Prázdniny nám sice skončily ale aby nás to tolik nemrzelo, tak hned 4. září nás čeká Velešínská pouť a s ní bohatý program. Opět budou hrát pod kaštanem Jihočeští rodáci a celý den bude ve znamení divadel a kejklířů. Pokud se podíváte na program, najdete tu přesný harmonogram divadel. Letos se o celý program postará Teátr Víti Marčíka včetně písniček a spanilých jízd městem, kdy vás budou herci na svá představení zvát. Doufám jen, že nám bude přát počasí. V případě trvalého deště by se divadelní představení přesunula do kinosálu. Ale doufejme, že to nebude třeba.

Doprovodný program k Velešínské pouti 2005

Pátek 2. září FONTANELA ( bluesový večer )

21.00 hod Bar Jakub

20.00 hod Bar Jakub

20.00 hod Restaurace Na Hřišti

pod kaštanem na náměstí

11.30 hod “Spanilá jízda komediantů Velešínem”

pozvání herců na odpolední program

Kejklířské vystoupení Vojty Vrtka

Teátr V. Marčíka – pohádka “Šípková Růženka”

17.00 hod “Druhá Spanilá jízda komediantů”

Teátr V. Marčíka – “Bajaja”

ZÁVĚR POUŤOVÉHO PROGRAMU: v podání komediantů

Ohnivé představení “Hoří, hoří jen se leje…”

Zveme všechny děti i dospělé a přejme si hlavně pěkné počasí !

Sledujte plakátování ! Možné změny!

V případě špatného počasí by se divadla přesunula do kinosálu !

kic

Už nám zase skončily prázdniny a dětem začíná nový školní rok. A tak jako vás ve škole čeká mnoho nového, nabídneme vám mnoho zajímavého v kulturních pořadech a filmových představeních.

Ještě mi ale dovolte malé ohlédnutí za uplynulými měsíci.

Na konci června jsme přivítali v sále kina Divadlo Járy Cimrmana s jejich divadelní hrou Afrika. Všichni přítomní si jistě přišli na své a pokud se to podaří, rádi je tu uvítáme i příští rok. V červenci jsme byli na otáčivém hledišti na činohře Babička a na opeře Rusalka. V obou případech nám přálo počasí, takže jsme si to patřičně užili.

Během prázdnin jsme v kině promítli celkem 25 filmů, z toho jsme uvedli reprízu “Románu pro ženy”, protože o tento nový český film byl velký zájem.

V pátek 19. srpna nás navštívil se svým pořadem ”Cestou necestou” herec Miroslav Donutil a doufám, že ani ten návštěvníky nezklamal. Dvě hodiny poslouchání jeho historek byly velkým náporem na naše bránice. A tak to má být.

A teď už co jsme přichystali na září až prosinec 2005 ?

Hned 4. září nás čeká Velešínská pouť a s ní bohatý program. K pouťovému programu patří i bluesový večer 2. září v baru Jakub a sobotní programy v Restauraci Na Hřišti a v Baru Jakub. Sledujte plakátování, jsou možné i změny.

Na sobotu 17. září jsme připravili v sále kina činoherní pohádku pro děti “Jak pan Zahrádka nad krtkem vyzrál”.

Z dalších programů nás čeká 11. října vystoupení skupiny Nezmaři, 15. října nám přijede opět zahrát ochotnické divadlo z Hořic na Šumavě svoji novou pohádku a 10. listopadu by nás měl navštívit se svým novým povídáním pan Zdeněk Troška.

Co se týká kina, připravujeme nepřeberné množství titulů ( hrajeme ve středu, čtvrtek a sobotu, vyjímečně v neděli ). Tak nám zachovejte přízeň !

