Chladná rána nám dávají důrazně najevo, že léto už je za námi. Říjen je ve znamení úklidu nejen na vlastních zahradách, ale i našeho města a jeho okolí. Prvním počinem budou již tradiční:

Jako každý podzim oslovíme všechny kluby a spolky ve Velešíně s výzvou k účasti na celosvětové akci ,,Ukliďme svět”. Jejich aktivita je jedním z kritérií pro přidělování finančních prostředků města pro další rok. Naše ochranářská skupina začala s malým předstihem a provedla důkladnou opravu přírodního pramene Srdíčko. Při vytrvalých deštích došlo k průniku povrchových vod do tohoto pramene a k jeho znehodnocení. Celý pramen jsme vyčistili a vydesinfikovali. Okolí i krycí desku pramene jsme zajílovali, aby nemohlo znovu dojít ke kontaminaci. Jak byla tato práce úspěšná, to prokáže opakovaný rozbor vody který bude proveden co nejdříve.

Podzimní poradna: Množí se dotazy na malé ježky. Ne každý ježek potřebuje ,,zachránit”.

Důležité je jeho zvážení.Na začátku října by měl ježek vážit okolo 500gr, na konci měsíce 600gr. Pokud má tuto váhu, je vše v pořádku a ježek v pohodě přezimuje. Když se vám zdržují ježci na zahradě, pokuste se jim zajistit klidné místo kde je nebude nic rušit (psi a pod.) Ježky můžete i přikrmovat vařenými drcenými kuřecími krky nebo kočičí konzervou, ne mléko. V případě, že se rozhodnete umožnit ježkům přezimování u sebe doma, můžu vám poskytnout brožuru s návodem, nebo si najděte informace na internetu.

Další častý dotaz je na žloutnutí listí na kaštanech-jírovcích.

Toto žloutnutí má na svědomí Klíněnka jírovcová a nejsnáz se jí zbavíte pálením spadaného listí, ve kterém přezimuje.

Na závěr bych rád poděkoval velešínské firmě Tosta, která nám pomohla doplnit část vybavení naší základny na Merunu, o které jsme přišli při ,,zlodějské” návštěvě v červenci.

Každý takový dar má pro nás vzhledem k finančním prostředkům velký význam.

Další poděkování patří oddílu velešínských skautů, kteří nám pomohli s údržbou genofondové plochy.

Všem čtenářům přeji krásný podzim a těším se na spolupráci při zkrášlování našeho okolí.

Na konci šestého nebo na počátku sedmého století přišel do jižních Čech slovanský kmen Doudlebů. Část badatelů uvádí, že kmen Doudlebů přišel z jihovýchodu, hnán Avary, kteří na jižní Rusi rozbili kmenový svaz doudlebsko-volyňský a část obou kmenů došla až do Čech. Druhá část historiků předpokládá, že kmen Doudlebů postupně pronikal spolu s ostatními Slovany ze severovýchodu, z pravlasti mezi Vislou a Karpaty. Podle profesora Antonína Profouse byl původní tvar Doudlebi, což znamená tenký, hubený jako píšťala.

Nejstarším historických pramenem o kmeni Doudlebů je Mamudiho Rýžoviště zlata z prvé poloviny desátého století. Zde mezi jinými slovanskými kmeny jsou uvedení vedle Čechů a Charvátů i Doudleby. Náš první kronikář Kosmas má ve své Kronice zmínku z roku 981, kdy při smrti knížete Slavníka jmenuje pomezní hrady jeho panství a z nich v jižních Čechách Chýnov, Netolice a Doudleby. Jsou to zřejmě “hradské okrsky sahající až doprostřed hvozdů.” Tato zpráva svědčí, že v neznámé době a za neznámých okolností se dostal kmen Doudlebů do nadkmenového svazku knížat Slavníkovských. Doudlebský kníže byl snad mezi čtrnácti českými vévody, kteří byli pokřtěny v roce 845 v Řezně. Jisté však je, že kraj Doudlebů v roce 995 již definitivně patřil pod moc pražských knížat, pod moc Přemyslovců.

