprava pavilonu bude stát asi 3 mil. Kč), studii a projekt pro územní rozhodnutí na nový dům s pečovatelskou službou (Družstevní ul. – nový pavilon 16 bytů, rekonstrukce starého 4 byty) a projekt se stavebním povolením na nový nájemní bytový dům pro příjmově vymezené obyvatelstvo (U Hřiště – 24 bytů o velikostech 2+1, 1+1 a 1+0). V letošním roce jsme dokončili úpravu teplovodů na sídlištích – 3. etapa, zkvalitnili jsme elektronický systém měření a kontroly tak, aby obyvatelé panelových domů měli vždy zajištěnu dodávku tepla a teplé vody (cca 3,9 mil. Kč).

V rámci rozpočtu města a příspěvku organizacím, které město zřizuje, se dále opravila střecha staré budovy mateřské školy a terasa (více než 600.000 Kč ), v základní škole se opravily chodby mezi pavilony i v tělocvičně, zbudovala se výdejna mléčných výrobků (tj. celkem 300.000 Kč) a vyměnila se okna v tělocvičně. Zde bych chtěl připomenout, že celá akce stála 328.000 Kč, když polovinu uhradil grant od Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

I v letošním roce jsme nezapomněli na kulturní památky. Máme instalovánu informační tabuli, která se váže ke zřícenině hradu Velešín, připravujeme ve spolupráci s Jaroslavem Bartizalem a R. Hechtbergerovou velkou informační desku k tzv. Velešínské cestě po památkách a pamětihodnostech, je zpracována pohledová studie na rekonstrukci bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba, připravujeme celkovou studii pro zadání projektu, k dispozici máme studii na opravu sochy sv. Jana Nepomuckého na Holkově, ve spolupráci se Sdružením Hrady na Malši upravujeme okolí zříceniny hradu (výškové a polohopisné zaměření), pan F. Šrámek zpracovává fotografickou dokumentaci historie Velešína včetně řeky Malše (některé výstupy máte možnost vidět i v podobě kalendáře, který vydalo KIC). Další akce připravila Společnost přátel města Velešín v součinnosti s Kulturním a informačním centrem.

Naše snaha ruku v ruce s kvalitně připravenou dokumentací se odrazila i v přidělení grantů a dotací: Ministerstvo pro místní rozvoj na dokončení opravy střechy radnice (244.000 Kč), Ministerstvo kultury na opravu střechy “Jakuba” (250.000 Kč) – a když k tomu připočteme povinnou finanční spoluúčast města ve výši 50% rozpočtu akce, rekonstrukci sociálního zařízení radnice, výměnu vstupních dveří a úpravu okolí radnice, získáme úctyhodnou částku ve výši více než 1 mil. Kč.

Musím konstatovat, že ne vše se podařilo provést podle našich představ, že je musíme víceméně korigovat ať z objektivních důvodů (nedostatek financí v rozpočtu města – ale to bude vždy, nepřiměřené požadavky majitelů pozemků pro výkup, změna legislativy, nepřízeň počasí a tím nedokončené práce), nebo ze subjektivních příčin (nedostatečná komunikace mezi lidmi, nedodržení časového harmonogramu akcí nebo příprav na ně apod.). Ale na druhou stranu - co jde bez problémů?! A o tom všem je náš každodenní život.

Na závěr, vážení spoluobčané, přeji celým vašim rodinám krásné a pohodové Vánoce, příjemně strávené chvíle v kruhu vašich nejbližších a abyste do nového roku 2006 vstoupili tou správnou nohou.

Nejen lidé, ale i cesty mají svou historii. Staré “solné stezky” měly jednu vlastnost. Dovedly se v krajině mistrně ukrývat. Některé h nich se postupně, během staletí, změnily na vozové cesty a později v silnici naší doby. Jejich historii zavál prach času a leží pod vrstvou štětu a asfaltu. Většina z nich zarostla lesem a příroda si je vzala zpět. Jsou však i takové, které přetrvaly tisíciletí a o jedné z nich, která vedla a vede v okolí Velešína budu vyprávět. Jen ta sůl, tedy důvod, proč “ solná stezka” vznikla, se po ní již nedopravuje.

