Když v roce 1991 napsali Růžena Jandová a Milan Holakovský “Dvě knihy o Velešíně”, byl to záslužný počin a úspěšný pokus o zaznamenání historie Velešína. V tom roce se slavili šestisté výročí povýšení Velešína na městys a tak, aby se to stihlo, byly nakonec dvě knihy v jedné brožuře, Od sametové revoluce toho ale stihli hodně, o čemž svědčí 189 stran textu, kreseb a fotografií, ale i nutnost prostudování 78 pramenů literatury.

Já se budu snažit o trochu odlišný přístup. Každý měsíc jen jedna strana Velešínského zpravodaje, jedna kapka mikrohistorie Velešína. Kapky nebudou řazeny časově i když jsem si stanovil, že časová řada bude od nepaměti do prvého února 1996. Ten den se obec Velešín stala městem. Mohu i upřesnit území Velešína pro tuto mikrohistorii. V mapě jsem do místa velešínské radnice zabodl hrot kružítka a na mapě jsem opsal kružnici, která v měřítku mapy vyznačuje vzdálenost o poloměru čtyř kilometrů. Tedy hodinu cesty každým směrem. Rád bych, aby se střídaly náměty, a aby každý měsíc přišel s něčím, “co zde ještě nebylo”. Držte mi palce a pokud budete mít nějaký zajímavý námět či dotaz, tak napište a já se pokusím jej rozlousknout. Zatím mám připravenou zhruba stovku námětů.

Každá pořádná historie má začít od Adama nebo křestním listem a tak na samý začátek si kladu otázku, kdy byl Velešín “vysazen na zeleném drnu”. Tedy, kdy byl jako obec či osada poprvé připomínán. Víme zcela přesně, že v roce 1991 slavil Velešín šest století od svého povýšení na městys, tedy na městečko. Když se na vojně povyšuje na svobodníka, tak budoucí svobodník musí být již vojínem. Kdy se tedy Velešín stal vojínem, jak se za našich časů říkalo, bažantem? Růžena Jandová a Milan Holakovský v kapitole Jak šly roky napsali, že Velešín byl založen v období let 1215 až 1230. Kdy tedy bude Velešín slavit osm století od svého založení?

Uspokojivou odpověď mi nedal ani Jiří Záloha, který ve své brožuře Stručné dějiny Českokrumlovska napsal, že “Kostel svatého Václava ve Velešíně byl založen v polovině 13. století”. Tabulka u vchodu ke kostelu svatého Václava ve Velešíně doslova říká: “Postaven roku 1258 na místě pohanského pohřebiště jako kaple v románském slohu”. Kde bylo pohanské pohřebiště a stávala kaple v románském slohu, tam muselo být nutně trvalé osídlení. Ale i vojín měl svá léta mezi zplozením a přísahou, která byla stvrzena ve vojenské knížce.

Na straně 92 brožury Dvě knihy o Velešíně je i věta, že kostel svatého Václava “roku 1285 již stál”. Je to přesmyčka či jiný pramen? Jaroslav Kocourek rezolutně tvrdí, že “Velešín se poprvé písemně připomíná v roce 1266”, ale za “Přemysla Otakara prvého zde stál dvorec jistého Veleši nebo také Veleša”. Pokud vím, tak Přemysl Otakar první zemřel roku 1230. Roman Podlaha se raději problému vyhnul, stejně jako řada dalších regionálních historiků. Také šestý díl kvalitní encyklopedie Čechy z 19. století na straně 20 jen poznamenává: “Osada to stará, ne-li dříve, najisto aspoň současně povstalá s hradem Velešínem. Jest bezpečno, že již roku 1285 vystavěn zde chrám sv. Václava...” Když Městský úřad Velešín vydal v roce 1996 brožurku k povýšení na město, tak ve stručné historii Velešína jen napsal, že “počátky trvalého osídlení Velešínska spadají do první třetiny třináctého století”. Na tomto příkladě jsem naznačil jednu z otázek, na kterou budu hledat odpověď.

Při křtu býval u novorozence kmotr nebo kmotra a tak ani já se nemohu vyhnout této staré tradici. Kmotr Velešína se narodil 21. ledna 1797 ve Velešíně, v domě číslo popisné 65, jako prvorozený syn pekařského mistra, který byl i rolníkem. Postupem času mu přibylo dvanáct sourozenců a tatínek se musel pěkně ohánět, aby početnou rodinu uživil. Kmotr Velešína má stejný datum narození, jen já jsem o 141 let mladší. Samozřejmě, že jste uhádli, že jsem za kmotra Velešína zvolil Josefa Vlastimila Kamaryta. Byl vlastně pokřtěn Josef a jméno Vlastimil si dal sám již jako student. Bydlel v jednom studentském pokoji s Josefem Chmelenským a Františkem Čelakovským. Všichni tři se společně rozhodli projevit své vlastenectví přidáním druhého jména. Zcela bezpečně vím, že Velešínu byla křtitelnicí řeka Malše, která oddělila královský hrad od podhradí, kterému se v třináctém stolení říkalo Latráň. Křesní list se vystavoval latinsky a později i německy a tak Velešín je uváděn latinsky Wellessin a německy Weleschin.