“Jádro” území kmene Doudlebů, dle mého názoru, nejlépe charakterizuje archeolog Bedřich Dubský, který jako hlavní hradiště kmene uvádí Branišovice, Když se podíváme do mapy a zejména do terénu, tak zjistíme, že slovanské hradiště Branišovice je “coby kamenem od Velešína dohodil” a zcela určitě se vejde do mého pomyslného kruhu o poloměru čtyř kilometrů. Je tedy nepřirozené, aby Doudlebané budovali jedno hradiště na pravém břehu Malše a na levém břehu druhé. Romantický počátek dvacátého století napomohl bujné fantazii Josefa Braniše, který na “Strahov” umístil doudlebské hradiště tak přesvědčivě, že nepřipouštěl námitek ani pochybnosti o datování “do doby pohanské”. Bedřich Dubský ve své knize Pravěk jižních Čech na straně 554 napsal o hradišti Strahov u Velešína doslova “Již při první zběžné prohlídce místa roku 1926 v přítomnosti univerzitního profesora Dr. Albína Stockého vyslovil jsem se skepticky o zařazení jeho do kterékoliv skupiny pravěkých hradišť vůbec, roku 1941 provedl jsem podrobnější průzkum jeho na podnět Archeologického ústavu, byl jsem ve skeptickém názoru utvrzen.” Antonín Hejna, který vedl průzkum lokality Strahov u Velešína v letech 1980 až 1985 v souvislosti se zátopovým pásmem přehrady Římov, došel k závěru, že se jedná o krátkodobé polní opevnění v době založení hradu Velešín, tedy až v třináctém století.

Z období před 13. stoletím zde údajně “byly nalezeny dva stradonické střepy” což by svědčilo o kontaktech s keltským osídlením jižních Čech. Bedřich Dubský k těmto dvěma střepům v poznámce 173 uvádí, že “Ve Velešíně mají z kněží pole stradonický střep. Podobný prý byl vyzvednut později z valu. Oba nálezy pocházeti mohou z dřívějšího sídliště blízkého valu, uvnitř hradiště jich není.” Tato poznámka nevylučuje, že zde v době keltské byl brod přes řeku Malši a střepy neviděl a žádný jiný archeolog se o nich nezmiňuje.

Jan Michálek a Petr Zavřel ve svém souhrnu Archeologické nemovité památky v okrese Český Krumlov uvádí lokalitu Strahov, která je nověji nazývána Kamenná věž, jednoznačně až do třináctého století, což dosvědčují zde nalezené střepy nádob od archeologů Bedřicha Dubského, Antonína Hejny i Jiřího Fröhlicha. Další dva archeologové, Jaroslav Kudrnáč a Bořivou Nechvátal zde nalezli úlomky nádob z 14. a 15. století.

Josef Salaba popisuje zdejší krajinu v devátém století tak, že “mezi osadami Doudlebanů byly roztroušeny osamělé dvorce, mezi pozemky a poli větší či menší lesy a kolem všude hustý hvozd.” Na otázku, zda byl dnešní Velešín osadou či dvorcem, neumí zatím seriozně odpovědět, i když se dá předpokládat “satelitní” osada či dvorec hradiště Branišovice. V žádném případě to však nebylo “nic velkého,” neboť zde zcela chybí například mohyly žárových hrobů. “Zájmové území” Doudlebanů však na území dnešního Velešína bylo, i když přímé archeologické důkazy chybí.

Když koncem června končila škola a přinesli jsme vysvědčení, tu dozrávaly u kolejí třešně-chrupky na dvou stromech. To byla lahoda vylézt na strom, baštit ty baculaté plody a střílet dolů pecky. Později zrál rybíz a angrešt za plotem u včelníku a na nich jsme si pochutnávali, že se mi dosud sbíhají sliny při pomyšlení.

Nedopatřením se stalo, že my kluci jsme vypátrali sladké a dobré plody stromu v zeleninové zahrádce mezi mlýnskou stokou a zdí chléva. Byly to snad meruňky nebo broskve, Jen jednou nám je teta Kozákova dala. Ostatního ovoce jsme ani neužili, jablka byla tvrdá, kyselá, asi zimní a hrušky za řekou u kapličky byly také pozdní.