Solení pokrmů je chuťový návyk, je jako koření či droga, na kterou si člověk zvykl a nemůže bez ní být. O její spotřebě v lidské výživě se názory různí, ale všichni si dobře pamatujeme na pohádku Sůl nad zlato. Kdo se chce vydat po stopách, “velešínské” části solné stezky, udělá nejlépe, když začne v rakouském Hallstattu. Na hoře Salzberg, tedy česky hora plná kuchyňské soli, se “od nepaměti” těžila sůl. Abych to upřesnil, určitě již před třemi tisíci lety. Hallstattští byli již tehdy bohatí obchodníci se solí a jejich sůl šla dobře na odbyt. Bylo jí však třeba dopravit tam, kde o ní byl nejen zájem a poptávka, ale především tam, kde mohli platit, kde byli “solventní”. Cítíte, že v tom slově je původní význam-sůl jako platidlo?

Jednou oblastí, kam mířila sůl z Hallstattu bylo i osídlení slovanským kmenem Doudlebl. Tedy do těsné blízkosti dnešního Velešína. Jiří Andreska uvádí, že Doudlebané byli nejpočetnějším jihočeským kmenem v 9. až 13. století,”který ovládl velké území a dálkový obchod”. Dopravní tepnou, kudy od Dunaje do Čech proudila nejen sůl, ale i víno a měď a z Čech k Dunaji především zlato, stříbro, tuhová keramika a otroci. Sůl ale zůstávala nejdůležitějším dovozním zbožím. “Solná stezka”, O které je řeč, vedla od keltského oppida da Lentia, tedy z dnešního Lince, ve směru na Cáhlov, což je dnešní Freistadt, do Rozpoutí, které je v blízkosti kaplického nádraží. Slovo “rozpoutí” znamenalo v době osídlení krajiny Doudleby křižovatku. Na křižovatce v Rozpoutí se solná stezka, která je z doby římské uváděn jako “antigua via versus Bohemiam directa”, tedy cesta do, Čech dělila. Severozápadně šla na hradiště v Netolicích a severně na hradiště v Doudlebech.

Cesta do jádra Doudleb zcela určitě kopírovala tok řeky Malše, ale protože Rozpoutí je na levém břehu a Doudleby i Straňany na pravém břehu, musela “solná stezka” překročit Malši. Josef Braniš uložil brod přes Malši pod dnešním Velešínem a umístil zde i strážní stanoviště “Strahov”. Myslím, že se mi podařilo dokázat, že “tato lokalita to nebyla”. Já sám se domnívám, že brod byl mezi Rozpoutím a vrcholem hory Chlum. Našel jsem zde místo na skále, odkud je i dnes nejen přímá viditelnost na Rozpoutí, ale i brod, a z pravého břehu Malše přitékající potok. Nedaleko jsou i mohyly, ve kterých byly nálezy slovanských žárových hrobů. K tomu se však ještě určitě vrátím.

V každém případě, pokud je má domněnka správná, vedla cesta od brodu přes Malši po pravém břehu zhruba kopírovala dnešní modrou turistickou značku. A tady se naskýtá domněnka, či úvaha, zda dnešní zřícenina hradu Velešín nebyla postavena v místě, kde kdysi stával dřevěný strážní hrádek. Obdobná řešení nacházíme u všech brodů na všech “solných stezkách”. Přechod, či brod, přes Malši však zcela určitě byl “v zájmovém území” dnešního Velešína. Kde přesně, to zatím neumím říci.