....pokračování. Autor: František Schusser

Na Bílou Sobotu velikonoční šel z kostela průvod po náměstí. Vpředu za křížem s korouhví šel sbor zpěváků, pak ministranti a za nimi nesli vážení občané baldachýn nad knězem s monstrancí (tzv. nebesa). Lidé šli za knězem v průvodu, jiní postávali na ulici u domů a poklekali před svátostí oltářní. Všechna okna na náměstí byla vyzdobena. Po návratu do kostela bylo slavné zakončení zpěvem písně Tebe Bože chválíme.

O Božím těle – první čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice koncem května nebo začátkem června – postavili na náměstí na čtyřech světových stranách oltáře vyzdobené břízami a květinami a konal se podobný průvod jako na Bílou Sobotu. Vpředu průvodu šly vystrojené děti jako drůžičky a z košíčků sypaly květy na cestu. Písně kostelní a modlitby provázely průvod jako o Vzkříšení. Byla to paráda a podívaná, v každém okně byl trojhran se zapálenými svícemi, na ulici plno lidí svátečně oblečených z městečka, ale i z okolí.

Jinde v Čechách a nejen Čechách to bylo s těmi průvody stejné, ale po roce 1948 to režim nestrpěl a nedovolil. Zavedeny byly jiné průvody: 1. máj, 9. květen a 7. listopad. To vše máme za sebou.

Z dětství si ještě pamatuji na tak zvané kvatembrové dny. To byly dny čtyřikrát za rok, o nichž se chodilo v procesí přírodou s modlitbami za odvrácení zla, nepohody a s přímluvou za dobrou úrodu. Vycházelo se z kostela, přes náměstí, pak směrem k nádraží do Markvartic ke kapličce, která tam stojí na návsi. To bylo vždy ve všední den a my školáci jsme se toho rádi zúčastnili, ani ne tak ze zbožnosti, ale místo vyučování ze kterého jsme se rádi ulili. Až jednou nám to zatrhl učitel Růžička.

Kvatembrová procesí chodila také jinam, třeba do Římova, ale také jenom ke křížku Za Vrcha.

Za pilou v sadu stával dřevěný včelník na kamenné podezdívce. Z boku se do něj vcházelo po dřevěných schůdcích jednoduchými dveřmi. Všechno to bylo tajemné, nové a pro kluky zajímavé. Tam jsem si připadal jako v posvátném chrámu. Vůně vosku se mísila s lahodnou vůní medu. Trochu byl cítit i pach dýmu z doutnajícího dřevěného uhlí, z předchozí návštěvy včelaře. Ta symfonie bzukotu asi dvaceti včelstev vyvolávala příjemný, skoro uspávající a uklidňující pocit.

Na polici na severní straně včelníku ležely: kukla pro včelaře, dmychadlo na dřevěné uhlí, ruční stříkačka, husí peruto. Okrajovač víček plástů. Zásoba mezistěn a rámečků a další včelařské potřeby.

Strýček měl ve dvou řadách nad sebou celkem asi 30 úlů, ne ale všechny byly obsazeny včelstvem. Úly směřovaly k jižní straně a každý měl jinou barvu, některé i jiný tvar přední stěny.

V letním období strýček vypozoroval, kdy se budou včely rojit a uložil mi, abych je hlídal. Stačil jim rychle doběhnout se zprávou, že včely vylétly. Strýček měl připravenou nabitou brokovnici, přiběhl a vystřelil. Včely považovaly výstřel za uhození hromu, za nímž měl následovat déšť a proto z výšky klesly, královna se usadila na větev stromu a na ni se postupně navěsily ostatní včely. Byl to hrozen až 60 cm dlouhý a asi 20 cm široký. Stříkačka pomáhala včelám, aby se usadily. Včely rozčileně lítali kolem, střežily královnu a napadaly všechno podezřelé kolem usazujícího se roje.

Strýček zapálil dřevěné uhlí v dýmovnici, na hlavu si nasadil kuklu. Pak pod roj posadil prázdný úl nahoře otevřený, vylezl na štafle ke hroznu roje, dýmem z dmýchavky usměrňoval včely. Pak husím perutem pomalu smetl roj i s královnou do úlu a ten lehce shora přikryl. Včely se stále dále rozčilovaly a útočily, ale již byly v novém domově. Druhý den přenesl strýček úl do včelníku, zavěsil do něj několik rámečk s mezistěnami – budoucí plásty a tím operace skončila.

Pro mě to ale neskončilo, dostal jsem žihadlo do obočí a skoro celý den jsem měl oteklé okraje oka a na ně jsem neviděl. A ta bolest, hlavně v počátku.

Mezistěny jsou tenké profilované lisované voskové desky o rozměru včelařského rámečku, Profily naznačují šestiboké dno budoucí včelí buňky a umožňují včelám po obou stranách dostavět buňky z vosku hluboké asi 15 mm a ty slouží včelám jednak jako zásobárny potravy –medu- a jednak jako místo, kam královna naklade vajíčka pro budoucí potomstvo. Z vajíček se vylíhnou larvy a ty musí včely dělnice stále krmit až do doby, než se larvy promění v dospělé včely.

Včely pilně snášejí med a krmí larvy. Buňky naplněné medem zavíčkují voskem. Plné plásty medu včelař vyndá, odvíčkuje a na přístroji zvaném medomet – odstředívce nechá med vytéci. Totéž udělá s druhou stranou plástu. Prázdné plásty, pokud nejsou poškozené se dají někdy znovu použít v úlu, ale jinak se nechají v hrnci, na plotně rozpustit na vosk. Odříznutá vrstva, víčka plástů se dávala na mísu a postavila v sednici na stůl. Obsahovala ještě dost medu. Každý kdo chtěl, nabral si lžící do pusy, med vycucal a vosk vyplivl do hrnce. Ten se pak na plotně rozpustil na vosk. Odříznutým víčkům s medem se říká oštiny.