Na podzim býval náš úkol, ráno před odchodem do školy sesbírat padaná jablka pod stromy podél mlýnské stoky. To jsme ještě chodili bosi a bylo nepříjemně zima do bosých nohou, když jsme si rousali v mokré studené trávě podél stoky k jezu a zpět.

V roce 1929 v únoru přišly mrazy století – přes -40° C a tím vymrzlo v dolině U Kozáků všechno ovocné stromoví. Trvalo pak řadu let, než se zmrzlé stromy stačily vykopat, sehnaly nové, zasadily a pak za řadu let teprve dorostly do doby plodnosti. Bylo toho málo. Ovoce se v kraji léta nevyskytovalo vůbec.

Stokrát jsem přešel Chodecký potok o prázdninách při svých cestách na houby. Cesta na dvůr Hřeben vedla po malých mostech přes potok a pak podle lesa. Zpočátku, když jsme přišli do mlýna, byla ještě panská, pěkná udržovaná, vysypaná jemným pískem, to pro panské kočáry, protože Hřeben za Rakouska patřil panstvu Buqojů na Nových Hradech a teprve p vzniku republiky po pozemkové reformě byl prodán Bayerovi. Cesta postupně pustla, nikdo ji nespravoval a panské kočáry již po ní nejezdily. Kdykoliv jsem po ní přecházel potok, nikdy jsem nevynechal pohled na pstruhy v tekoucí vodě potoka. Pohybovali ploutvemi a ocáskem tak, že se drželi stále na jednom místě. To byla krása, vpředu kulatá hlava s bystrýma očima, tělo samá pestrá barva a v ní sem tam tmavé skvrny. Někdy byli tři i čtyři vedle sebe. Měl jsem přehled o každém místě podle cesty a věděl jsem kolik jich kde je. Toužil jsem je dostat. Ale jak? Jednou jsem si udělal takové malé hrabičky a do příčného kusu jsem natloukl hřebíky vedle sebe. Tam, kde bylo několik pstruhů vedle sebe, jsem se pomalu přiblížil ke hladině potoka a chtěl jsem prudkým pohybem těmi hrabičkami nabodnout pstruha. Nikdy se mi to ale nepodařilo jednak pro plachost a rychlost pstruhů, pro mou pomalost a také proto, že šikmý pohled pod vodu klame, neboť zrakový paprsek se na hladině vody lomí.

Jednou jsem však zahlédl jak se vyplašený pstruh uprostřed potoka skryl pod placatý kámen. Vlezl jsem do vody a oběma rukama jsem opatrně ze dvou stran osahal místo pod kamenem. Až se mi podařilo toho vyplašeného pstruha chytit. Od té doby jsem se stal pytlákem ryb. Začal jsem občas chodit do potoka na lov, pod břehem potoka jsem oběma rukama osahával úkryty pstruhů a chytal jsem je. Každého chyceného pstruha jsem usmrtil ranou klackem do hlavy, pak jsem ulomil vrbovou nebo olšovou větvičku, sloupal jsem listy a postraní větvičky až na jednu dole. Na větvičku jsem pak nasoukal shora pstruhy otvorem mezi žábrami a hubou. Kořist jsem schoval pod kabát a šel jsem s ní domů. Pstruhy jsem uměl zbavit šupin, hlavy, ploutví a vnitřností a maminka usmažila tatínkovi dobrou večeři. Taky jsem si je někdy udělal sám. A byla to pochoutka na másle a kmíně s chlebem.

Maminčin bratr Lojza Ryneš byl listonoš a jeho obchůzka byla někdy Kozákův mlýn, Svachov, Sedlce, Zahrádka, Úlehle a Svatý Ján. Vždy se u nás zastavil na kus řeči a se zájmem poslouchal moje vyprávění, kde jsou v potoce pstruzi. Nejednou řekl: Milo, vypůjči si ve mlýně starý bramborový košík a čekej mě v půl šesté k večeru, půjdeme se podívat do potoka. Přišel a šli jsme a pozorně jsme se rozhlíželi, zda nás někdo nevidí. Našli jsme si v potoce úzké místo, do vody na dno jsme položili košík na bok otevřenou stranou proti proudu. Na dno košíku jsme nastlali olšové větičky a kapradí. Po stranách košíku jsme potok zahradili, aby tudy ryby neprošly, neutekly. Pak jsme šli po tichu po březích potoka nějaký kus proti proudu. Následně jsme vstoupili do potoka a větvemi a klacky vráželi pod břehy potoka a postupovali po proudu. Vyplašení pstruzi před námi utíkali po proudu až narazili na dno košíku, kde se skryli ve větvičkách v kapradí. Když jsme došli ke košíku, otočili jsme ho, vyndali z vody, která vytekla a pstruzí se mrskali na dně košíku. To byl úlovek!