Teprve za vlády Přemysla Otakara II. Došlo ke změně trasy “solné stezky” u Velešína z pravého na levý břeh. Přemysl Otakar II. se roku 1251 oženil s poslední Bamberkovnou Markétou a sňatkem získal Rakousy, které připojil k Čechám. Aby mohl získanému území vládnout, založil roku 1265 Budějovice a odtud dal stavět novou silnici směrem na Linec. Na místě Zaglau bylo roku 1277 založeno město Freistadt, což značí “svobodné město, osvobozené od poplatků a mající zvláštní určení”. Stalo se zastávkovým městem pro dopravu soli a jiného zboží do Čech, nocležištěm dopravců, tržištěm a skladovým městem. Jiří Andreska jen smutně dodává: “Po roce 1265 převzaly správní i obchodní funkci po Doudlebech Budějovice”. Ale Velešín na nové trase “solné stezky”, nyní již “zemské silnice”, rozhodně vydělal. To je však úplně jiná “kapka” velešínské mikrohistorie.

...pokračování

Zážitky a postřehy z let 1923 – 1926

Přišel advent, předvánoční doba v prosinci. Teta mlynářka, mladá panímáma řekla: kluci, buď budete mýt nádobí, nebo budete chodit každý den do kostela na roráty – to jsou prosincové adventní mše, při nichž se zpívají písně o vykupiteli, který má přijít. Proto se ten měsíc jmenuje prosinec. Tak jsme se rozhodli, že budeme chodit do kostela na roráty, a teprve po mši do školy.

Šlo se ráno brzy, za tmy, sníh křupal pod nohama, byla zima, v kostele ale bylo již za větrem. Ty kostelní písně jsme dobře znali a pan řídící Kohout hrál na varhany tak pěkně, klasicky, že jsme si pro život zapamatovali první i druhý hlas vedle sebe. Když se pak o Štědrém dnu šlo o půlnoci na půlnoční mši, to byla sváteční nálada a všichni si s chutí zazpívali v nabitém kostele Narodil se ......

Do kostela jsme chodili pravidelně každou neděli i o svátcích. Teta dbala na to, abychom se po příchodu z kostela domů hned převlekli, sváteční šaty okartáčovali a uložili do skříně v zadním pokoji. Od třetí třídy jsme chodili ročně o velikonocích ke zpovědi a k přijímání. To se šlo ráno na lačno do kostela. Strýček nám dal po koruně a z ni jsme si po mši koupili dva nebo tri rohlíky a u řezníka Kořenského bochníček, to byl dobrý masitý prejt. To byla pochoutka.

O Květné neděli nosili sedláci z Velešína a okolí do kostela berany k posvěcení. To nebyly ovce, ale jednoroční lískové pruty svázané k sobě a nastavené až do délky třeba tří metrů a zdobené mašlemi. V kostele byly posvěcené. Doma je pak hospodář rozebral a na každé své pole zapíchl jeden až tři pruty. Mělo to být požehnání pro pole, aby dalo dobrou úrodu.

Jednou nám stará panímáma, teta Kozákova uložila, abychom šli s Oloušem na stráň nařezat lískové pruty na berana. Přinesli jsme dlouhatánské, vysoké, všelijaké lískové větve. Dostali jsme hrubě vynadáno, neboť jsme nevěděli, že lískové pruty musí být mladé, jednoleté. Tak tedy poučeni jsme šli znovu na stráň. Přinesli jsme pruty rovné a mladé, takové, které se hodily.

Bratr Oldřich dojížděl v letech 31 až 33 denně do Budějovic, do strojní průmyslovky. Na oběd chodil k Slípkům, svačinu mu často dávala teta Dobruška. Ta léta neměl lehká, krize stále pokračovala, bylo hluboko do kapsy. Když dokončil průmyslovku, nebylo téměř co dělat. Tenkrát byla koruna tak vzácná, že za ni bylo pět rohlíků, nebo pět vajec. Pražské “žebračenky” t.j. 10,- Kčs pro nezaměstnané nebyly marné, jak tvrdili komunisti.