Pod Pořešínem stával na Malši mlýn jménem Brousek. Tam v té zapadlé panenské přírodě měl letní vilu Holeček, majitel pražského pivovaru v Holešovicích. Byl taky rybář a povolení rybářské se vydávalo na Svachově. Na ten letní pobyt příjíždělo panstvo naším mlýnem a zajistilo si u strýčka Jana, že mu pošle rybářský lístek po Křížkových klucích.

Tak jsme tedy dostali úkol vyzvednout rybářské povolení na Svachově a donést ho do vily pana Holečka k Brouskovi. To byl pro nás kluky sváteční den a celodenní výlet. Na Svachově nám dali domluvený lístek a šli jsme přes Zahrádka a Chlum. Za Chlumem vedla cesta kousek polem a pak lesem a stráněmi až k vodě. Tu jsme přebrodili a ve vile lístek odevzdali. Přijala nás paní, zavedla do jídelny, dala přinést dva talíře dobré houbové polévky – to byla dobrota. Po polévce přinesla služka každému talíř s řízkem a bramborem a okurkový salát – to už byla slast. A po jídle ještě skleničku piva. Najedeni a blaženi jsme milostpaní poděkovali a šli domu. Cesta jedním směrem nám trvala asi tři hodiny.

V neděli 17.července od 13. hodin na louku pod učilištěm (odbočka k Plaňákům).

Připraven bude zábavný program pro děti i dospělé, uvítáme srandovní koupací úbory.

Přineste si něco k opékání na ohni a každý kdo má kytaru – vezměte ji !!(pokus o rekord v počtu hráčů)

Speciálně na tuto akci budou potisknuta trička s originálním logem akce.

Účastníci budou pokřtěni vodou z Malše na Velešínské ,,Pomalšáky”.

Chceme touto ,,obecní sešlostí” poukázat na několik protikladů:

: Velešín je členem Svazu obcí pomalší ale nemá Malši.

: Velešín se připojil k Evropskému dni koupání v řekách ale nemá řeku.

: 17.července se budeme koupat v Malši ale nesmíme k Malši.

Všechny tyto zajímavosti probereme na místě.Pouze napovím jednu věc.Vyrábíme kulisu řeky aby se naplnilo pořekadlo ,,když nemohou lidé k řece, musí řeka k lidem”.

Všechny srdečně zvu a těším se na ,,místní psinu” v evropském měřítku.

Za organizátory Jirka Růžička

Chtěl bych tímto poděkovat zástupcům Městského úřadu za blahopřání, které mi zaslali k mým narozeninám.

Karel Škorvánek

Program pro děti na oslavu dětského dne jsme připravili na sobotu 28. května. Počasí nám opravdu přálo, protože bylo opravdu horko. Ale zase to bylo lepší, než kdyby byla

taková zima, jako v první polovině června.

Tradičně jsme viděli vystoupení všech věkových skupin děvčat z Aerobiku pod vedením Aleny Prokešové a také ukázky celé široké základny oddílu Taek-won-da pod vedením Milana Prokeše . Tímto jim moc děkuji a přeji všem účinkujícím i trenérům, aby jim to nadšení vydrželo.

A potom už šla jedna pohádka za druhou. Viděli jsme pohádku Princ Nebojsa, kterou nám předvedli “ Komedianti na káře “, potom hned následovalo výpravné loutkové divadlo

“ Veselý rej “. Tady děti viděly i loutky v životní velikosti. Celé odpoledne byla dětem k dispozici středověká střelnice a lanovka. Také mohli všichni vidět ukázku velešínského

indiánského oddílu OTYÓKWA. Předvedli nám, jak se po indiánsku dá rozdělat oheň a ukázali nám další vybavení.

V půl páté už jsme se sesedli k další pohádce , tentokrát v podání divadla “Koňmo” – Jak šlo vejce na vandr. Myslím si, že se dobře bavily nejen děti, ale i dospělí. Večer jsme ještě pro ty, kteří nebyli unavení rozdělali oheň a celé odpoledne skončilo až kolem 20 hodiny.

Díky hezkému počasí všechno vyšlo a uvidíme, čím bychom mohli příští rok program ještě vylepšit.

H. Růžičková, KIC

V neděli 5.6. ve 13.00 hodin se uskutečnili jízdy zručnosti na kole pro děti. Počasí nám sice moc nepřálo, ale děti neodradilo a dostavili se v celkem hojném počtu. Své síly přijeli změřit na různých vozítkách děvčata i chlapci, malí i velcí. Děti byli rozděleny do několika družstev podle věkových kategorií, děvčata měli svou vlastní. Soutěž proběhla ve dvou kolech, časy se sečetly a vyhodnotily výsledky.

Po vysilujících výkonech si všichni mohli prohlédnout jízdy ve sportovních automobilech. Největším zážitkem byla ukázka dvou motokár, ve kterých se mohli odvážlivci i projet.

Pořádání se ujal MTV Motorsport Velešín ve spolupráci s 1. Motorsportem České Budějovice.