H. Růžičková, ředitelka KIC města Velešín

František Schusser

(2) HRÁLI GERSTNEROVI

Sedmého září 1824 podepsal ve Vídni císař František I. “List privilegilní pro profesora Františka Antonína Rytíře z Gestnerů k vyzdvižení dřevěné a železné silnice mezi Vltavou a Dunajem.” Tedy listinu, která umožňovala výstavbu první evropské kontinentální železnice. V srpnu 1825 u Netřebic získal Gerstner prvního pachtýře stavebních prací a 22. listopadu 1825 již splnil na úseku jedné míle (7,58) “zkoušku nosnosti,” která měla ověřit, zda “jeden kůň bude s to utáhnout mezi dvěma stanicemi v průměru mezi stoupáním a spádem desetkrát větší náklad než na rovné silnici.” Za přítomnosti úřední komise se zkouškou potvrdilo, že výkon jednoho koně na “železné silnici” je ne desetkrát, ale třicetkrát vyšší než na obyčejné silnici. V průběhu let 1827 mezi Certlovem, dnešním Rybníkem, a Českými Budějovicemi pracovalo na stavbě až šest tisíc dělníků a tisíc koní denně. Ivo Hajn uvádí, že při stavbě si stavební štáb “za své sídlo vybral zámek v Římově”. Na počátku jara 1826 bylo sídlo úseku, který řídil inženýr Tomsa ve Velešíně.

Ve Velešíně v tu dobu byl učitelem a muzikantem Jan Papír, který ve svých zápiscích, uveřejněných v Časopisu Muzea království českého uvádí: “...blíž Výhně byl vystavěn velký barák z prken, kdež se pivo, víno a vařivo od jistého Prägra prodávalo. Pan Gerstner dal tam jednu neděli odpoledne mnoho sudů piva. Každému, dostalo se piva, kdo zde přítomen byl, k lepšímu. Hudba zde hrála a večerního času házeny byly rakety.” Dle Prager Zeitung z 14. září 1827 “byl 7. září 1827 dopraven na dosud ne zcela dokončené trati poprvé stavební materiál (sádra, cihly, železo) sedmi vozy postavenými dle anglického vzoru. Jízda prvního materiálu byla velkou událostí pro širokou veřejnost v okolí stavby a diváci, kteří se z daleka a široka sešli, viděli, jak snadno táhnou dva koně náklad 250 centů (14.000 kg) na vzdálenost čtyř mil”.

Jak na tuto událost vzpomíná velešínský muzikant a učitel Jan Papír? “Když pověst se roznesla, že ponejprv se solí po železnici se pojede, umluvili jsme se jednou v neděli odpoledne, že tehdáž zde zřízenou tureckou hudbou do Boru (blízko nynější stanice Velešín) půjdeme a tam hrát budeme, Sotva nás pan Gerstner uslyšel, žádal nás, abychom s ním do Budějovic jeli, že nám dá šedesát zlatých. Zastaviv všechny vozy, posadil nás na soudky se solí.” Prvá jízda byla provedena ve dvou etapách. Sedmého září 1827 se jel úsek z Certlova do Holkova a následující den z Holkova do Č. Budějovic. Náklad tažený dvěma koňmi vyjel z dnešního Rybníka 7. září 1827 ve tři hodiny odpoledne a do večera dojel do Holkova, kde se přenocovalo. Osmého září ráno po šesté hodině cesta pokračovala “s týmiž koňmi do Budějovic, kam vozy dorazily v devět hodin ráno”. A tak Jan Papír se svou muzikou “měli připravené vozy, na kterých dlouhé stromy a na nich máje byly. Byly to časy, na které nezapomenu, co živ budu.” A jí jen připomínám, že pan František Josef Gerstner kapelníkovi Janu Papírovi opět vyplatil šedesát zlatých...

Pravidelná přeprava byla zahájena 30. září 1828 a nejbližší zastávka byla v dnešní velešínské osadě Holkov v zájezdní hospodě číslo popisné osm. Byla to první “přepřažní stanice” a byla ve vzdálenosti dvě a půl míle (19,9 km) od Českých Budějovic. Hostinec, zvaný Veselka, byl vystavěn již v 17. století jako zájezdní při císařské silnici z Lince do Českých budějovic. V této budově byla kancelář, byty pro zřízence dráhy, prodejna jízdenek a kovářská dílna. Sousedící budova čp. 20 sloužila jako stáj pro 40 koní a obytné místnosti pro obsluhu. Na holkovském rozcestí se dráha stáčela ke dvoru Holkov, kde je dnes penzion a restaurant “U koňské dráhy”. Zde také obloukem křižovala císařskou silnici. Klenutý můstek u penzionu “U koňské železnice” má od roku 1978 v délce několika metrů rekonstruovaný původní železniční svršek. Koleje koňské železnice měly rozchod 1.106 milimetrů a byly zhotoveny z pásů kujného železa přibitých na podélných pražcích, které byly uklínovány v příčných pražcích. Mezi kolejnicemi byla štěrková cesta pro koně zapřažená za sebou. S přepravou osob po koňské železnici se původně vůbec nepočítalo. Vyhláška z 50. července 1835 inzeruje dvojí ceny jízdného. V krytém a otevřeném voze. Do dnešních dnů se zachoval jediný exemplář krytého vozu, který se nazývá Hanibal. Má čtyři místa k sezení uvnitř a další místa k sezení jsou na vyvýšeném kozlíku vpředu a vzadu. Jízda z Českých Budějovic do Lince trvala 14 hodin a když pršelo, byla jízda “zážitkem”.