Proto se Oloušovi hodila nabídka Fr. Ryneše, aby jako odborník na elektriku, vlastně elektrotechniku pracoval v jejich partě při výmlatu u sedláků v Jáně a jeho okolí. Olouš hlídal elektromotor a pytle s obilím, psal časy. Měl za to peníze, opatřil si boty a oblek. Když parta s mlátičkou přišla do Ulehle, Ločenic, Nesměně, kde ještě nebyl elektrický proud, zapojili benzinový motor, který Olouš uměl stejně dobře obsluhovat. Měl zkušenosti s diesláku ve mlýně a oprávnění k obsluze. Při té práci viděl bídu chalupníků, u nichž prováděli výmlat. Obvykle svačili a obědvali s domácími na místě výmlatu. Někde měli i polévku z řepy, maso většinou nedostupné. Těžko zaplatil chalupník za výmlat. Na druhé straně u bohatého sedláka neskrývané skrblictví, ale jako pomsta se jim připsaly navíc hodiny strávené při výmlatu, aby víc platil. Chudákům se hodiny zase snižovaly. Na doby výmlatů Olouš rád vzpomínal, hlavně na upřímné lidi vesnické.

Já jsem se taky párkrát zúčastnil výmlatu, ne však s partou Ryneše, ale ve mlýně. V horní stodole na mlatě byla mlátička, Miluška sázela do bubnu a její sestry jí podávaly v řetězu snopy z parně na stůl mlátičky. K mlátičce šel řemen od naftového motoru “Slavia- Napajedla”, starého, jednoduchého, jednoválcového. Bylo snadné pustit naftu a klikou roztočit motor do provozu, nahodit řemen k mlátičce a pak již jen kontrolovat chod motoru. Bylo při tom dost času přivazovat k mlátičce prázdné pytle na zrno a plné pytle s obilím odstavovat. Byli jsme s děvčaty dobrá parta a rád na to vzpomínám.

Již jako student gymnázia v Praze jsem se dvojnásobně těšil na cestu domů, na rodinu, na prázdniny, na tu krásnou přírodu u Malše. Byla to přestávka od studia a návrat domů, do domova, který jsem proti své vůli opustil

Doma jsem shodil ze sebe vše a jen v trenkách jsem se vydal na obhlídku mlýna a celé doliny podle řeky. Za ten rok mé nepřítomnosti řeka a záplavy přinesly všelijaké dříví a chamrať a ty uvízly na březích, v záhybech a mezi kameny. Skákal jsem z balvanu na balvan, brodil se a snášel dříví na hromádky na břeh. A bylo jich dost. Ty jsem pak postupně odvážel na trakaři domů. Byly to menší kmeny, kořeny stromů, houžve, různá dřeva, větve, někdy i zaběhlé poleno. Měl jsem z toho radost, byl jsem v pohybu, na čerstvém vzduchu, přihleděl jsem našim dřívím a zapomněl jsem na Prahu.

Doma jsem dříví nařezal a nasekal na drobno k topení a nanosil mamince ke kamnům.

V téhle mé práci mi konkuroval u jezu a u hospůdky Venca Ryneš, syn hospůdkáře. Měl jsem na něho vztek, tam mi všechno posbíral.

...pokračování...

Děkuji zástupcům Městského úřadu ve Velešíně za milé blahopřání a dárky k mému životnímu jubileu.

Anežka Dychtlová

Ve čtvrtek 17. listopadu jsme byli domluveni s paní učitelkou Grillovou, že vyrazíme na Jeryn. V 10.00 hodin jsme se měli sejít před školou. Když paní učitelka zavelela, že vyrážíme, chybělo už jen pár ospalců, kterým se nechtělo asi tak “brzy” vstávat.

Cesta trvala třičtvrtě hodiny. Když jsme dorazili na místo, už pro nás byl připravený oheň v indiánském “tee-pee” u kterého jsme se všichni rádi ohřáli. Paní učitelka pro nás měla připraveno několik her. Hráli jsme je uvnitř v “týpku” i venku v lese. Házeli jsme šišky na cíl nebo jsme hráli škatulata hejbejte se. Po hrách jsme si opekli špekáčky a uvařili čaj. Dalším zpestřením této výpravy byl Bilbo (pes paní učitelky). Snědl totiž několika účastníkům výpravy svačinu. Po Bilbovo vystoupení jsme se začali pomalu balit.

