1. nástavby na panelové domy 26.750 000,- Kč                                              2. výměna oken,vnější fasáda,

vchodové dveře v panelových domech 3.400 000,-

3. rekonstrukce teplovodu sídliště Nad Cihelnou 3.800 000,-

4. parkoviště škola 85 512,-

5. parkoviště Dělnická 149 608,-

6. parkoviště Sídliště 169 646,-

7. horská vpusť ulice nad Artelem 33 677,-

8. oprava komunikací a chodníků 87 501,-

9. oprava schodů na sídlišti Nad Cihelnou 7 480,-

10. dětské hřiště u rybníka Layeráku 172 585,-

11. oprava dešťové kanalizace Chodeč 31 849,-

12. ústředna + bezdrátový rozhlas Nádraží, 

Chodeč,Bor,Skřidla,Holkov 146 346,-

1. oprava komunikace včetně chodníků,

nový vodovodní řad v ulicích V Úvoze, Zahradní, U Přeložky,

v ulici V Úvoze navíc nová dešťová kanalizace 6.000 000,- Kč

2. komunikace K Malši 150 000,-

3. parkoviště pod hřbitovem 50 000,-

4. osvětlení místní komunikace Bor 400 000,-

5. zastávka Chodeč 60 000,-

Všechny rozdělané práce budou v letošním roce dokončeny.

Dne 4. října 2005 byla ve Velešíně slavnostně otevřena sportovní hala.

V bývalé jídelně Jihostroje nyní najdou dostatečný prostor pro své aktivity stolní tenisté, společenské tance, aerobik, taekwon-do, jóga,...

To je však možné jen díky tomu, že se dohodli dva z jednoho města. Na jedné straně Jihostroj – silný podnik, který ačkoliv má dlouholetou vynikající tradici, přesto zůstává dynamický a vstřícný k novým projektům. Na straně druhé-vedení města, které naslouchá svým občanům. Výsledek – nádherná hala z níž budeme mít užitek všichni.

Chtěla bych jim (i ostatním sponzorům) za to moc poděkovat, nejen za stolní tenisty, ale jménem všech, kteří zde budou trávit svůj volný čas.

D. Javoříková

Vážení rodiče, vedení města Vás srdečně zve na druhé setkání akce “dětské hřiště”.Setkání se uskuteční v zasedací místnosti kina v pondělí 7.11.2005 v16:00 hodin.

místostarosta Mikeš

Víme, že velešínský hrad založil v prvé třetině 13. století král Přemysl Otakar I. Nebo Václav I. Král Přemysl Otakar II. Při založení Budějovic vyměnil s Čéčem z Budějovic pozemky kolem Českých Budějovic za hrad a vesnici Velešín. Od Čéči z Budějovic koupil hrad a ves Velešín Beneš Pyšný, který se začal psát z Velešína. Zanedlouho však “král Přemysl Otakar II. Hrad Velešín ustanovil opět královským hradem, ale již roku 1283 král Václav II. Vrátil hrad Velešín pánům z Michalovic .” Páni z Michalovic byl starý panský rod, jedna z rodových větví Markvarticů. Predikát z Michalovic je po stejnojmenném hradě na řece Jizeře a Jan z Michalovic, syn Beneše z Velešína, měl v erbovním znamení lva, ale jiného než je v brožuře Dvě knihy o Velešíně. Jan z Michalovic “udržoval s Rožmberky dobré styky” a tak si vzal za manželku Johanku z Rožmberka, která byla dcerou Jindřicha I. z Rožmberka a Elišky z Dobrušky. Její datum narození neznáme, víme však že zemřela 3. února 1317 a je pohřbena v rodové hrobce ve vyšebrodském cisterciáckém klášteře.