Pokračování .....

O mých studentských prázdninách jsem chodil skoro denně na houby, nejvíc do chodeckých lesů, někdy i do dlužských, méně pak za most na jánskou stranu.

Naši chodili většinou do Velešína, tatínek s Oloušem za prací, maminka s Doubravkou ke svým rodičům, k Rynešům. Byl jsem tedy doma sám, sám pánem svého času, jen někdy s menšími úkoly od maminky, někdy umýt nádobí, někdy vyžehlit prádlo, v sobotu vydrhnout podlahu.

V lese jsem sbíral výhradně smrkové bílé hříbky, jenom někdy pěkné kozáry a lišky. Ostatní houby i jedlé se nesbíraly, ryzce se nějak ztratily, syrovinku jsem vzal jen na ochutnání, buď v lese syrovou, nebo doma opečenou na plotně.

Hříbky jsem počítal vždy, počtem jsem se chlubil, neboť číslo dávalo informaci jak houby rostou a jak jsem zdatný houbař. Černé hříbky z borových dlužských lesů jsem nacházel málo, netvrdím ale že nerostly.

Když jsem přišel domů s košíčkem hub, hned jsem se do očištění pustil. Na prázdný stůl uprostřed kuchyně jsem do středu stolu posadil největší hřib a kolem něho postupně ty ostatní větší a pak ty menší a až nakonec ty maličké. K večeru se naši vrátili z Velešína a měli radost a podívanou z mého úlovku. Maminka si ke stolu sedla a dala se do hub, maličké připravila na zavaření do octa, ostatní na smažení, do polévky, na houbovou omáčku a ty starší k sušení.

V lesích jsem měl svá místa. Nerad jsem viděl v lese kohokoliv z Velešína, jako holiče L., pak K., neměl jsem rád taky F. děti z Chodče jež na sebe pokřikovaly, až se to lesem rozléhalo. Nejvíce jsem si vážil ranního klidu v lese, občas jsem zahlédl srnu, někdy mě upoutala veverka nebo kuna při pronásledování veverky. Holubí vrkání a ptačí zpěv byly běžným zvukovým doprovodem v lese. Na jánské straně za Babkou jsem našel místo na kraji lesa a pole, kde úžlabina se smrkovým mlázím vybíhá do pole. Smrčky byly mladé, nízké, zarostlé proklatě až k zemi. Tam jsem se plazil po břiše, ale odměna byla nádherná, takové panensky čistě vystroužené hřiby bez děr od plžů, jeden krásnější než druhý. Těžko jsem vylezl ven.

Jednou ránu po včerejším dešti jsem se náhodou vzbudil v šest hodin. Zapřemýšlel jsem a došel k názoru, že dnes houby budou. Potichu jsem vstal, oblékl se a odešel s košíkem a úmyslem, že se vrátím nejpozději za dvě hodiny. A proto jsem si sebou nevzal ani kousek chleba. Sbíral jsem hříbky a hřiby a pořád sbíral a nemohl jsem se od lesa odtrhnout, při takové úrodě. Až když jsem prošel chodecké smrčiny, přešel jsem do dlužských borových lesů a sbíral a sbíral, až mi hřiby přepadávaly z plného košíku. Domů jsem přišel až v půl druhé odpoledne, hladový jako tulák, ale ten plný stůl očištěných hřibů, ten stál za to. Uvařil jsem si krupičnou kaši a dosyta se najedl.