Okolo půl třetí jsme se rozloučili s ochranáři přírody, kteří to pro nás připravili a vydali se na cestu domů.

Za přírodopisný kroužek Petra Nosková

V minulém čísle zpravodaje jsem vás informoval o připravovaném setkání všech, kteří jsou ochotní udělat něco pro možnost využití částí Římovské přehrady pro koupání. Po dohodě s dalšími aktéry jsme zvolili temín : čtvrtek 8.12.2005 od 18.00. Místo konání je vinárna Zlatá růže.Každý, kdo se o tento dlouholetý problém zajímá, je zván.

Rozsah ochranného pásma není zákonem striktně stanoven, je to otázka jednání s Krajským úřadem. V situaci, která je tady zaběhnutá, nemáme co ztratit, jedině získat.

Další informace je o našem oblíbeném ,,neoficiálním” zdroji vody ,,Srdíčko”.

Laboratoř VAKu provedla nový rozbor kvality vody a výsledek je až na 3 koliformní bakterie naprosto v pořádku. Kdo má větší obavy, měl by si vodu převařovat.Tím chci poděkovat všem, kteří pomohli s opravou a vyčištěním pramene.

Pro děti i dospělé připravujeme opět možnost vyrazit mezi Vánocemi a Silvestrem na procházku do přírody. Můžete si tak odpočinout od řízků, cukroví a televize. Pro návštěvníky bude na ochranářské základně Jeryn u Dlouhé od 27.12 do 2.1. připraveno indiánské týpko s ohništěm. Pokud se najdou odvážlivci, mohou ne jenom posedět ale i přespat (kytary vítány).

Všem ochranářům, příznivcům i občanům, přeji za naši organizaci krásné svátky a ve všech směrech šťastný rok 2006.

Za ZO ČSOP Velešín - Jirka Růžička

Jak jsem kdysi slíbil,měl bych napsat ještě několik řádek o činnosti a směřováni Společnosti přátel města Velešína.

Uvedená společnost má v úmyslu sdružovat lidi, nemusí to nutně být pouze občané Velešína, kteří mají vztah k místu a cítí potřebu nějakým způsobem jej vyjádřit. Hlavní náplní Společnosti je jakási osvěta, která  by měla u místních občanů probudit pocit sounáležitosti a “místo trvalého pobytu” povýšit na domov.

Společnost přátel města kromě osvětové činnosti i aktivně prosazuje záležitosti,které zkrášlí a turisticky zatraktivní město. Nutno podotknout,že jsme iniciovali instalaci městského muzea v prostorách Jakuba. V současné‚ době jednáme o pronájmu prostor v Pivovaru, kde bychom chtěli k desátému výročí povýšení Velešína na město pořádat výstavu o Velešíně. Plánujeme iinstalaci Naučné stezky,která by měla spojit významná místa ve Velešíně a nejbližším okolí.Podporujeme myšlenku odstranění tzv.ochranného pásma vodní nádrže Římov, které zcela zbytečně omezuje volný pohyb místních obyvatel a naprosto nesmyslně vytváří problém s rekreačním koupáním v místě. Rádi bychom prosadili i to, aby křovisky zarostlé‚ náměstí J.V.Kamarýta znovu získalo statut Náměstí a plnila tento účel. Bez náměstí totiž město není městem a náměstí nelze zaměňovat z parkem, nebo dokonce s hřbitovem. Většina cizích návštěvníků totiž považuje autobusové nádraží za náměstí, jak jsem se sám přesvědčil. Autobusové nádraží, tato perla města, připomínající svoji odvážnou architekturou skládku kovošrotu, jíž jako pralinka na dortu zdobí uplivaná bouda opravdu návštěvníka našeho města ohromí, natož považuje-li ji za náměstí.