Svatba musela být, jak si ukážeme, před rokem 1281 a z manželství bylo několik dětí. Tehdy byl mecenášem německého minnesängu u krále Heindrich z Freiberg, Který složil nejen známého Tristana, ale i oslavnou báseň o Janu z Michalovi. Podle Dobroslavy Menclové se počestný manžel a otec vypravil v roce 1281 do Francie, “aby zde bojoval ve službách dámy”, již ovšem nemohla být jeho manželka Johanka z Rožmberka, protože podle zvyku minnesängu to musela být neznámá vdaná kráska, našemu rytíři nedostupná. Pan Jan z Michalovic zastihl francouzského krále, jak sedí v zahradě ve společnosti krásných dam, a když mu odevzdal dary českého krále, “vsedl na koberec, dal si obléci svým sluhou kroužkovou košili s kápí a nohavicemi, nasadil si helm a přes brnění si navlekl nádhernou sukni Waffenkleit. Byla z drahocenné červené látky, kterou mu manželka Johanka vlastnoručně vyšila.” Ze stejné látky byl i “dek” jeho koně podšitý kožešinou. Na helmu měl Jan z Michalovic upevněnou korunku, do níž byla zastrkána supí pera a na jeho konci měl uvázaný šlojíž, tedy závoj, jako odznak rytíře, sloužícího dámě. Na štítě potaženém červenou kuní kožešinou měl z bílého hermelínu vystřižené erbovní znamení svého rodu, bílou markvartickou lvici. V turnaji se velice vyznamenal, “sbodl” oba své francouzské protivníky, které mu francouzský král Filip III. vybral. Po vítězství, bohatě obdarován francouzským králem a “provázen úsměvy a pozdravy krásných dam, se vrátil domů, do všedního života, ale se zážitkem, hodným pera básníkova”.

Báseň Heindricha z Freibergu se mi líbila, ale při pokusu o její dešifrování je zřejmé, že Jan z Michalovic byl vyslán k francouzskému dvoru s politickou misí. Nevyslal jej desetiletý Václav II., v té době ještě v zajetí svého poručíka Oty Braniborského. Poselství souviselo s poradou českého panstva, která byla v květnu 1281 a měla za cíl znovuzavedení pořádku v zemi, “tak těžce zkoušené po smrti velkého krále”. Přítomní páni se zavázali, že nebudou “v hradech svých již chovati lotrů ani zlodějů a chrániti je, nýbrž stíhati všemožně a dbáti toho, aby každý mohl dojíti řádné spravedlnosti a všechna zloba, neklid působící, byla vypleněna”.

Mise Jana z Michalovic do Francie v roce 1281 byla určitě úspěšná. Proč jinak by král Václav II. Navrátil Janu z Michalovic hrady Velešín, Šarfštejn a Děvín a “Jan dal králi vsi Tuchlovice, Hojnice a Srby, zřekl se všeho práva k městu Děčínu a připlatil osm set hřiven stříbra.” August Sedláček poznamenal, že “Jan z Michalovic patřil k té straně jejíž působení na mladého krále roku 1284 Závišem z Falkenštejna a jeho práteli bylo zničeno”. Šestého května 1294 rozhodl Jan z Michalovic, “s Jindřichem z Rožmberka žil Jan z Michalovic v míru a v přátelství.” Vztah krále Václava II. a Jana z Michalovic nejlépe charakterizuje, že “pobýval často u dvora, k němuž byl od roku 1289 vázán úřadem nejvyššího číšníka”. August Sedláček píše, že velešínský hrad byl pro Jana z Michalic “hradem, který poskytoval pramálo pohodlí, ale přece tolik, kolik se na onen čas žádalo”. V roce 1306, před svou smrtí, odkázal Jan z Michalovic svému synovi Benešovi z Michalovic a Velešína vedle hradu Velešín i hrady “Děvín, Kamenici a zboží Vítějovické”.

Nevěděl jsem, že v Malši jsou kapři. Oni tam také nebyli, kapr je rybniční ryba. Ryby v řece jsou jiné. A přece jsme jednou v neděli objevili kapry v mlýnské stoce. Byly to kusy až šest kg těžké. Na horním toku řeky Černé, která se pod Kaplicí vlévá do Malše byly vybudovány rybníky, které pouštěly vodu při plavbě vorů a polínek. Při jedné průtrži mračen se hráze rybníků protrhly a z nich pak uplavali kapři do řeky dostali s až k nám.

Náhodou tu neděli se čistila turbina, u jezu se uzavřel přívod do stoky, voda vytekla a ve zbylých loužích ve stoce se mrskali kapři. To bylo překvapení a pozdvižení v dolině. Kdekdo dostal kapra.