Výsledky: Dívky:

1.místo Dominika Bartizalová

2.místo Markétka Michalová

3.místo Barunka Zifčáková

4.místo HelenaKováčová

5.místo Dora Olišarová (2002)

6.místo Kateřina Krummerová (2002)

Chlapci od 5 – 8 let: 1. místo David Bartizal 8. místo Miroslav Rigo

2. místo Jan Hucek 9. místo Ondra Adámek

3.místo Jakub Smolík 10. místo Tomáš Klečka

4. místo Pavel Froněk 11. místo Jaroslav Kováč

5. místo Patrik Štěpán 12. místo David Šáda

6. místo Aleš Froněk 13. místo Petr Tlapa

7. místo Aleš Řebík

Chlapci od 9 – 11 let: 1. místo Petr Benda

2. místo Aleš Kysela

3. místo Pavel Pečenka

4. místo František Hazuka

5. místo Fanda Kováč

6. místo Marek Váňa

7. místo Zdeněk Jusiba

Chlapci nad 11 let: 1. místo Jan Kubiš

2. místo Michal Kysela

3. místo Radim Váňa

4. místo David Krummer

Všem účastníkům děkujeme za skvělé výsledky a věříme, že to bylo pro děti hezky strávené odpoledne na čerstvém vzduchu.

1.6. 2005 na Den dětí připravili žáci 8. A pro všechny druháky zábavnou hru ,,Na šipkovanou”. Dětem se vše moc líbilo, ať už to byla honička se šátky, házení míčků do bedny, nošení vody na lžíci nebo plnění dalších úkolů podle dopisů Cesta podle šipek končila v Chodči, kde již měli kluci z 8.A připravený oheň a druháci si s radostí upekli špekáčky. Nejvíce se jim asi líbila závěrečná hra ,, Hledání pokladu”. Všem žákům 8.A moc děkujeme .

Žáci 2.A, 2.B a tř. učitelky Mgr. A. Růžičková a Mgr. V. Kyselová.

V dubnu se na ISŠ a U Velešín konaly přijímací zkoušky do prvních ročníků.Celkem bylo přijato 105 studentů,z toho 83 maturantů.

Praxe ukazuje,že o strojírenské obory je rostoucí zájem.K dlouhodobě spolupracujícím firmám Robert Bosch a Greiner nástrojárna se přidaly další významné podniky.Od nového školního roku bude úzká spolupráce s Jihostrojem Velešín,Linde Pohony a Zambelli Český Krumlov. Tyto firmy budou studenty finančně podporovat během studia.Tato spolupráce je důkazem, že strojírenství je na vzestupu a absolventi těchto oborů mají široké uplatnění v praxi.

V červnu studenti čtvrtých a třetích ročníků složili maturitní a závěrečné zkoušky.Maturitu úspěšně vykonalo 43 studentů.

Ostatní absolventi nastupují do zaměstnání.Všichni studenti mají zajištěnou práci.To svědčí,že o naše studijní obory je zájem.

V pondělí 6. června 2005 se konaly od 14:00 do 16:00 a od 16:00 do 19:00 hodin volby do školské rady z  řad pedagogických pracovníků ve sborovně školy a z  řad zákonných zástupců nezletilých žáků ve volební místnosti základní školy.

Volební orgán pracoval ve složení :

Mgr. Iva Olšanová- předseda , Mgr. Božena Bednářová, Mgr. Božena Dvořáková, Mgr. Petr Ondřich

Mgr. Hana Trajerová

Voleb se zúčastnilo 155 voličů z řad zákonných zástupců nezletilých žáků a 29 voličů z řad pedagogických pracovníků.

Výsledky voleb:

Zástupci zvolení za členy školské rady z řad zákonných zástupců nezletilých žáků:

Zástupci zvolení za členy školské rady z řad pedagogických pracovníků:

Školská rada se sejde poprvé 12. září 2005 v 16:00 hodin ve sborovně školy v tomto složení:

Mgr. Eva Codlová, Ing. Marie Hanzalíková, Pavla Krupicová , Vladimír Mikeš, JUDr.Ivana Paloučková, Mgr. Libuše Rynešová, Pavla Ťupová, Jan Urbánek, Dana Weiglová

Všem zvoleným i jmenovaným členům školské rady blahopřeji a těším se dobrou a prospěšnou spolupráci.

Mgr. Božena Dvořáková, ředitelka školy

8. – 10. června 2005 jsme my, žáci 9.B spolu s žáky krumlovské ZŠ Za Nádražím, navštívili Prahu.

Cestou vlakem jsme se pěkně pobavili. Naše spolužačky Eliška Tvarohová a Míša Papežová vzaly s sebou kytary, a tak se zpívalo. Zazpívala si s námi dokonce i paní učitelka Eva Bicková !!!

Bydleli jsme v obci Všenory u Prahy.

Jako první jsme navštívili kryptu kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se schovávalo v r. 1942 sedm našich parašutistů, mezi nimi i atentátníci na Heydricha J. Kubiš a J. Gabčík. Ze všech míst, která jsme během výletu navštívili, se mi právě tady líbilo nejvíce. Ta atmosféra a prostředí, tolik vzpomínek a k tomu zasvěcený výklad celé situace mě přesvědčily, že ti parašutisté byli opravdu velice odvážní hrdinové.

Tentýž večer jsme šli na petřínskou rozhlednu. Pohled na Prahu, když se začíná stmívat, stál i za nevolnost z té obrovské výšky.