Jindy za deštivých dnů a při kalné vodě v Malši jsem chodil chytat pstruhy na udici v řece. Lískový delší prut ze stráně, režná nit, na konci háček ze špendlíku a na něm navlečená žížala. Ve vlnách kalné Malše často pstruh zabral. To jsem stačil ráno v šest zajít na chvíli pod most, kde na mě nepršelo a po chycených dvou i třech rybách jsem šel domů. Maminka ryby vyčistila a udělala tatínkovi snídani. Pak jsem šel do školy.

Pokračování...

Představíme-li si českou krajinu, jistě jí bude dominovat hrdá silueta hradu nebo jeho zříceniny. České hrady náležejí k těm památkám naší minulosti, které jsou již tradičně v popředí zájmu nejširší veřejnosti. Naše vlast je na tyto památky velmi bohatá i v celoevropském měřítku. I v tomto srovnání je však region horního toku řeky Malše od Dolního Dvořiště do Velešína výjimečný. V okruhu 15 kilometrů je v krajině rozprostřeno 5 hradních zřícenin a tvrzí. Po řadě je to tvrz v Tiché, strážní hrad Louzek, lovecký hrádek Sokolčí, sídlo bývalých kaplických pánů - hrad Pořešín a jeden z prvních královských kamenných hradů v Čechách vůbec – Velešín. Toto tak husté rozložení je pravděpodobně výsledkem blízkosti zemské stezky z Rakous do Čech. Obecně jejich stav není dobrý, přitom tyto objekty skrývají velký potenciál pro cestovní ruch a následnou infrastrukturu, což pro vystoupení našeho regionu ze stínu “světového” Českého Krumlova nabývá na důležitosti.

V srpnu 1999 jsem při každoroční prohlídce hradu Pořešín s kamarádem Zdeňkem Liplem poprvé nadhodil, jak by se dalo zřícenině pomoci. Dívali jsme se, kde co spadlo a konstatovali jsme, že tempo destrukce je čím dál víc rychlejší. Archeologové sice tvrdí, že hrad zřícením nemizí, jen se jaksi “schovává pod zem”, proč ale nechat spadnou něco, co může stát? V té době se ještě nedalo dohlédnout z prvního na druhé nádvoří, průměrná viditelnost byla dík vzrostlým náletům asi tak 10 metrů. V roce 2000 jsme ve třech založili Společnost pro hrad Pořešín, svou výmluvností přesvědčili zastupitelstvo města Kaplice, aby do společnosti přišel zástupce města (byl to tehdy pan místostarosta Kozojed),pro spolupráci získali “č.1” české kastellogie Doc. PhDr. Tomáše Durdíka DrSc. z Archeologického ústavu České akademie věd, zajistili sponzory (první příspěvek byl 2.000,-Kč) a hlavně pracovali. V roce 2004 už se pohyboval rozpočet společnosti okolo 100.000,-Kč, bylo nás celkem osm, měli jsme po ruce výsledky povrchového průzkumu, všechny zachované malby, fotografie, mapy a historii stavebního vývoje, který se ukázal velmi komplikovaný – každý vlastník hradu si zkrátka něco přistavěl a přestavěl. Pořešín je jedním z mála hradů v České republice, který je intaktně zachovalý od roku 1434, kdy byl zničen Oldřichem z Rožmberka. To znamená, že jakýkoli zlomek střepu, či jiného nálezu pochází nejpozději právě z tohoto roku. A to je u nás dnes už vzácnost.