Nesl jsem do mlýna kapra o váze šesti kg a dalo mi hodně práce donést ho holýma rukama za skřehle a ty mě řezaly do prstů, než jsem ho dopravil do kuchyně do mlýna.

Strýček Martin, bratr strýce Pučegla a mé první maminky byl četnický poručík a míval o prázdninách šest týdnů dovolené a tu trávil ve mlýně. V roce 26 mě vzal sebou do Prahy, při návratu z dovolené. To ještě bydlel nad Klárovem v jednom ze starých činžáků, které dnes jsou již všechny zbořené a dnes se tam staví hotel.

Byl jsem prvně v Praze, to bylo něco pro mě. Dopoledne se mnou chodila teta Zdeňka po Praze, pak jsem pře domem na ulici pozoroval život a dopravní ruch, zvláště tranvaje. Teta mne vzala na pohyblivé schody od řeky na Letnou, lanovkou na Petřín. Odlpoledne se strýček vrátil z práce asi ve tři a vzal mě na vojenskou plovárnu.

V tom roce se už tatínek vrátil k nám do mlýna. Zajel do Prahy a vzal mě zpátky vlakem do Velešína.

Světová krize jež zasáhla i náš stát, se protáhla z dvacátých let ještě do prvých let třicátých. Korunu měl málokdo. To už jsem byl několik let na studiích v Praze celkem zaopatřený z kláštera Emauzy, ale přesto bez koruny. Korunu neměl ani strýček mlynář a těžko od něho maminka dostávala z tatínkovy gáže 1 000,- Kčs jako správce elektrárny nějakou pětku vedle mléka, mouky a krupičky a někdy i kousku másla a už vůbec nemluvě o nějaké stokoruně.

Daně neplatil dobře ani otec, ani strýček a z Krumlova chodili fenťáci, t.j. úředníci berního úřadu pro peníze nebo zabavit nějaký movitý majetek. Jak to dopadlo ve mlýně nevím, ale vím, že teta Vlasta půjčila do mlýna větší částku peněz, za které strýček mlynář byl hrozně vděčný, neboť ho zachránily před pohromou celistvého majetku mlýna a strýček peníze splácel až do začátku války.

U nás u Křížků přišel obyčejně fenťák, když byl tatínek ve Velešíně v práci a tak to schytala maminka ta ho diplomaticky vyprovodila, když jí chtěl zabavit šicí stroj nebo prádlo s tím, že to je její osobní svatební dar od rodičů. Zaplatit se ale muselo, ale už nevím kdy a jak. Koruna byla v ten čas velmi vzácná.

Ve mlýně se téměř denně vařily k večeři brambory. Byly tak dobré, téměř pověstné a zvláště mě chutnaly tak, že mě teta k nim zvala na večeři i v době, kdy Křížkova rodina byla zase pohromadě. K bramborám bylo buď sladké mléko, kyselé mléko, podmáslí nebo kyselka. Strýček mlynář míval tři druhy brambor: žlutomasé, moučné a rohlíčky na salát. Všechny druhy byly výborné jak sadbou tak i pěstováním. Pole nebyla zasažena dnešními dusíkatými hnojivy.

Pokračování ...

Děkujeme všem známým a kamarádům za účast a květinové dary na pohřbu pana Jaroslava Tošila.

Maminka a manželka Tošilovy

zástupcům Městského úřadu a zástupcům Vincencského společenství sv. Václava ve Velešíně za milé blahopřání a dárky k mému životnímu jubileu.