Do Nesměně

Rodiče mladé panímámy, ženy strýčka mlynáře byli Coufovi v Nesměni a měli tam hospodářství. Občas strýček s tetou nás kluky poslali do Nesměně s nějakým vzkazem. Někdy jsme tam byli pozváni, když byla pouť v Besednicích nebo posvícení. Ze mlýna jsme šli přes dvůr Svachov, přes Svatý Ján, vyhnuli se Ločenicům. Pozorovali jsme všechno podle cesty a na polích. Od kopce u Sv. Jána bylo vidět v dáli Budějovice a na druhé straně hory Novohradské, Kohout se Slepicemi. Byl tu krásný rozhled. U Sv. Jána jsme se stavěli vždy u paní Č. To byla manželka stárka ve mlýně. Měla nás ráda a u ní jsme si s velkým zájmem prohlíželi starší čísla Vilímkova humoristického kalendáře. Už tam jsme na obrázkách viděli fantastické bílé dráhy za letedly budoucnosti na modré obloze, jaké jsme pak poznali bohužel na vlastní oči po dvaceti letech za války, když letěly svazy spojeneckých letadel bombardovat Prahu, Budějovice a Velešín nádraží.

Od SV. Jána jsme šli polními cestami do Nesměně. Dědeček a babička Pustotů, jak se jejich stavení říkalo, byli zbožní dobří lidé, k nám nesmírně hodní. Nechali nás hrát si, prolézat hospodářství, někdy jsme tam i přespali. V létě jsme si na cestu do Nesměně nikdy nezapomněli vzít sebou kapesní nůž. Někdy v poli jsme si vytrhli menší bílou řípu, okrájeli a snědli pěkný kus. Byla dobrá jako kedluben.

Jednou v nás hrklo, když jsme na zpáteční cestě potkali Peldra z Ločenic. Báli jsme se jeho neurvalého pohledu a také jeho pověsti zloděje, která nám vnucovala respekt před ním. Pěkně jsme ho pozdravili a on nám nic neudělal.

Dne 18. května odjel Chrámový sbor Velešín do Holandska. Tato návštěva se uskutečnila na pozvání Chrámového mužského sboru z města Leens u příležitosti 20-leté existence tohoto sboru. Mnozí členové velešínského sboru v tomto městě byli již potřetí, někteří noví členové poprvé. Chrámové sbory provedly během návštěvy dva koncerty, když na obou koncertech zazněly skladby i ve společném provedení. Během cesty do Holandska si prohlédli členové sboru obrazovou galerii Zwinger v Drážďanech, na zpáteční cestě katedrálu v Erfurtu. Holandští hostitelé připravili pro své hosty bohatý program. Velešínský sbor byl přijat starostkou města Leens, k zajímavostem patřila návštěva sanatoria pro tuleně, skanzenu a moře za odlivu s příznačnými valy. V posledním dnu čekala na členy sboru projížďka po kanálech na člunech, ze kterých mohli pozorovat krajinu kolem kanálů.

Oba koncerty byly velmi zdařilé, těšily se velkého zájmu posluchačů a společně provedená díla zpívaná jak v češtině tak i v němčině byla odměněna bouřlivým potleskem.

Na závěr návštěvy předala sbormistryně Marie Pešková dary Chrámovému mužskému sboru Leens a členové velešínského sboru dostali DVD vydané k 20. výročí existence sboru.

Na závěr patří poděkování vedoucí sboru Marii Peškové ze vše, co pro uskutečnění tohoto zájezdu vykonala.

Jg

Poděkování

Děkuji zástupcům Městského úřadu a zástupcům Vincenského společenství sv.Václava, za osobní účast a blahopřání k mým 75 narozeninám

Jaroslav Hintermüller

Kovbojové, indiáni a další obyvatelé Divokého západu lákají malé i velké už pěknou řádku let. My jsme se letos také nechali vlákat do tohoto úžasného prostředí a 14 letních dní jsme strávili na našem tábořišti v Ličově, které se proměnilo v malé westernové městečko.

Během tábora jsme měli možnost vidět a vyzkoušet si různé kovbojské dovednosti, jako např. odchyt a krocení divokých koní, střelbu, lasování, rýžování zlata, a samozřejmě se dostalo i na zábavu a hry. Své umění nám předvedli i mnozí hosté, kterým patří za jejich ochotu veliký dík.