Po nějaké době jsme postavili první informační stojan s historií Pořešína a překvapilo nás, jak se počet návštěvníků zvedl a jak jsou ohleduplní. Ano, opravdu, vyjma několika “drabantů a pakostů”, jak výstižně jmenovali kazisvěty a zloděje husité, přijde typický návštěvník na hrad, prohlédne si ho, někdy přespí u ohně, většinou si po sobě uklidí (ach, ti kuřáci!), zapíše se do návštěvní knihy a čas od času vhodí nějaký ten peníz do kasičky. Chvála všem takovým – děkujeme!

Zásadní zlom v historii společnosti nastal v roce 2004 s příchodem nového zástupce města Kaplice – místostarosty pana Josefa Kaloše. Jeho velkou zásluhou je uskutečnění myšlenky sdružení ostatních hradů na Malši a vstup města Velešín, prostřednictvím starosty Josefa Klímy, obce Sv. Jan nad Malší, prostřednictvím starosty Josefa Jana, obce Benešov nad Černou, prostřednictvím starosty Miloslava Šimánka a obce Bujanov, prostřednictvím starosty Bořivoje Vojče.

Záběr sdružení Hrady na Malši se od té doby rozšířil, dnes má v péči celkem čtyři hrady a jejich okolí. V roce 2005 jsme začali spolupracovat se společností Lesy České republiky, s.p., vlastníkem hradu Louzek. Dík zde patří zejména panu Radkovi Kordačovi za podporu a panu Zdeňkovi Kořínkovi za spolupráci při realizaci společných akcí.

Svazek měst a obcí Pomalší, ve kterém je sdruženo na 23 měst a obcí od rakouských hranic až do Budějovic, převzal v roce 2004 nad sdružením Hrady na Malši záštitu a včlenil ji do své akční skupiny. Sdružení pokračuje v aktivní spolupráci s Archeologickým ústavem Akademie věd ČR, Národním památkovým ústavem, zde zejména s ing. arch. Eliškou Eliášovou a Státním archivem. V Rakousku je naším partnerem sdružení okolo hradu Turntobel u Neumarktu a Zemské museum v Linci.

Po šesti letech činnosti se členská základna ustálila (dosáhnout členství podmiňuje doporučení od tří členů) a najdete zde architekta, učitele hudby, grafika, kováře, houslistku, studenty, spisovatele, zedníka i historika. Především je to však skupina lidí se stejným zájmem.

Škála naší činnosti je široká. Od 5. do 13. srpna střídavě na všech hradech pracovalo 25 mladých lidí pod vedením hnutí Brontosaurus – čistili hrady od náletů a odpadků. Na Louzku byla v rámci provádění průzkumu odkryta plocha předhradí a vyznačena přístupová cesta k hradu. Hrady Velešín a Sokolčí byly zbaveny bujné vegetace náletových dřevin, zaměřeny a povrchově prozkoumány. Druhým, tentokrát dlouhodobým cílem sdružení je vybudování značení a mobiliáře na trase staré zemské tzv. “cáhlovské” cesty. Tato cesta spojí v přímé linii rakouský Freistadt a České Budějovice. Na této cestě budou umístěny informační stojany s nástinem historie daného místa a zajímavostmi středověkého způsobu cestování. První takový stojan je umístěn na hradě Pořešín, kde se můžete dozvědět, jak se hrad dobýval, kde se v okolí těžily drahé kovy, kdo býval odevzdán katovi i jak se dříve lidé oblékali a jaké zbraně měli k dispozici.

Současně s těmito velkými projekty bude probíhat řada menších akcí. V předvečer Štědrého dne, 23. prosince 2005 bychom chtěli pozvat naše přátele z krumlovského Městského pěveckého sboru Perchta a Českokrumlovského smyčcového orchestru k provedení České mše vánoční od Jana Jakuby Ryby v  kaplickém kostele sv. Petra a Pavla. Podrobnosti o této akci, informace o hradech a sdružení, historické mapy a další zajímavosti najdete na internetových stránkách sdružení

Zachovejte nám přízeň!

Radek Kocanda, jednatel

Pokud pominu klasické stánky a pouťové atrakce, které jsou tu každý rok, snažili jsme se tento program rozšířit. Mnozí z vás si již zvykli na to, že pod kaštanem na náměstí hrají Jihočeští rodáci, ale letos si přišli na své malí i velcí příznivci pohádek.