Večer jsme se seznámili s Krumlováky a do jedné hodiny jsme zpívali. Bohužel jen do jedné, pak si přišla stěžovat sousedka, že rušíme. Spát jsme ještě nešli, ale museli jsme do pokojů, protože nás čekal další náročný den, na který jsem se, musím se přiznat, vůbec netěšila.

Jeli jsme totiž do Terezína, kde jsme si měli prohlédnout Malou pevnost a muzeum ghetta. Vloni jsme byli v rakouském koncentračním táboře Mauthausenu. Byl to skutečně hrozný zážitek, a proto se mi do Terezína vůbec nechtělo. V Terezíně nám nepromítali filmy o utrpení vězňů, proto se mi prohlídka nezdála tak strašná jako ta loňská. Stejně vás v těchto místech přepadají pocity, že je strašné, co všechno si lidé dokážou udělat… a za jakou cenu!!! Byla jsem skutečně ráda, když jsme toto místo opouštěli.

Pak jsme měli volný čtvrteční večer. Kdo chtěl, mohl jet s Krumlovskými a p. učitelkou Zálohovou do noční Prahy, my jsme se šli ale projít po vsi. Došli jsme k vysokému a prudkému kopci, který jsme /ač někteří v pantoflích/ úspěšně vylezli. Naskytl se nám překrásný pohled na okolní krajinu, která vypadala mnohem lépe než celá Praha…

Čekala nás poslední noc, dopoledne a pak návrat domů. Večerka byla sice v půl dvanácté, ale mnozí z nás nemohli /a ani nechtěli/ ještě dlouho spát.

V pátek jsme jeli do kina IMAX v paláci Flora. Zhlédli jsme trojrozměrný dokumentární film Galapágy. Z brýlí, které nám tam dali, abychom viděli prostorově, mě pěkně bolely oči, ale myslím, že nejsem jediná.

Po promítání následoval rozchod na Václavském náměstí, i když to jako rozchod nevypadalo. Chodilo nás asi deset pohromadě, chyběl už jen vyučující.

Ač neradi, opouštěli jsme místo našeho výletu kolem druhé hodiny. Přes havárii na trati, při níž údajně zahynul nějaký člověk, jsme živí a zdraví dorazili pouze s malým zpožděním do Velešína. S Krumlovskými, z nichž se během výletu stali naši kamarádi, jsme se rozloučili už na budějovickém nádraží. Všechno musí někdy skončit…

Celkově ve mně výlet zanechal krásné vzpomínky, ale hlavně obdiv našich učitelů. No, posuďte sami, není to obrovská zodpovědnost, starat se tři dny o pětatřicet cizích zlobivých dětí?

Zuzana Kumžáková 9. B

Cesta vlakem: Ve vlaku jsme si sedli do kupé. A začali jsme hrát na kytaru a samozřejmě i zpívat. Při zpěvu jsem ztratila hlas, a proto celou cestu jsem šeptala.

Simona Benešová

Výlet se mi dost líbil, když jsme ve středu ráno odjížděli, tak už na nádraží byla dobrá nálada. Ve Všenorech to bylo taky v pohodě, protože jsme přišli jako první a hned jsme zabrali lepší pokoje.

Tomáš Rada

Petřín: Nejvíce se mi z výletu asi líbil Petřín. Nahoru jsme šli asi 10 minut, ale když jsme tam přišli, tak to stálo za to. Byli jsme tak kolem deváté večer, a tak jsme viděli krásnou večerní Prahu. Taky se mi líbilo bludiště, prošla jsem ho 2x tam i zpátky. Na konci jsme došli do zrcadlové síně, kde jsme se v každém zrcadle viděli jinak. Nejlepší bylo to, kde jsme byli všichni hubení, dokonce i Pepa.

Dana Kostková

V zrcadlovém sále byla “sranda” a nikomu se nechtělo ven.

Jakub Hrmo

Krypta sv. Cyrila a Metoděje: Nejvíce mě tam zaujal onen samopal z atentátu a velmi účinná bomba.

Milan Prokeš

Všechno, co paní průvodkyně říkala, už jsem znala ze školy, ale jedna informace byla pro mě přece jenom nová, školačka Jindřiška, která schovala kolo, byla i s celou rodinou zavražděna. Dana Kostková

V kryptě jsem byl poprvé a nejvíc mě zaujalo video o atentátu na Heydricha, protože tam byl každý detail. Jan Petrou

V podzemní kryptě mě zaujaly díry ve zdech od kulek ze samopalů, začatý tunel do kanálů, bylo toho moc. Průvodkyně mluvila jasně a výklad byl obsáhlý, dobrý.

Václav Mareš

V kryptě se mi líbilo, bylo to dost zajímavé. Obdivuji ty parašutisty, že bojovali až do konce, přitom asi věděli, že nemají žádnou šanci.

Pepík Pícha

V kryptě mi bylo až do breku, když jsem viděla to marné snažení se osvobodit, když je Němci zaplavovali /vyplavovali/. Měli teda velkou odvahu, že se sami sebe zastřelili, protože bych to sama nedokázala.