Libuše Pavlosková

8. října jsme v obřadní síni přivítali do našeho města naše nejmenší:

NIKOLKU JEŘÁBKOVOU ONDŘEJE STLUKU

KATEŘINU MAŠKOVOU NATÁLII IŠTOKOVOU

ELIŠKU STRAKOVOU JIŘINU HOLOU

JANA DYCHTLA JANA HAVLÍČKA

ELIŠKU ŘIHOUTOVOU LUKÁŠE KLINGERA

PAVLA BLÁHU FILIPA PROKEŠE

MICHAELA TOMÁŠKA NATÁLII TRESTROVOU

LIBORA VOJČE NATÁLII BÁRTOVOU

LENKU BERANOVOU KRISTÝNU KELLNEROVOU

MAGDALÉNU ŠÍMOVOU MARII BERANOVOU

ANITU TALÍŘOVOU

Jako každoročně i letos pořádá Vincencské společenství sv. Václava ve Velešíně podzimní sbírku. Můžete nosit letní i zimní oděvy, dámské, pánské a dětské oblečení, lůžkoviny, spodní prádlo, ručníky a utěrky, látky, vlnu a přízi (i zbytky), záclony, závěsy, neobnošenou obuv, samostatné peří, peřiny, péřové i vatové přikrývky a deky, spací pytle a polštáře, kabelky, batohy, tašky, školní aktovky, vlněné kabáty pánské i dámské, kožené a koženkové oblečení, školní a sportovní potřeby, hračky, přací a čisticí prostředky, hygienické a toaletní potřeby, knihy, domácí potřeby, také smíšený papír, noviny, časopisy, kartony, staré i poškozené knihy, igelit – sáčky, tašky, obaly, fólie, igelitové plachty zabalené v pevných krabicích či převázané v igelitových pytlích na adresu:

Síň tradic, Základní škola Velešín, Družstevní č.340 a to v termínu:

Pátek 18. listopadu 2005 od 15.00 hod – 19.00 hod

Sobota 19. listopadu 2005 od 8.00 hod – 18.00 hod

Sbírka bude odvezena v následujícím týdnu do Diakonie – Charitního centra sociálních služeb ve východočeském Broumově, jejichž pracovníci vám za dary upřímně děkují.

Pavla Řihoutová, Společenství sv. Vincence z Pauly

To je otázka, která trápí značnou část lidí z Velešína a okolí. Zkoušel jsem najít odpověď, ale po absolvování ,,kolečka” Krajský úřad- Ministerstvo zemědělství- Povodí Vltavy- Ministerstvo životního prostředí- Krajský úřad, bylo jasné pouze to, že nikdo vlastně proti koupání (v rozumné míře) nic nemá, ale povolit to zrovna on nemůže.Připravoval jsem si podklady pro další ,,obtěžování” na patřičných místech, když mě upoutal článek v Jihočeských novinách ze dne 29.září 2005.

V tomto článku seznamuje krajský radní p.Jiří Netík čtenáře s Plánem oblasti povodí Horní Vltavy, do kterého spadá i řeka Malše a tím i přehrada.

Tento plán má tři etapy a podle p.Netíka bude každá etapa konzultována s uživateli vod a s veřejností.

První etapa – přípravné práce, má být hotova do 22.12.2007.

Druhá etapa – návrh plánu oblasti povodí, má být dokončena do 22.12.2008.

Třetí etapa – zpracování konečného návrhu plánu včetně schválení do 22.12.2009.

Tady se nám nabízí jedinečná šance zapojit se do přípravných prací a zkusit prosadit

rozumnou verzi částečného využití vodní plochy pro rekreaci (koupání).

Podle termínů etap se může někomu zdát, že je na všechno dost času, ale opak je pravdou.

Musíme najít cestu ,,jak” tlačit na přípravnou komisi a ,,kdo” dodá argumentům pouhé veřejnosti tu správnou váhu.

Možná je zrovna teď vhodná doba pro oslovení našich krajských zastupitelů a poslanců, aby podpořili naši myšlenku a pokusili se alespoň částečně napravit křivdu minulosti, kdy jsme přišli bez náhrady o nenahraditelnou možnost letního vyžití občanů našeho města.

Musíme apelovat na zdravý rozum a nenechat se odbýt ,,směrnicemi EU”, na které se alibisticky svádí všechna nepopulární opatření v poslední době.Většinou se nakonec ukáže, že skutečný požadavek zněl úplně jinak.

Snad nám svitla malá naděje, ale nesmíme si myslet, že ,,to někdo” zařídí.

Je to běh na dlouhou trať, který vyžaduje jasnou koncepci a podporu veřejnosti.