Pohádka Šípková Růženka v podání Víti Marčíka pobavila všechny už kolem poledne. A kramářské písničky v podání muziky Péro za kloboukem byly zajímavým oživením. Děti mohly vidět i kejklíře na obrovských chůdách, který chodil i po Velešíně a zval všechny na celodenní program. Bohužel jsme nemohli splnit dětem kejklířské vystoupení Vojty Vrtka, který utrpěl úraz a nemohl vystoupit. Tím odpadla i večerní ohňová show. Zato ale vše napravil opět Víťa Marčík, který sehrál příběh Robinsona Crusoe. Nutno podotknout, že tento velice temperamentní herec dokázal zapojit do své hry 14 asistentů a na důkaz toho vám předkládám i jejich společnou fotografii.

A protože účinkujícím bylo velice líto, že nemohli dodržet slíbený program, příští rok nám to prý vynahradí. A Teátr Víti Marčíka uvidíte do konce tohoto roku ve Velešíně ještě dvakrát.

V pondělí 10. října s Elektrickým divadlem a novou českou komedií Dlouhý, Široký a Bystrozraký a 19. prosince s vánočním příběhem Setkání u Betléma. Vše v sále kina. Podrobnosti najdete v kulturním programu a na plakátech. Tak si udělejte čas a přijďte se dobře pobavit.

Hana Růžičková, KIC

Znovu připomínáme, že podle nařízení vlády ze dne 16.11.2004, § 24 odst. 2 zákona č. 328/1999 o občanských průkazech ve znění zákona č. 53/2004 Sb., jsou občané ČR povinni provést výměnu občanských průkazů bez strojově čitelných údajů, vydaných

a) do 31.12.1994 nejpozději do 31.12.2005. Žádost o vydání OP je třeba předložit nejpozději do 30.11.2005.

b) do 31.12.1996 nejpozději do 31.12.2006. Žádost o vydání OP je třeba předložit nejpozději do 30.11.2006.

c) do 31.12.1998 nejpozději do 31.12.2007. Žádost o vydání OP je třeba předložit

nejpozději do 30.11.2007.

d) do 31.12.2003 nejpozději do 31.12.2008. Žádost o vydání OP je třeba předložit nejpozději do 30.11.2008.

MÚ

V letošním školním roce se pokusíme navázat na dávnou (možná i zapomenutou – nebo ne?) tradici pravidelných setkání našich mladých spoluobčanů z osmých a devátých tříd.

Chceme jim nabídnout možnost zakřepčit si při diskotéce, zahrát si hry, zapojit se do veselých soutěží. Součástí každého klubu bude i část věnovaná poučení z různých oblastí života, vedená odborným lektorem. Témata – jak využívat mozek, komunikace, šikana, závislosti, vztahy, péče o pleť a pod.

Program je otevřený dalším námětům podle zájmů účastníků – POŠTOVNÍ SCHRÁNKA U VCHODU DO KINA.

V průběhu klubu chceme umožnit uspořádání individuálních výstav prací dětí – jako např. fotografií, lepených modelů, výtvarných prací, sbírek všeho druhu. Umožníme vystoupení účastníků s vlastní tvorbou – básničky, povídky, hudba, zpěv.

Spolupráci nám nabídli členové Společnosti přátel města Velešína a ochranáři přírody.

Budeme se scházet vždy poslední čtvrtek v měsíci od 16.00 hod do 19.00 hod v sále kina ve Velešíně.

Jde o zábavu, poučení a odreagování od všedních povinností proto prosíme rodiče o podporu a případnou spolupráci.

D. Grillová a KIC

Mléčné výrobky, džusy, víno, apod. v nápojových kartonech, kterým většinou říkáme “krabice“ se staly běžnou součástí našich nákupů. Někteří z nás oceňují snadnou skladovatelnost tohoto obalu, jiní to, že nápoje a tekuté potraviny mají delší trvanlivost, takže nemusí tak často na nákup. Málokdo se však zamýšlí nad dalším “životem” tohoto obalu, poté co se změní v odpad.