Simona Trčková

V kryptě se mi obzvlášť líbilo, protože tam bylo vidět osobnosti českého národa, muže, kteří si bili do poslední kulky. Něco jsem parašutistům záviděl, něco ne. Třeba k závidění byla statečnost a potom poslední kulkou sám sebe zastřelit, abych neprozradil své přátele. Zase jsem jich litoval, že museli umřít za tak odvážný čin, který se jim povedl. Jakub Hrmo

Návštěva krypty byl opravdu dobrý zážitek. Michal Diorka

Terezín: Nejvíce mě zaujalo, že nejvíc ze všech trpěli v Malé pevnosti židé, protože je nacisté považovali za podlidi. Když jsem uviděla místa, kde ti vězňové museli být zavření na samotce třeba celé tři dny bez jídla, a místa, kde je popravovali, tak mi běhal mráz po zádech!

Simona Trčková V Terezíně jsem byl poprvé a bylo to velmi zajímavé. Nejvíc mě tam zaujaly místnosti, ve kterých museli vězni přebývat, a ještě mě zaujalo, jak nám průvodkyně vylíčila útěk tří vězňů. Jan Petrou

Terezín mě zaujal. Čekal jsem nějaký tábor s ostnatými dráty, pár budovami. Vůbec jsem nečekal starou pevnost. Byl to velký zážitek.

Václav Mareš

V Terezíně to bylo zajímavé, být bych tam nechtěl. Když si představím, co tam prožívali, jak byli namačkaní v těch malých celách, co tam měli za nemoci, strašné. Jinak se mi tam líbilo, měli jsme dobrou průvodkyni, bylo to zajímavé.

Pepík Pícha

Kino IMAX: Poslední den jsme byli v 3D kině. Zde musím říci, že velký zážitek, který mi utkvěl v paměti, bylo to, když jste v těch brýlích viděli chameleona a rozhlédli se po sále, tak ty naprázdno zdvižené zběsile mávající ruce diváků před sebou a děsivé výkřiky. Ale pro upřesnění vše byla iluze.

Milan Prokeš

3D kino bylo krásné, takový zážitek asi nikdo neměl, až na to, že z toho bolí oči.

Jakub Hrmo

Kino bylo super, škoda že bylo tak krátké. Martin Staněk

V pondělí 6. června se obě naše deváté třídy vypravily na geologickou exkurzi na Křemežsko.

V Českých Budějovicích jsme vyzvedli profesora Jihočeské univerzity a jeli jsme po zapadlých silnicích až do Holubova, kde začínala naše cesta.

Naše první zastávka byla u rybníka, kde se na povrchu nacházela vyvřelá hornina. Pan profesor nám ukázal i geologický kompas, který se liší od normálního tím, že východ je na západě a opačně. U rybníka se ke klukům přidružila hladová labuť, kterou cpali chlebem.

Na další zastávce mě pan profesor pochválil za to, že jsem věděla, jak se jinak nazývá hadec. Jak jinak než serpentin. Na dalším dokumentačním bodě jsme měli otesat vzorek granulitu do podoby obdélníku. Moc to nešlo, přece jen jsme byli všichni nezkušení. Nakonec z toto horniny nějaký ten vzorek vznikl a mohli jsme ho zabalit do novin a vzít si ho domů. Všichni jsme začínali být hladoví, a tak jsme si začali vybalovat svačiny. Když jsme odcházeli,pan profesor to komentoval slovy:”Už jste si nacpali volata?”Všechny nás to pobavilo.

Další dokumentační bod byl ještě zajímavější. Na tomto místě se rozkládaly velké kupy hlíny a kamení. Byl to totiž nejhlubší geologický vrt v jižních Čechách. Zde jsme nasbírali vzorky magnezitu a chloritu. Když jsem náhle na jedné kupě objevila větší granát, rozeběhlo se masové hledání tohoto minerálu. Granátů tam bylo opravdu požehnaně a každý mohl ukojit své hledačské touhy.

Poté jsme vyrazili do holubovských jeskyněk, které vlastně nejsou pravé, neboť nevznikly přírodní cestou, ale rukou člověka. Tyto jeskyňky ležely v nepropustném houští, kam jsme se museli probojovat.

Pak jsme šli rýžovat granáty do potoka. Vyzkoušeli si to asi jen tři či čtyři spolužáci. Zkusila jsem zalovit do bahna rukou a opravdu mi jich pár uvízlo na ruce, byly však hrozně malé.

Odtud jsme putovali na náměstí, kde jsme měli hodinu rozchod. A pak hurá domů. Tato exkurze se mi velmi líbila, klidně bych si ji i zopakovala.

Monika Melicharová 9. B

Od 15. března do 31. května probíhal každé úterý v sále kina ve Velešíně kurz snižování nadváhy. Když se účastnice setkaly poprvé, vládly mezi nimi obavy, co je vlastně čeká.

Celkový počet přihlášených byl 17. Ke cti všech zúčastněných musím přiznat, že vydržely všechny, i když věkové rozpětí bylo přibližně 18 – 60 let. Každá lekce se skládala ze dvou částí. První bylo 1,5 hodiny dlouhé intenzivní cvičení. Musím upozornit na to, že do kurzu chodily i ženy a dívky, které nikdy necvičily a pokud někdy měly něco společného se sportem, tak to určitě nebyl aerobik. Proto na první lekci zavládlo u některých zděšení a přesvědčení, že to určitě nezvládnou. Po několika lekcích se tyto obavy rozplynuly a při poslední 12 lekci jsme si všechny říkaly, že nám ta úterní drezúra bude chybět. A cvičitelka Iveta nás opravdu nešetřila. Druhá část byla lektorská činnost, kdy jsme dostaly spoustu užitečných rad. Perfektní bylo, že sem jezdily cvičit i bývalé účastnice kurzu, který proběhl v Kaplici a dělily se s námi o své zkušenosti a dávaly nám praktické rady, jak překonat úskalí hubnutí. Každý, kdo zkusil někdy hubnout ví, o čem mluvím. A konečně ony sami byly živoucím dokladem toho, že to funguje a přitom nemusí člověk hladovět.