V příštím zpravodaji bych rád navrhl termín schůzky všech, kdo mají chuť se do této akce pustit.

Informace o plánování jsou na internetových stránkách Povodí Vltavy

Nechte si to projít hlavou a za měsíc se sejdeme.

Jirka Růžička

Práce s dětmi, a pro děti, je namáhavá, náročná, bez jistoty na dobrý výsledek , ale přesto krásná, zajímavá a přes všechny potíže s ní související, hřeje u srdce.

Proto jsem s radostí i zvědavostí přijal pozvání od vedoucí KIC Hanky Růžičkové na Klub osmáků a deváťáků. Naše Škola Taekwon-Do zde měla prezentovat korejské bojové umění a ukázky sebeobrany. Přibližně před čtrnácti dny psaly Deníky Bohemia o těchto klubech a pokud si dobře vzpomínám, byl prezentován pouze Velešín a Český Krumlov. O to více jsem se těšil jaká atmosféra zde bude. Naši junioři(Linhart,Prokeš ml.,Gondek,Rolník) a juniorky(Pikhartová A., Pikhartová N.) předvedli ukázku a pak je spontánně vyzvala H.Růžičková k praktické výuce sebeobrany. Byl zážitek pozorovat naše “mazáky”, jak se věnují převážně dívkám a naopak, a s jakým zaujetím přistupují obě strany k výuce. Na úplný závěr klubu byl na programu tanec a překvapivě ”Taekwon-Do” vyklidilo pole, a hrdost a sebevědomí, bylo rázem pryč. Až když Mgr. Danuše Grillová vyzvala naše borce na parket a já musel významně pozvednout obočí , chopili se naši chlapci dívek.

Chtěl bych ,ani nevím jestli poděkovat , snad “jen” vzkázat Hance Růžičkové, Mgr.Danuši Grillové a ostatním organizátorům, že si jich moc vážím za to, co dělají pro naše děti ve volném čase. I návštěvnost v klubu svědčí o tom, že se tam našim mladým líbí. Jen tak dál a držíme Vám PALCE.

Ing. Milan Prokeš

Nejprve bych chtěla poděkovat paní učitelce Grillové, že obnovila klub osmáků a deváťáků a také paní Haně Růžičkové, která nám dovolila se scházet v sále kina.

Klub osmáků a deváťáků se mi velmi líbil. Program byl dobře připravený a zábavný. Díky testu o mozku jsem se dozvěděla, jaká mozková část mi lépe myslí. Vyzkoušela jsem si zatancovat Salsu a užila skvělou diskotéku.

Byla to příjemná část dne a těším se už na další setkání I. Táchová

Na fotografiích: Zahájení s panem starostou a “ukázka sebeobrany“

A je to tu, konečně vyrážíme na Dívčí kámen. Cesta vlakem se obešla bez potíží. Když jsme došli k pozůstatku oppida, všichni jsme koukali na ty kameny všude okolo nás. Měli jsme hlad a tak jsme si upekli buřty. Samotný Dívčí kámen se mi líbil nejvíce, bylo super procházet se po více jak 500 letých starých hradbách. Určitě každý, nejenom já cítil tu úctu k těm lidem co ten hrad budovali. Taky jsme si prošli naučnou stezku, kde jsme se toho hodně dozvěděli.

Výlet pomalu, ale jistě končí a nám už nic jiného nezbývá než odejít z trosek hradu zpět do reality na vlak a jet domů.

Tak takhle vypadal výlet s paní učitelkou Weiglovou a Grillovou, která to pro nás všechno skvěle naplánovala. Lucie Kudláčková

Od listopadu 2005 každou středu od 14.00 – 18.00 hodin bude odebírám papír u kotelny Základní školy. Vycházíme tak vstříc četným žádostem našich spoluobčanů, kterým je líto vyhazovat papír s ostatními odpadky a nemají prostory k jeho skladování do svozových dnů. Výtěžek bude přidán Základní škole k využití pro aktivity žáků. Díky všem, kteří využijí tuto možnost.