Těmito poněkud kritickými řádky jsem chtěl poukázat na to, že je o čem hovořit, nad čím přemýšlet a hlavně na čem pracovat. Z těchto důvodů považuji Společnosti přátel města Velešína jako důležitého partnera pro Městský úřad, Spolek ochránců přírody a ostatní iniciativy podobně zaměřené. Znovu bych chtěl touto cestou oslovit občany, jímž není lhostejno v čem a jak žijí aby se nezávazně přišli podívat na klubovou besedu každý první čtvrtek v měsíci do jisté vinárny, kam mohou přinést k nahlédnutí i dokumenty a fotografie, týkající se jakékoli činnosti ve Velešíně a které mohou mít význam pro připravovanou výstavu.

Tak‚ bych chtěl poděkovat všem,kteří přispěli materiály na výstavu k výročí ukončení světové války, zvláště pak sponzorům, kteří přispěli i finančně.

Za SPMV Jaroslav Švarc

Celá naše třída a pár dětí z ostatních tříd a samozřejmě paní učitelka Jančářová a paní učitelka Štýfalová jsme se dne 15. 11. 2005 vydaly na představení Malováno na skle v Českém Krumlově.

Přijel autobus a všichni jsme se do něj nahrnuli. Cesta byla klidná. Povídali jsme si.

Přišli jsme do divadla a začalo představení. Příběh byl výborný, ale nebudu vám ho vyprávět, protože byste se tam třeba mohli vypravit sami. Ale doporučuji, jeďte!

Příběh byl plný písniček. Když skončilo vystoupení, šli jsme na autobus.

Při zpáteční cestě však klid nebyl. Radek Martiník mi totiž bral tašku a také průkazku. Muzikál vám doporučuji, byl moc pěkný a také docela vtipný.

Pro velešínský Zpravodaj napsala Štěpánka Vítů, 6. B

Další postřehy:

Představení se jmenovalo “Malované na skle”, ale ve skutečnosti to není malované na skle, ale na polštářích, které sklo připomínají.

Divadlo bylo o zbojníku Jánošíkovi, který je podobný Robinu Hoodovi. Měl jednoho anděla a jednoho čerta s bubnem.

Jánošík se zamiloval do dívky, která ho zprvu odmítla, ale pak ho chtěla, a on ne.Divadlo bylo pěkné a chtěla bych se podívat na další příběhy.

Cesta autobusem byla docela v pořádku až na Štěpku a Radka, kteří si neustále brali věci a paní učitelka Jančářová navrhla, aby Radek Štěpku pozval na pohár.

Martina Pavlíková 6. B

Skoro pořád tam zpívali, což se mi velice líbilo. Nejlepší bylo smrtka, která chvíli byla smrtkou a chvíli krásnou dívčinou, která se líbila Jánošíkovi. Všude bylo tma, ale podium bylo barevně osvětlené, i o přestávce bylo rozsvíceno.

Zaujaly mě různé zvuky a písničky. Karel Kuncendorfer 6. B

Hlavními postavami byli čert, anděl, Jánošík a mnoho dalších. Bylo tam dost písniček, jinak to bylo dobré. Líbilo se mi tam, jak čerta mlátili, čert byl dobrá postava. Přál bych vidět toto představení i jiným, protože bylo moc hezké a legrační.

Lukáš Kysela 6. B

Toto představení bych doporučoval pro diváky, kteří mají rádi hudbu a divadlo zároveň, protože se jedná o muzikálové divadlo.

Martin Kroneisl 6. B

První část představení byla o narození Jánošíka. V druhé polovině představení se Jánošík zamiloval, ale neoženil se! Také se opilý anděl zamiloval do čerta!

Radek Martiník 6. B

Divadlo bylo pěkné, nebyla tam zima. Na začátku jsme i o něčem povídali, když vtom pustili ukázku, že zvoní telefon, s klukama jsme mysleli, že je to doopravdy, ale bylo to jen upozornění, že máme vypnout mobil.