Jenom na důkaz toho, že metoda Dr. Málkové funguje uvedu statistická čísla našeho kurzu.

17 účastnic kurzu zhublo dohromady asi 82 kg. Největší váhové úbytky byly 12,6 kg (47 let ) a asi 11 kg u dívčiny něco málo přes 20 let. Celkový průměr byl 6,3 kg na 1 účastnici.

V každém případě se nám všem podstatně zlepšila fyzička a objevily jsme svaly, které jsme ani netušily, že je máme. V celém kurzu vládla naprostá pohoda a humor, bez kterého bychom se k takovým výsledkům nepropracovaly. Poslední 13 lekce byla ovšem nejlepší, protože jme se hromadně šly nebaštit do místní pizzerie ( ale většina z nás měla pouze zeleninový salát s kuřecím masem – prostě dobrota ) a rozešly jsme se značně nerady s tím, že příští rok v březnu se tento kurz rozjede ve Velešíně znovu.

Proto chci říci všem ženám a dívkám bez rozdílu věku, pokud chcete shodit pár kilo

( je jedno jestli 10 nebo 3 ), ale prostě máte tu potřebu a nejste lenivé pro to něco udělat, poptejte se ve svém okolí. Určitě najdete letošní účastnice kurzu a ty vám rády předají své zkušenosti. Opravdu to funguje, ale samozřejmě, že musíte v první řadě chtít ! Tak vám všem odvážným držím palce !

H. Růžičková, KIC města Velešín

Jak již bylo uvedeno v první části této kroniky, člen organizace pan Josef Čuta provedl v roce 1949 proměření celého revíru, který patřil Rybářskému klubu Velešín. Tento velice podrobný zápis dává představu jak vypadala řeka Malše než byla zatopena Vodním dílem Římov. Přehled je uveden dále.

Horní hranice – kamenný jez u Marešů dříve ( Mach – Brousek)

šíře na jezu 25 m, pod jezem 11 m - hloubka 60 cm

km šířka hloubka popis

37,0 nachází se nad jezem asi 80 m po pravé straně. Z téhož břehu ústí do jezu potok (kat. Pořešín)

36,5 8,5 m 55 cm nachází se po levém břehu u vtoku mlýnské stoky do řeky

36,0 20,0 m 70 cm po pravém břehu na louce

35,5 15,0 m 60 cm po pravém břehu 200 m nad Pšeničků skálou

35,0 25,0 m 80 cm po pravém břehu asi 150 m nad jezem u Cajzů. Kamenný jez u Cajzů, dříve Rob, zničený na 50 %, ve mlýně se již nemele od r. 1938. Do tohoto jezu ústí Výheňský potok po levém břehu, který tvoří zároveň hranice katastru Pořešín – Výheň.

34,5 18,0 m 60 cm po pravém břehu asi 150 m pod bývalým mlýnem u Cajzů

34,0 15,0 m 55 cm po pravém břehu ve velkém oblouku pod Cajkem

33,5 18,0 m 60 cm po pravém břehu asi 150 m nad skálou se železným zábradlím. Asi v polovině mezi km 33,5 a 33 vtéká do Malše po levém břehu potok tzv. Dlužský (nesprávně Výheňský).

33,0 8,0 m 55 cm po pravém břehu pod Dlužským potokem.

32,5 18,0 m 55 cm po pravém břehu na louce v jasanech

32,0 15,0 m 60 cm po pravém břehu u balvanů

31,5 10,0 m 60 cm po pravém břehu asi v polovině louky nad Opičinou

31,0 18,0 m 50 cm po pravém břehu na počátku Babkovi louky pod Opičinou, katastr Sedlec

30,5 16,0 m 60 cm po pravém břehu u proudů nad Babkou

29,950 38,0 m 130 cm nachází se po levém břehu řeky u kamenného jezu, který je v dobrém stavu na mlýn tzv. Kozák nynější majitel Pučejgl. U tohoto km je řeka v našem úseku nejširší. Z levého břehu se do tohoto jezu vlévá potok Šimků nebo tzv. Chodečský, který činí hranici mezi katastrem Dlouhá (Výheň) a Velešín .

29,5 20,0 m 110 cm po pravém břehu u mostu přes Malši

29,0 20,0 m 50 cm po levém břehu na Pekočů louce

28,5 10,0 m 50 cm po levém břehu na Bůžků louce. V těchto místech stával kdysi jez na tak zvanou kostivárnou (Stupárnou). Dnes již není po jezu ani památky. Nad tímto km vtéká do řeky z levého břehu potůček Kamenomlýnský.

27,8 12,0 m 55 cm po levém břehu na obecní louce mezi chatou Šítala a Ondřicha

27,0 20,0 m 40 cm po levém břehu na louce pod Velkým Kamenem. Asi v km 27,200 ústí do řeky potok v Lazečku, který napájí umělý rybníček k odchovu plůdku pstruha obecného.

26,65 16,0 m 80 cm jez u Kolína zničený na 50 %, ve mlýně se již nemele 10 roků.