Vlastnosti nápojového kartonu jako obalu

Nápojový karton je vytvořen z vrstev tří různých materiálů, přičemž každý plní konkrétní funkci – ochrannou a nosnou. Papírový karton je lehký, polyethylen je nepropustný pro vodu i mikroorganismy a hliník chrání obsah před pronikáním světla. Některé nápojové kartony jsou složeny z těchto tří materiálů (tzv. “aseptické”), jiné obsahují pouze papír a polyethylen (tzv. “neaseptické”). Složení kartonů předurčuje jejich použití. Nápojové kartony bez hliníkové vrstvy se používají na potraviny k okamžité spotřebě (většinou kefíry, jogurtová a čerstvá mléka). Nápojové kartony s hliníkovou fólií fungují podobně jako konzerva, takže se do nich plní nápoje s prodlouženou trvanlivostí (nejčastěji trvanlivá mléka, džusy, víno apod.).

Nápojové kartony je možné dále zpracovat a využít za předpokladu, že se nesmíchají s ostatním odpadem v popelnici. Proto bychom Vás rádi požádali o spolupráci při jejich tříděném sběru.

Ve vašem okolí se na některých nádobách na tříděný sběr (nádoby na plasty – žlutá nádoba) objevily nové nálepky, které Vás vyzývají k odkládání nápojových kartonů. Jedná se o novinku v oblasti separace, postupně zaváděnou v našem městě v průběhu letošního roku. Je velice důležité, aby byly do kontejnerů odkládány kartony stlačené a beze zbytků nápojů. Proto občany žádáme, aby nápojový karton po dopití nápoje vypláchli troškou vody, rozložili rohy kartonu a stlačili jej. Tím bude dosaženo zmenšení objemu kartonu, což je velice důležité pro jeho další uskladnění (jak v domácnostech, tak ve sběrných nádobách). Do každé, i té nejmenší kuchyně se vejde taška, do které se můžou kartony shromažďovat a není nutné s každým jednotlivě chodit ke sběrné nádobě. Sběrné nádoby s tříděným odpadem pravidelně vyprazdňuje svozová firma a vytříděný odpad předává k dalšímu dotřídění. Na dotřiďovací lince jsou odpady roztříděny na jednotlivé druhy. Odtud putují nápojové kartony k dalšímu zpracování do papíren.

Pokud se nápojový karton správně vytřídí, nabízejí se dvě možnosti jeho dalšího využití:

1.V papírnách – oddělením jednotlivých vrstev nápojového kartonu výřivým rozvlákněním. Na sítech se zachytí kvalitní papírová vlákna, která jsou surovinou pro výrobu dalšího papíru. Papírny mají o tato dlouhá vlákna velký zájem. Zbytky hliníku a polyethylenu lze využít přímo v papírně při výrobě páry nebo pro ohřev vody.

2.Na speciální lince – nápojové kartony se rozdrtí a drť se za tepla lisuje do desek, které je možné použít např. jako stavební izolace. Taková linka v ČR také funguje.

.A.S.A. České Budějovice,s.r.o.

                                                                                                                                                           J.T.

ISŚ Velešín se zapojila do projektu s obecně prospěšnou společností Attavena.Cílem projektu je vybavení vypočetní technikou Multietnické gymnázium Gradačac v Bosně a Hercegovině.Naše škola se podílí na tomto projektu vyškolením a ukázkou školní počítačové sítě v provozu a praxi. Ing.Podroužek již dvakrát navštívil Gradačac, kde zprovozňoval počítačovou sít´. V nejbližší době přijedou učitelé a zaměstnanci gradačackého gymnázia do Velešína,kde se na naší škole budou učit pracovat s výpočetní technikou. Na základě této spolupráce se předpokládá navázání hlubších kontaktů a partnerských vztahů mezi oběma školami.

Finanční prostředky na tento projekt poskytlo Rozvojové středisko.   

             Z.C.

ŠACHOVÉ OKÉNKO

Šachklub ve Velešíně zahajuje po prázdninách opět činnost šachových kroužků pro mládež.

Zveme proto všechny zájemce o tuto hru z řad dětí 1. až 5. tříd základní školy na první schůzku, která se bude konat v úterý 4. října v 17.00 hodin v zasedací místnosti kina – boční vchod.

Pro pokročilejší jsou vyhrazeny opět čtvrtky.

Těšíme se na vás.

Za Šachklub Velešín J. Krupica