TŘIĎTE ODPAD – ŠETŘÍME SI SVĚT! Komise život. prostředí

Dne 4. října jsme se my, žáci 4.B, byli podívat v Městské knihovně ve Velešíně. Vedoucí knihovny nás poučila o tom, jak se máme chovat ke knihám, vyprávěla nám o místním rodákovi J.V. Kamarýtovi a o Babičce Boženy Němcové, která se v anketě o nejoblíbenější knížku umístila na 5. místě. Potom nám paní vedoucí dala rozchod po knihovně. Nejvíc mě zaujala knížka Čarodějnický slabikář. Jinak skoro všechny zaujal vyhledávač knih na počítači.

Z. Španingerová, 4.B

V rámci týdne knihoven jsme šli do Městské knihovny. Paní vedoucí knihovny nám vyprávěla o J. V. Kamarýtovi a o Boženě Němcové a její knížce Babička. Pak nám ukázala naše nejznámější ilustrátory a jejich ilustrace. Potom jsme si mohli prohlížet knížky.

D Sumerauerová, 4.B

22. září 2005 se žáci 4.B Základní školy ve Velešíně a jejich třídní učitelka Mgr. L. Rynešová zučastnili akce s Policií ČR. Akce se konala ve 14 00( sraz byl ve 13 30) na velešínském autobusovém nádraží. Akce se zaměřovala na chodce, kteří přecházeli vozovku. Někteří chodci dělali jako by nás a Policii ani neviděli. Akce dopadla celkem dobře.

J. Švec a J. Vaclík, 4. B

Ve čtvrtek 22. září 2005 strávila 4. B odpoledne s Policií ČR z Českého Krumlova. Nejvíce se mi líbilo, když tam stáli policisté a lidé chodili přes přechod a řidiči pouštěli chodce. Nelíbilo se mi, že někteří lidé, když jsme jich chtěli dát obrázky nás odmítali a říkali výmluvy.

A. Tlapová, 4.B

Ve čtvrtek, 22. 9., se zučastnila 4. B s paní učitelkou akce s Policií z Českého Krumlova. Spolu s nimi jsme kontrolovali, jak lidé přecházejí silnici. Ti, co šli správně, dostali od nás obrázek. Někteří si nás ani nevšimli, a když jsme jim chtěli obrázek dát, tak říkali , že chvátají na autobus a přitom tam žádný nestál.

L. Bubeník a P. Rouha, 4.B, L. Rynešová

Ve spolupráci se Vzdělávacím institutem České Budějovice byla na ISŠ a U ve Velešíně zahájena výuka v rámci projektu Prométheus-Cesta k zaměstnání. Jedná se o rekvalifikační kurz základů programování a obsluhy NC a CNC strojů, který je určen uchazečům o zaměstnání z řad klientů úřadů práce, případně zájemcům o změnu nebo prohloubení kvalifikace. Frekventanti kurzu, kterých je v letošním roce deset, se seznámí nejen s teoretickými znalostmi základů výpočetní techniky,s teorií obrábění a se základy programování,ale naučí se i programovat obráběcí centra a pracovat s programem Auto CAD.Kurz má rozsah 530 vyučovacích hodin a jeho součástí bude i odborná praxe v podniku Jihostroj Velešín, nebo v podobně zaměřených podnicích v Českých Budějovicích.

Celá výuka bude zakončena praktickou odbornou zkouškou a úspěšní absolventi kurzu obdrží certifikát s celostátní platností,který jim výrazně zvýší možnost uplatnit se na trhu práce.

J.T

Ve dnech 4-6.11 uvítá město Třeboň nejlepší taekwondisty z celé republiky. Naše velešínská škola bude zápolit ve všech kategoriích: žáci a žákyně, junioři a juniorky, senioři a poprvé letos i veteráni), ale je zároveň i hlavním pořadatelem(!). Bohužel , škoda, že Velešín město zatím nemá takové zázemí jako Třeboňská metropole, neboť bychom rádi ukázali velešínským sportovcům atmosféru závodů Taekwon-Do a to za účasti všech českých reprezentantů. Pokud však budete mít zájem, přijeďte se za námi podívat do Třeboně a povzbudit reprezentanty naše,malé i velké,reprezentanty našeho města Velešín.

Za Taekwon-Do Školu Velešín - Aleš Císař