Počasí nám letos příliš nepřálo, užili jsme si hodně zimy, sluníčko se na nás přišlo podívat jen párkrát. Přesto si myslím, že všichni jsme si tábor užívali plnými doušky. Nakonec opět přišel poslední večer, závěrečný oheň a loučení. Snad se všichni sejdeme v září na schůzkách.

První schůzka skautů a vlčat bude v úterý 6.9.2005 v 15:30, skautky a světlušky se poprvé sejdou ve středu 7.9.2005 také v 15:30 v klubovně.

Pokud se také chcete stát skauty, přijďte se na nás podívat na některou z těchto dvou schůzek. Naši klubovnu najdete na náměstí J.V.Kamarýta 13.

Prázdniny jsou vždy ve znamení částečného utlumení pracovní činnosti.Letošní ale byly výjimkou, protože se pořádala celoevropské akce ,,Evropský den koupání v řekách”.

Překvapením byla veliká účast a zájem i ,,přespolních” účastníků.

17.července od 13.00 se na křižovatce cest u vrbiček postupně zúčastnilo programu odhadem 250 lidí. Pokřtění v maketě řeky Malše na ,,Pomalšáka” využilo 160 občanů.Věková hranice se pohybovala od 1 roku do téměř 80ti let.I to je známka toho, že Velešáci ani přes trvající diskriminaci v koupání, neztrácejí smysl pro humor a recesi.Všichni pokřtění (zodpovědně křtil originální Pomalšák František Ondrášek) dostali certifikát, který ztvrdil tento jedinečný okamžik.Organizace celé akce se ujali členové Společnosti přátel města Velešína a Českého svazu ochrany přírody.Poděkování patří také sponzorům: městu Velešín, KIC, Baru Jakub a vinárně Zlatá Růže.Díky nim mohlo být občerstvení zdarma pro všechny účastníky.

Doufáme, že tato recesistická akce upoutala pozornost i ,,kompetentních” jednotlivců a přinutila je k zamyšlení.

Zbytek prázdnin jsme využili ke sledování hnízdění ptačích druhů v našem regionu, poradenství v oblasti životního prostředí a údržbě genofondové plochy ,,Jeryn” u Dlouhé. Poslední týden v červenci navštívily naši základnu na ,,Jerynu”nenechavé straky a odlehčily nám od části vybavení.Kdyby náhodou někdo zahlédl červený dvouplotýnkový plynový vařič a plynovou punčoškovou lampu, dejte nám prosím vědět.Věřím, že se s dotyčným domluvíme na ukončení ,,pronájmu”.Je opravdu zarážející že, se najde tak ,,potřebný” člověk, který musí ukrást i naštípané dřevo, které jsme připravili pro lidi, kteří si budou chtít na procházce rozdělat oheň a posedět.

Nemá cenu naříkat, škody se opraví a jedeme dál.

Zveme všechny (pro členy ČSOP je to jasné) na víkendovou akci ,,podzimní úklid na Jerynu”, kterou můžete spojit s přenocováním v indiánském týpku a poklábosením okolo ohně.Pokud půjdete pomoci, vezměte si hrábě.Budeme uklízet pokosenou trávu.Pro pečení a vaření bude k dispozici ohniště a litěné pláty.Práce není podmínkou, přijďte se jenom pobavit (hudební nástroje jsou vítány).

Termín konání je od 9.9. do 11.9.V pátek můžete přijít už od 17.00, nedělní ukončení bude v odpoledních hodinách. Toto setkání by mělo pomoci trošku odlehčit školákům začátek školního roku.

Všichni jsou srdečně zváni.

za ZO ČSOP Velešín, Jirka Růžička, 602 46 16 16

Rok 1950 – místní organizace měla ve správě pstruhový revír na řece Malši v úseku od lávky u Benáka ve Velešíně až k Marešovu jezu Máchova mlýna v Pořešíně. Jednalo se o 13 km dlouhé povodí řeky což činilo 18 ha, což byla z rybářského pohledu voda pstruhová (P).Dále pak měla organizace v pronájmu vodní nádrž u nádraží Velešín dnes Borský rybník zvaný “Nádražák” což byla voda mimopstruhová (MP) ( na vysvětlenou pro nerybáře – podle rybářského zákona platí pro každou vodu jiné předpisy pro rybolov. pozn. vydavatele) Jako rybářský hospodář pracoval pan Prášek Václav, Velešín čp.75

V tomto roce bylo uloveno 626 ks ryb všech druhů což činilo 250 kg.