Lukáš Kletschka 6. B

S holkama jsme v autobuse tajně jedly pod sedačkou, ale tak, abychom nenadrobily. V polovině jízdy začal Radek brát Štěpce věci. Po několika minutách musela zakročit paní učitelka. Po příjezdu do školy jsme se museli ještě dvě hodiny učit. Jinak se mi představení líbilo, bylo hodně muzikální. Jsem ráda, že nás paní učitelka vzala s sebou.

Diana Poláková 6. B

V druhé části představení se přede mě a Majdu sedly nějaké paní učitelky a my jsme neviděly, tak jim to Diana řekla a vyměnily jsme se s nimi. Potom jsme šli k autobusu a jeli do Velešína. Cesta zpátky proběhla celkem v klidu až na to, že zase Radek bral Štěpce věci a nechal je kolovat po autobuse.

Nikola Mesárošová 6. B

Cesta do divadla nebyla komplikovaná ani dlouhá, doporučuji jezdit s řidičem panem Markem, ale především bych vám doporučil takovéto divadlo – poučné a zábavné.

Venku foukal chladný vítr, ale v autobuse to bylo lepší. Bylo +5 stupňů C a svítilo pěkně slunce.

Karel Vojtěch 6. B

Listopadem počínaje zahájili žáci 4.ročníků studijních oborů Mechanik seřizovač a Mechanik seřizovač-mechatronik ISŠ a U Velešín souvislou tříměsíční praxi.Narozdíl od předchozích ročníků ji v posledním roce studia nevykonávají ve školních dílnách,ale přímo v provozu podniků,jejichž výrobní činnost koresponduje s jejich studijním zaměřením. Nejvíce studentů absolvuje tuto praxi v podnicích,pro které se přímo připravují,jsou jimi i sponzorováni a po ukončení studia je tyto podniky také zaměstnají,takže tato spolupráce je oboustraně výhodná.Podniky si své budoucí pracovníky připravují tzv. přímo na míru a studenti se učí v reálných provozních podmínkách a mají do budoucna zajištěnou práci. Dlouhodobě v této souvislosti ISŠ a U spolupracuje s firmami BOSCH Č.Budějovice, JIHOSTROJ Velešín, LINDE POHONY Č.Krumlov, GREINER Trhové Sviny, GMA Kaplice,současnou praxi vykonávají studenti např.i v podnicích ISOTHERM Kaplice či LARM Netolice. Závěrem ještě jedna věcná poznámka.Vzhledem k tomu,že ISŠ a U Velešín tradičně orientuje své výukové programy na strojírenské a elektrotechnické obory,začne od 1.1.2006 používat nový název- STŘEDNÍ ODBORNÁ ŚKOLA STROJNÍ A ELEKTROTECHNICKÁ.

J.T.

Ve dnech 10.-14.10 přijela do ISŠ a U Velešín delegace zástupců z města Gradačac. Cílem této návštěvy bylo poděkování za pomoc při vybavení počítačové sítě na tamějším gymnáziu a poznat náš kraj a školu. Hosté byli ubytování na internátu naší školy. V čele delegace byl místostarosta Gradačacu a zástupce ředitele Multietnického gymnázia.. Dalšími členy byli učitelé a studenti.

Pro vzácnou návštěvu z Bosny a Hercegoviny byl připraven bohatý program. Největší dojem na ně udělala prohlídka historické části Prahy a Českého Krumlova. V Českých Budějovicích navštívili státní podnik Budvar a také byli přijati náměstkyní primátora Českých Budějovic Vlastou Bohdalovou.

Hosté si prohlédli učebny a pracoviště praktického vyučování ISŠ a U Velešín. Do podrobna se seznámili s výukou a vzděláváním našich studentů. Všichni ocenili vybavení naší školy a přístup všech vyučujících a zaměstnanců školy.

Před odjezdem delegace si obě strany vyměnily poznatky z návštěvy, upomínkové dárky a předměty. Touto návštěvou vzájemné kontakty nekončí, byla přislíbena spolupráce na výměnných pobytech pedagogů a studentů.