26,5 15,0 m 50 cm u vtoku stoky bývalého mlýna do řeky po levém břehu.

26,2 18,0 m 50 cm po pravém břehu asi 200 m pod statkem Witzány (Moravec).

25,5 20,0 m 60 cm po pravém břehu na pozemku Ondrášek dříve Benák.

Bohuslav Vácha – jednatel MO( pokračování příště)

V tomto ročníku naše mužstvo nejmladších fotbalistů skončilo v okresní soutěži přípravek na velmi pěkném 3. místě s dosaženými 27 body a celkovým skóre 34:32.

Nelze vyzdvihovat výkony jednotlivců nad výsledek celého kolektivu. Pochvalu zaslouží všichni, kteří v soutěžních utkáních nastoupili.

Asi nejlepší utkání sehráli naši hráči s Kaplicí (2:1 a 1:0), vyloženě nepovedené bylo s Krumlovským Slavojem (0:16) a nejsmolnější se Slavojem “B” (2:2 – vlastní branka 10s před koncem). Právě tyto ztracené body chyběly v konečné tabulce na celkové 2. místo.

Konečná tabulka soutěžního ročníku 2004/2005:

Konečná tabulka OPPŘ: 1. Č. Krumlov 14 0 0 127:5 42

2. Kaplice 9 1 4 71:21 28

3. Velešín 8 3 3 34:32 27

4. H. Planá 7 2 5 48:31 23

5. FC Vltava 5 1 8 46:51 16

6. Větřní 3 4 7 33:51 13

7. Č. Krumlov 3 3 8 28:53 12

8. Nová Ves 0 0 14 8:151 0

Nejlepšími střelci byli Rozkošný, Švec a Grznárik, kteří se trefili do branky soupeřů 6x.

Nejpoctivějšími v tréninkové docházce byli Váňa, Crnovršanin, Talian, Kejšar a Pečenka.

Nejmladší fotbalisté FC Velešín: Hladík, Biňovský, Rychnavský, Komárek, Persán, Lefan, Herman, Poláček, Rozkošný, Crnovršanin, Švec, Talian, Vaclík, Váňa, Pečenka, Grznárik

Z věkových důvodů končí v této kategorii 9 hráčů – Rychnavský, Hladík, Biňovský, Lefan, Herman, Váňa, Pečenka, Crnovršanin, Talian. Většina jich přechází do mužstva žáků a tak je budeme vídat v našich dresech i nadále. Všem přejeme hodně fotbalových úspěchů.

Zvláštní poděkování patří všem rodičům, kteří pomáhali oddílu kopané s dopravou malých fotbalistů k zápasům na hřištích soupeřů a také sponzorům, kteří přispěli na ceny při závěrečné “dokopné”.

Snad jen větší podporu diváků (rodičů hrajících dětí, ale i ostatních) by si tito benjamínci jistě přáli. Jejich zápasy si to zaslouží!

Příští ročník bude zahájen koncem srpna 2005 a srdečně mezi sebe zveme další nové fotbalisty.

Mgr. Roman Rozkošný, Jan Tácha (trenéři)

Ukončili jsme další cvičební rok 2004-2005 a jak jinak než tradičním pečením buřtů.

A jaké bylo to naše cvičení?

Cvičíme v tělocvičně ZŠ převážně na nářadí. Používáme různé cvičební pomůcky jako jsou švihadla, míče, obruče, tenisáky, padák, šplhací síť apod. Děti velice rádi cvičí s měkkými míči – overbally a na malé trampolíně. Druh cvičení se přizpůsobuje věku dětí. Součástí cvičení jsou i různé hry a soutěže.

V průběhu letošního školního roku se konaly akce jako je Mikuláš, celoroční soutěž ve víceboji složená z několika disciplín, slavení Masopustu s maskami, jarní pěší výlet a samozřejmě i naše děti se zapojily v brigádě na úklid Velešína.

Závěrem patří mé poděkování jak panu Mikuláši a čertům, tak i ochotným maminkám a silným tatínkům, všem kteří pomáhají s manipulací s nářadím a usnadňují průběh cvičení.

Pozn.: Cvičební rok 2005-2006 bude zahájen v měs. září – říjen. Sledujte plakátování a vývěsní skříňku SK ASPV naproti autobusovému nádraží.

Jana Voráčková, cvičitelka SK ASPV

tel: 380 33 10 03 nebo v kanceláři v kině ve Velešíně

13.00 hodin sraz všech účastníků “U vrbiček pod ISŠ Velešín”

Připojit se mohou všichni občané Velešína i okolí. Připomeneme si dávné doby koupání v řece Malši.

Bohatý program pro děti, občerstvení, hudba, možnost zakoupení triček s originálním logem

Sledujte plakátování a zpravodaj !

Představení se koná 19.8. 2005 v 19.00 hodin v sále kina ve Velešíně.

Předprodej vstupenek na tel. č. 380 331003 nebo přímo v kanceláři kina.

Cena vstupenky: 250,- Kč a senioři: 200,- Kč

si můžete vyzvednout od 1. do 22. července v kanceláři v kině ve Velešíně !

H. Růžičková, KIC

Oznamujeme všem občanům Velešína, že od 1. srpna 2005 se mění sídlo ševce, který sbíral každý pátek obuv k opravě. Od měsíce srpna bude sídlit každý pátek od 13 do 15 hodin ve vestibulu kina ve Velešíně.

Děkujeme za pochopení !