V dalších letech se revír prakticky neměnil a pro přehled uvádím počty členů organizace a úlovky dosažené v jednotlivých letech.

Rok 1951- počet členů 41. Dosažené úlovky 1120ks všech druhů ryb což bylo 356 kg.

Rok 1952- počet členů 45. Dosažené úlovky 1431ks všech druhů ryb což bylo 382 kg.

Rok 1953- počet členů 39. Dosažené úlovky 2175ks všech druhů ryb což bylo 622 kg.

Rok 1954- počet členů 46. Dosažené úlovky 2729ks všech druhů ryb což bylo 858 kg.

Rok 1955- počet členů 50. Dosažené úlovky 1600ks všech druhů ryb což bylo 710 kg.

Rok 1956- počet členů 39. Dosažené úlovky 1600ks všech druhů ryb což bylo 710 kg.

Rok 1957- počet členů 37. Dosažené úlovky 982ks všech druhů ryb což bylo 288 kg.

Rok 1958- počet členů 41. Dosažené úlovky 706ks všech druhů ryb což bylo 209 kg.

Rok 1959- počet členů 45. Dosažené úlovky 1155ks všech druhů ryb což bylo 368 kg.

Rok 1960- počet členů 44. Dosažené úlovky 1005ks všech druhů ryb což bylo 358 kg.

Rok 1961- nebylo zjištěno

Rok 1962- počet členů 58. Dosažené úlovky 1810ks všech druhů ryb což bylo 615 kg.

V tomto roce muselo být skončeno s odchovem pstruha na kruhových rybnících vybudovaných u řeky Malše v místě “U Velkého kamene”, z důvodu špatné kvality vody po vybudování zemědělských objektů (kravín apod.). Do funkce rybářského hospodáře byl zvolen pan. Sámek Jan.

Rok 1963- počet členů 54. Dosažené úlovky 1458ks všech druhů ryb což bylo 437 kg.

Rok 1964- počet členů 55. Dosažené úlovky 1632ks všech druhů ryb což bylo 555 kg.

Do funkce rybářského hospodáře byl zvolen pan Vrážek František. Protože rybník “Nádražák” pro sebe získala odborová organizace ČSD, která našim členům povolenky nevydávala, byly získány do pronájmu 3 rybníky od JZD Třebonín. Byla provedena údržba odchovných potoků pro zlepšení odchovu pstruha obecného. Pro možnost odchovu násady kapra byla provedena údržba u “Dvou rybníků”-(nyní jsou zasypány a bývají tam kolotoče – pozn. vydavatele).

Rok 1965- počet členů 63. Dosažené úlovky 1953ks všech druhů ryb což bylo 624 kg.

Byla opět prováděna údržba nádrží a rybníků pro možnost odchovu ryb, kterých byl a je doposud ve Velešíně nedostatek.

Rok 1966- počet členů 62. Dosažené úlovky 1620ks všech druhů ryb což bylo 513 kg.

Rok 1967- počet členů 60. Dosažené úlovky 1693ks všech druhů ryb což bylo 565 kg.

Rok 1968- počet členů 61. Dosažené úlovky 2036ks všech druhů ryb což bylo 664 kg.

Rok 1969- počet členů 69. Dosažené úlovky 1611ks všech druhů ryb což bylo 600kg.

Rok 1970- počet členů 85. Dosažené úlovky 2695ks všech druhů ryb což bylo 785 kg.

Toto je další díl z historie rybářů ve Velešíně, nejsou zde uváděny množství dobrovolně odpracovaných hodin zdarma, proto je tímto podán velice stručný přehled vývoje organizace.

V dalších pokračováních budou léta ,z kterých jsou k dosažení údaje, protože některé se různým stěhováním zničily.

( pokračování příště)

Ve dnech 3.8. – 7.8. 2005 se konalo v Blšanech u Podbořan mistrovství ČR v silniční cyklistice v mládežnických kategoriích žáků a kadetů.