Z.C.

Prosíme spoluobčany, aby papír nosili opravdu pouze ve středu od 14.00 – 18.00 hodin, kdy je zajištěno jeho uložení.

Komise ž. p.

II. Crazy party 8,9 proběhla 20. října.

Zdá se, že se pomalu a jistě, doufám, že i dobře rozjíždíme. Zvýšil se počet účastníků, do organizování programu se zapojili také žáci. Pochvalu si zaslouží Tomáš Šmarda a Vašek Odl, kteří připravili soutěž v poznávání cizích jazyků a hudby k seriálům. Zvítězili soutěžící 9.A.

Pokračoval nácvik tance SALSA s tanečním kroužkem vedeným Eliškou Bednářovou. Nadaní jedinci již bravurně zvládají kroky rychlého rytmu, některým se ještě trochu pletou nohy, ale snaží se všichni, radost pohledět.

“Třešničkou” byla ukázka bojového umění juniorů školy Taekwon-Do a praktický nácvik sebeobrany. Děkujeme ing. Milanu Prokešovi, manželům Císařovým a všem juniorům za trpělivost. Věříme, že se podaří zorganizovat “opáčko”.

V rámci hesla: “HEJBNI ZADKEM, MOZEK SE PŘIDÁ” jsme 27. října podnikli výpravu do Českých Budějovic.

Vystoupali jsme na Černou věž, seznámili se s kouskem historie a památkami českobudějovického náměstí a strávili příjemné dvě hodiny v plaveckém bazénu. 17. listopad – státní svátek, jsme oslavili pochodem na Jeryn. Počasí bylo chladné, nálada však dobrá. Příroda potěší na těle i na duši i když poletuje sníh.

Díky velešínským ochranářům J. Růžičkovi a J. Layrerovi jsme si buřty opekli v ochranné náruči TÝPÍ.

IV. Crazy party bude 8. prosince opět od 15.30 hodin

Na prosinec plánujeme ještě jednu výpravu do Č. Budějovic do Planetária a na plovárnu a nedělní bruslení v Českém Krumlově.

Dana Grillová

Náš malý oddíl sdružuje 5 posádek soutěžních vozů. Náš úkol je reprezentovat a co nejlépe se umístit v amatérských rallye i slalomech. Naším dalším úkolem je pořádání automobilových soutěží pro amatéry, pomoc při Rallye Český Krumlov a zaujmout naše nejmenší v jízdě zručnosti na jízdních kolech s ukázkou jízd soutěžních automobilů a možnosti jízdy na motokárách.

Naše posádky reprezentující město Velešín:

Mach-Machová Lancia Delta Turbo Velešín

Hazuka-Hazuková Š. Favorit Raly Nesmeň

Klečka-Krummer Nisan Sanny České Budějovice

Skvorák-Skýpala Š 130 Ralye České Budějovice

Sáda-Machová VW Golf GTi Pacov

Hlavní úkoly na rok 2006:

Vzorně reprezentovat a co nejlépe se umístit v amatérských soutěžích, pořádaných na celém území ČR. Startovat v M ČR a automobilových slalomech. Uspořádat opět jízdu zručnosti dětí na kolech.

Uspořádat jízdu zručnosti automobilů, popř. motocyklů. Jarní a podzimní úklid regionu.

Závěrem chci jménem Motosportu Velešín poděkovat svým věrným sponzorům, bez nichž bychom těžko mohli pořádat tyto akce. Jsou to:

Město Velešín, Miroslav Česal – Drogerie – barvy – papír, Restaurace Zlatá podkova, Elektro – p.Amchová, Malše s.r.o. – nám. J. V. Kamarýta, Tosta s.r.o. – Bukovec (železářství ve Velešíně), Květiny – Šíhovcovi, Jihostroj a.s. Velešín

Naše poděkování patří i našim věrným pořadatelům, kteří bez ohledu na svůj volný čas nám pomáhají.

Za MTV Motosport Velešín Miloslav Mach