Naši cyklisté tam odjížděli s ambicemi na přední umístění v obou těchto kategoriích. Ovšem skutečnost předčila i ta nejoptimističtější očekávání v podobě 4 titulů Mistrů republiky a

1 stříbrné medaile. Oddíl Cyklo Velešínn se tak stal nejúspěšnějším mládežnickým oddílem v České republice.

Ve středu 3.8. se jela časovka jednotlivců. Starší žáci měli trať 12 km a zde zvítězil

Lukáš Smola.

V kadetech, kteří jeli 20 km, byli Adam Pečl 2. a Martin Staněk 5. To byl úvod do mistrovství nad očekávání.

V pátek 5.8. v časovkách dvojic ( 20 km starší žáci ) a družstev ( 40 km kadeti ) potvrdili velešínští svou formu a v obou závodech zvítězili. V žácích jel L. Smola s táborským

M. Černým a kadeti M. Staněk a A. Pečl s Adlem ( Tábor ) a Klabouchem ( Č.B. ) Družstvo kadetů muselo již od 5. km jet ve třech závodnících, když nestačil Klabouch a posledních 10 km střídali převážně již jen Pečl a Staněk ( družstvo musí dokončit minimálně ve 3 lidech ).

V neděli 7.8. se jela poslední disciplina, silniční závod. Ten se uskutečnil na 11 km dlouhém okruhu ( žáci 4 krát a kadeti 7 krát ). Profil tratě nebyl příliš těžký, takže do závěrečných spurtů přijelo 50 žáků a 80 kadetů. Ve st. žácích se v cílové rovince na úzké silnici skvěle orientoval Jiří Mach, který dokázal přespurtovat všechny své soupeře a zvítězil.

Lukáš Smola dobržďoval před hromadným pádem 100 m před cílem a tím přišel o lepší umístění. Podobně jako Smola skončili v kadetech i Pečl a Staněk. Ti se ocitli dokonce mimo silnici při strkanicích před cílem. Smůlu měl při tomto závodě i Jan Petrou, který byl v hromadném pádu již 2 km po startu a značně otřesen musel závod ukončit.

Tyto výsledky jsou zatím největším úspěchem oddílu Cyklo Velešín ve svém 10ti letém trvání a ukazují, že naši cyklisté mají v příštích letech v kategorii juniorů velikou šanci na reprezentační dres.

K. Růžička

Dne 20.8.2005 se uskutečnil I. ročník fotbalového turnaje “starých gard” o pohár fotbalového klubu

FC Velešín za účasti čtyř mužstev.

Na vzorně připraveném trávníku nastoupili v prvním utkání bývalí fotbalisté Velešína proti Kaplici a po tuhém boji prohráli 3 : 4. Ve druhém utkání porazili fotbalisté z Vyššího Brodu mužstvo Borovan 7 : 3.

V zápase o třetí místo domácí jasně přehráli hráče z Borovan 8 : 1 a ve finálovém zápase zvítězili fotbalisté z Vyššího Brodu nad Kaplicí 3 : 1 a získali krásný putovní pohár a hodnotný dárkový koš.

První ročník turnaje “starých gard” se i dle ohlasů přítomných diváků vydařil a všichni se těší na druhý ročník, který se uskuteční dne 19.8.2006.

Pořadatelé touto cestou děkují sponzorům turnaje panu Blahutovi z restaurace Na hřišti a panu Ing. Glaserovi z restaurace Na Spartě za poskytnutí krásných věcných cen pro účastníky turnaje.

Za pořadatele turnaje

K. Krejčí a Sv. Pospíšil.

Vzhledem k častým dotazům na konání klasických tanečních kurzů dává KIC města Velešín vědět všem zájemcům, že tyto taneční kurzy se budou ve Velešíně pořádat opět

asi od poloviny března 2006. Zájemci se mohou samozřejmě hlásit už teď v kanceláři v kině nebo na tel. čísle 380 33 10 03, 380 33 10 16.

H. Růžičková, KIC

Jedná se o 10 lekcí tanečních pro děti z 1. stupně ZŠ.

Kurz by začal přibližně v polovině října. Bližší informace dostanou děti i s přihláškami hned na počátku školního ve škole. Přihlášky můžete odevzdávat v kanceláři KIC v kině ( můžete je i vhazovat do schránky na budově kina ). E. Bednářová